1 VSOL 943/2015-A-26
KSBR 29 INS 32908/2014 1 VSOL 943/2015-A-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Koniklecová 470/5, PSČ 634 00, o insolvenčním návrhu věřitele Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Prušánecká 4205/3, PSČ 628 00, k odvolání tohoto navrhujícího věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.5.2015, č.j. KSBR 29 INS 32908/2014-A-19

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. p o t v r z u j e .

II. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že se navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za rozhodnutí o insolvenčním návrhu neukládá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční řízení zastavil (výrok I.), insolvenčnímu navrhovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o insolvenčním návrhu ve výši 2.000 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že řízení zastavil, neboť insolvenční navrhovatel nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Zastavení řízení sice zavinil insolvenční navrhovatel, ale dlužnici žádné náklady v insolvenčním řízení nevznikly, a proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Povinnost zaplatit soudní poplatek odůvodnil ustanovením § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích s tím, že o povinnosti zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu.

Proti tomuto rozhodnutí podal insolvenční navrhovatel blanketní odvolání, které ani na výzvu soudu nedoplnil, což nebránilo pokračování v řízení, neboť odvolání směřuje proti rozhodnutí procesní povahy.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 24.2.2015, č.j. KSBR 29 INS 32908/2014-A-10, které ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.4.2015, č.j. 1 VSOL 379/2015-A-16 nabylo právní moci dne 14.4.2015, byl insolvenční navrhovatel vyzván, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nezaplatil, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nabylo právní moci, a proto v rámci tohoto odvolacího řízení, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení zálohy, již nelze přezkoumávat podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu. Za této situace se odvolací soud nebude opětovně zabývat odvolacími námitkami směřujícími proti důvodům, které soud vedly k uložení povinnosti zaplatit zálohu. Insolvenční zákon ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení toto řízení zastaví nebo přikročí k vymáhání zálohy. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, uvedl, že považuje za správný závěr odvolacího soudu, podle něhož nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 1, věta první IZ). S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že formulací ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona ( může zastavit ) zákonodárce ponechat insolvenčnímu soudu prostor k úvaze, zda v případě nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví. Dále dovolací soud v tomto rozhodnutí k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ uzavřel, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací soud proto jen prověřil, zda v intencích shora citovaných judikatorních závěrů bylo možno v řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy, a v této souvislosti konstatuje, že nikoliv, neboť trvat na uhrazení zálohy není v této věci nadbytečné a ani tu nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníků nezbytné nebo obecně žádoucí. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty, ve které tyto prostředky nejsou. V dalším pak odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění potřebnosti zálohy pro pokračování v insolvenčním řízení, které je obsaženo v rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 24.2.2015, č.j. KSBR 29 INS 32908/2014-A-10, jakož i v rozhodnutím odvolacího soudu ze 14.4.2015, č.j. 1 VSOL 379/2015-A-16.

Odvolací soud uzavírá, že zastavení řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení je důvodné, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Na rozdíl o soudu první stupně odvolací soud konstatuje, že insolvenčnímu navrhovateli nevznikla poplatková povinnost podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích ), neboť podle tohoto ustanovení vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu, přičemž zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ není rozhodnutím o insolvenčním návrhu. Rozhodnutím o insolvenčním návrhu je rozhodnutí o úpadku podle ustanovení 136 IZ a dále rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení § 142 IZ.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá.

Dlužnici, která byla v odvolacím řízení úspěšná nebylo podle ust. § 142 odst. 1, 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí v odvolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 18.září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu