1 VSOL 943/2012-A-16
KSBR 24 INS 15541/2012 1 VSOL 943/2012-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Přísnotice, Žabčická 240, PSČ 664 63, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 24 INS 15541/2012-A-9 ze dne 27.8.2012 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 24 INS 15541/2012-A-9 ze dne 27.8.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet soudu uvedený ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu uvedla, že má nezajištěné závazky ve výši 494.807 Kč, jeden zajištěný závazek ve výši 405.000 Kč, spolu s manželem má závazky celkem ve výši 1.124.015,10 Kč. Dlužnice je při oddlužení povinna uhradit svým zajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek, což z nezajištěných závazků ve výši 494.807Kč představuje částku ve výši 148.442,10 Kč. K této částce je třeba připočíst částku minimálně 54.000 Kč představující zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Dlužnice není v současné době zaměstnána, pobírá pouze nemocenskou, příslib zaměstnání od 1.10.2012 nedoložila, má vyživovací povinnost k manželovi a dvěma dětem. Z příjmů dlužnice nelze provádět srážky na splátkový kalendář. Obvyklá cena nemovitostí stanovená částkou 450.000 Kč převyšuje hodnotu zajištěné pohledávky pouze nepatrně, proto zde není předpoklad, že by pohledávky nezajištěných věřitelů mohly být uspokojeny ze zpeněžení nemovitostí. Movitý majetek dlužnice v návrhu odhadla částkou ve výši 25.000 Kč. Dlužnice tedy nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení s tím, že souhlas věřitelů s hodnotou plnění nižším než 30 % jejich pohledávek dlužnice nedoložila. Dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení ani při společném posuzování jejího insolvenčního návrhu a insolvenčního návrhu manžela dlužnice, neboť manžel dlužnice nemá žádné příjmy. Jediným možným řešením úpadku dlužnice je proto prohlášení konkursu na její majetek. Smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, který bude patřit do majetkové podstaty dlužnice. Institut zálohy slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li je možné zcela uspokojit z majetkové podstaty. Minimální odměna insolvenčního správce činí při konkursu 45.000 Kč. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 insolvenčního zákona a uložil dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti usnesení dlužnice podala odvolání. Uvedla, že v době vydání napadeného usnesení doložila soudu pracovní smlouvu se svým nynějším zaměstnavatelem Pulco, a.s. a o týden později doložil pracovní smlouvu i manžel, se kterým žádá spojení insolvenčních řízení, očekávají tak příjmy, které by byly dostačující pro splnění 30 % jejich pohledávek. Poukázala na to, že v současné době je s manželem ve vážné finanční tísni, nemají žádný majetek a nemohou uhradit požadovanou zálohu. Zdůraznila, že sice oba přišli během insolvenčního řízení o zaměstnání, ale nyní jsou oba zaměstnaní a chtějí udělat vše pro to, aby splnili podmínky oddlužení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u Krajského soudu v Brně dne 26.6.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má 13 peněžitých závazků, z nich část je po splatnosti po dobu delší 30 dnů a není schopna je splácet. V návrhu jednotlivé závazky blíže označila (co do věřitele, výše a právního důvodu závazku a jeho splatnosti, mj. v září 2011, únoru a březnu 2012). V přiloženém seznamu závazků a jeho doplnění ze dne 13.8.2012 uvedla nezajištěné závazky v celkové výši 719.015,10 Kč s tím, že u závazků ve výši 100.837 Kč je pouze sama dlužnicí, u závazků ve výši 224.208,10 Kč je dlužníkem její manžel, společně s manželem jsou zavázáni u závazků ve výši 393.970 Kč. Dále označila jeden závazek ve výši 405.000 Kč s příslušenstvím (které nespecifikovala) zajištěný zástavním právem k nemovitostem v jejím výlučném vlastnictví. Současně uvedla, že všechny závazky vznikly za trvání manželství a spadají do společného jmění manželů a navrhla, aby její insolvenční řízení bylo spojeno s insolvenčním řízením jejího manžela a aby oddlužení probíhalo společně. V seznamu majetku označila movité věci menší hodnoty a nemovitosti zatížené zástavním právem, jejichž obvyklá cena činí dle znaleckého posudku 450.000 Kč (posudek je založen ve spise sp. zn. KSBR 24 INS 15539/2012 vedeném o insolvenčním návrhu jejího manžela). V návrhu uvedla, že má příjmy přibližně ve výši 17.600 Kč čistého měsíčně, vyživovací povinnost má k manželovi a dvěma dětem. V podání ze dne 13.8.2012 dlužnice uvedla, že již nepobírá rodičovský příspěvek, po ukončení rodičovské dovolené bude pobírat nemocenské dávky a má přislíbeno zaměstnání přibližně od 1.10.2012. Podáním ze dne 10.9.2012 dlužnice doložila, že jí vznikl pracovní poměr od 10.9.2012 na dobu určitou do 9.9.2013. Ze sdělení zaměstnavatele ze dne 24.10.2012, které dlužnice doložila po podání odvolání, vyplývá, že předpokládaná čistá mzda dlužnice za říjen 2010 činí 11.074 Kč.

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 24 INS 15539/2012 vyplývá, že spolu s dlužnicí podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení manžel dlužnice Vladimír Geci. V návrhu uvedl stejné skutečnosti o majetku a závazcích jako dlužnice. Dále uvedl, že jeho příjem činí průměrně 14.500 Kč měsíčně. Ze spisu je však zřejmé, že v průběhu řízení jeho pracovní poměr zanikl, později doložil, že mu vznikl pracovní poměr od 30.10.2012 na dobu určitou do 30.4.2013. Podle mzdového výměru činí jeho mzda 14.300 Kč měsíčně hrubého.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit (§ 3 odst. 1 IZ). Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky

(v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Majetek dlužnice tvoří vedle movitých věcí menší hodnoty nemovitosti oceněné znaleckým posudkem částkou ve výši 450.000 Kč. Tyto nemovitosti však zajišťují závazek ve výši 405.000 Kč s příslušenstvím, a proto z výtěžku jejich zpeněžení bude uhrazen tento zajištěný závazek (§ 298 IZ). S ohledem na to, že jeho výše přibližně odpovídá ceně předmětu zajištění, nelze předpokládat, že by výtěžek zpeněžení postačoval i k úhradě nezajištěných závazků dlužnice. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je tedy zjevně vyloučeno.

Dlužnice doložila v odvolacím řízení nové skutečnosti o svém příjmu, k čemuž odvolací soud přihlédl. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře by podle předpisů upravujících srážky ze mzdy (zejména občanský soudní řád, nařízení č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách) dlužnice ze své mzdy, která dle dostupných údajů činí 11.074 Kč, mohla splácet 566 Kč měsíčně (nepostižitelná částka činí 5.842 Kč na dlužnici, dále po 460,33 Kč na manžela a dvě vyživované děti, po zaokrouhlení celkem 10.223 Kč, ze zbylých 851 Kč lze pro splátky použít dvě třetiny). Dlužnice musí při plnění splátkového kalendáře vedle splátek věřitelům platit i odměnu a náhradu výdajů insolvenčního správce, které činí podle ustanovení § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. celkem 900 Kč měsíčně, případně 1.080 Kč měsíčně (je-li správce plátcem DPH). Ze splátek 566 Kč měsíčně by tedy dlužnice nebyla schopna hradit ani nároky insolvenčního správce. Oddlužení plněním splátkového kalendáře je proto též vyloučeno.

Odvolací soud se zabýval též otázkou, zda je důvod řízení obou manželů spojit ke společnému projednání, jak oba navrhovali ve svých insolvenčních návrzích. Spojení řízení by nepřipadalo v úvahu při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, protože jediný hodnotnější majetek představují nemovitosti, které jsou však ve výlučném vlastnictví dlužnice, tedy nespadají do společného jmění manželů. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře by v případě spojení řízení závazky vedle dlužnice splácel i její manžel. Pokud by jeho čistý příjem činil přibližně 14.000 Kč, mohl by ze svého příjmu splácet 2.518 Kč (při nepostižitelné částce 10.223 Kč lze ze zbývajících 3.777 Kč použít dvě třetiny). Oba manželé by tedy dohromady mohli platit měsíčně 3.084 Kč. Za 5 let by tak zaplatili 154.200 Kč. Po odečtení nároků insolvenčního správce, které by za 5 let činily v souhrnu 54.000 Kč, případně 64.800 Kč (pokud by byl správce plátcem DPH) by svým nezajištěným věřitelům zaplatili 100.200 Kč, případně 89.400 Kč, což představuje toliko 13,94 %, případně 12,43 % nezajištěných závazků, tedy méně než 30 % podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Ani při spojení obou insolvenčních řízení by oddlužení proto nebylo možné. Navíc oba dlužníci-manželé nedoložili zajištění svých příjmů po celou zákonem předpokládanou dobu trvání oddlužení.

Z výše uvedené je zřejmé, že lze očekávat zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ), a proto jediný způsob řešení úpadku dlužnice je konkurs (§ 396 odst. 1 IZ). Z tohoto důvodu je namístě požadovat po dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Záloha umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a o způsobu řešení úpadku; insolvenční správce by jinak musel při nedostatku pohotových peněžních prostředků v majetkové podstatě nést tyto náklady ze svého, což po něm nelze spravedlivě žádat. V případě, že nebude získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, záloha by sloužila k úhradě nákladů řízení, zejména odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Náklady řízení by jinak musel hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, když dlužnici uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ.

Insolvenční soud též správně stanovil výši požadované zálohy. Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje.

S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a proto je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 19. prosince 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu