1 VSOL 941/2015-A-16
KSBR 37 INS 18040/2015 1 VSOL 941/2015-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka BD real, bytové družstvo, identifikační číslo osoby: 292 85 810, se sídlem v Brně, Kroftova 828/1, PSČ 616 00, zastoupeného Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 16, PSČ 602 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 18040/2015, o insolvenčním návrhu věřitele WEBEL s.r.o., identifikační číslo osoby: 293 15 476, se sídlem v Praze 1, Staré Město, Jakubská 647/2, PSČ 110 00, o odvolání věřitele WEBEL s.r.o. ze dne 27.7.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. července 2015, č.j. KSBR 37 INS 18040/2015-A-4,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. července 2015, č.j. KSBR 37 INS 18040/2015-A-4, se p o t v r z u j e.

II. Věřitel WEBEL s.r.o. je povinen zaplatit dlužníku na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 10.200 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta dlužníka.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 3 odst. 1-3, § 103 odst. 2, odst. 3 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), odmítl insolvenční návrh věřitele, doručený soudu 10.7.2015 s odůvodněním, že věřitel v návrhu jako skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka uvedl, že je věřitelem dlužníka z titulu smlouvy o dílo ze dne 21.11.2014, jejímž předmětem byly stavební úpravy budovy čp. 201 a čp. 476 v Pelhřimově, věřitel z titulu uvedené smlouvy eviduje dvě neuhrazené faktury, a to ze dne 5.5.2015, splatnou dne 4.7.2015 na částku 904.343 Kč a ze dne 5.5.2015, splatnou dne 4.7.2015 na částku 653.624 Kč. Jako dalšího věřitele označil Axel Gastro s.r.o., u kterého nejsou pohledávky hrazeny déle než 3 měsíce. U tohoto věřitele navrhovatel označil tři faktury, a to ze dne 5.3.2015, splatnou dne 4.5.2015, dlužná částka 429.125 Kč, ze dne 3.4.2015, splatnou dne 2.6.2015, na částku 2.679.685 Kč a ze dne 3.4.2015, splatnou dne 2.6.2015, na částku 1.298.382 Kč. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrh věřitele neobsahuje rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, neboť z něj lze sice dovodit, že dlužník má více věřitelů, a že dva závazky vůči dvěma věřitelům jsou více než 30 dnů po splatnosti, avšak skutečnost, že dlužník není schopen své závazky plnit, z tohoto návrhu nevyplývá. K tomu věřitel toliko uvedl, že tuto skutečnost lze dovodit z toho, že závazek vůči dalšímu věřiteli je více než 3 měsíce po splatnosti. Podmínka platební neschopnosti dlužníka, tj. skutečnost, že dlužník není schopen plnit své závazky více než 3 měsíce po splatnosti však musí být splněna rovněž nejméně ve vztahu ke dvěma závazkům dvou rozdílných věřitelů (srov. dikci insolvenčního zákona závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti ). Tvrzení o zastavení plateb či o tom, že není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí návrh rovněž neobsahuje a předlužení dlužníka insolvenční navrhovatel také netvrdí. Insolvenční návrh tak požadavky zákona nesplňuje. Současně není dostatečně určité tvrzení ani o pohledávkách druhého věřitele dlužníka, když tato není specifikována jejím právním důvodem a označení faktur nepostačuje pro identifikaci pohledávky. Věřitelský insolvenční návrh totiž musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011). Přitom skutečnostmi uvedenými v listinách připojených k insolvenčnímu návrhu se soud nezabýval, neboť skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka musí být uvedeny již v insolvenčním návrhu, neboť přílohy a listiny nejsou jeho součástí (§ 103 odst. 3 IZ). Protože účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, které mají dopad do poměrů dlužníka i třetích osob (§ 109-111 IZ), nastávají prakticky okamžitě (§ 101 odst. 1 IZ), a to i v případě, že jde o insolvenční návrh věřitele, klade insolvenční zákon důraz na rychlost řízení a proto se očekává, že navrhovatel bude při podání insolvenčního návrhu postupovat s náležitou pečlivostí a podá soudu projednatelný návrh (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008 a důvodová zpráva k ust. § 128 IZ). Aby újma způsobená podáním vadného návrhu byla co nejmenší, klade insolvenční zákon důraz na procesní opatrnost insolvenčních navrhovatelů, když dle ust. § 128 odst. 1 IZ výslovně odstraňování vad návrhu postupem dle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř. vylučuje. Procesně nedbalé či procesně neopatrné insolvenční navrhovatele nelze zvýhodnit. Protože popis rozhodujících skutečností není určitý a není zřejmé na jakém podkladě má soud rozhodnout, úpadek dlužníka tak nemůže být osvědčen a nelze tak pro tyto nedostatky pokračovat v řízení. Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh věřitele odmítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že dosud dlužníku žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání. Zopakoval, že s dlužníkem uzavřel smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební úpravy budovy č.p. 201 a 476 v Pelhřimově, postupně dlužníku fakturoval cenu díla, proto eviduje dvě faktury na částku 904.343 Kč a 653.624 Kč, obě splatné 4.7.2015, celkem se jedná o pohledávky po splatnosti ve výši 1.557.967 Kč. Insolvenční návrh byl podán jen pár dní po splatnosti uvedených faktur a to z důvodu procesní opatrnosti, neboť je mu známo, že dlužník se nenachází v dobré ekonomické kondici a že má více věřitelů. Jedná se o věřitele Axel Gastro a.s. , kdy na tuto společnost navrhovatel postoupil své pohledávky vyplývající z faktury ze dne 5.3.2015, splatnou dne 4.5.2015, na částku 2.395.605 Kč, na níž dlužník uhradil jen 1.966.480 Kč, dluží 429.125 Kč, ze dne 3.4.2015, splatnou dne 2.6.2015, na částku 2.679.685 Kč (na ní nebylo uhrazeno ničeho) a ze dne 3.4.2015, splatnou dne 2.6.2015, na částku 1.298.382 Kč, na kterou rovněž dlužník nic neuhradil. Jedná se tedy o pohledávky tohoto věřitele ve výši celkem 4.407.192 Kč. Na podporu svých tvrzení v návrhu rovněž uvedl, že jsou zde i další věřitelé dlužníka a to příslušný finanční úřad a Česká správa sociálního zabezpečení. Má tedy za to, že dostatečně prokázal, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po splatnosti déle jak 30 dnů a zároveň bylo prokázáno, že dlužník není schopen své závazky hradit. Je tedy přesvědčen, že jím uvedená tvrzení jsou dostatečná ohledně úpadku dlužníka a že jeho návrh je projednatelný. Proto je rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné, spočívající na nesprávném právním posouzení. Soud prvního stupně rovněž pochybil, když v dané věci nenařídil jednání, při kterém mohly vyjít najevo další podstatné okolnosti. Řízení před soudem prvního stupně je tak postiženo vadou. Navrhl, aby odvolací soud rozhodl o úpadku dlužníka.

Dlužník v písemném vyjádření k odvolání věřitele poukázal, že se již podrobně k insolvenčnímu návrhu věřitele vyjádřil, a dříve nežli soud jeho vyjádření projednal, ve věci sám rozhodl napadeným usnesením. Dále uvedl, že věřitel ve svém odvolání opakuje pouze to, co již uvedl v návrhu a s touto jeho argumentací se soud prvního stupně řádně vypořádal. Krom toho dlužník poukázal, že na majetek věřitele je vedeno u Městského soudu v Praze insolvenční řízení pod sp. zn. MSPH 79 INS 19160/2015, kdy v něm přihlásilo své pohledávky již 11 věřitelů a nadto dva věřitelé na dotaz soudu své pohledávky rovněž potvrdili. Odvolatel v označeném řízení doposud nepředložil seznam svého majetku a závazků, soud mu k jeho žádosti prodloužil lhůtu. Dále z uvedeného spisu vyplývá, že odvolatel postupuje své pohledávky a to nejen na společnost Axel Gastro, s.r.o. Dlužník se proto domnívá, že je to odvolatelovo jediné potencionální aktivum. Naproti tomu v předmětném insolvenčním řízení nebyly ze strany jiných věřitelů vůči dlužníku přihlášeny žádné pohledávky, neboť dlužník takových věřitelů nemá. Navrhl potvrzení napadeného usnesení a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Především je nutno uvést, že definici úpadku upravuje ust. § 3 odst. 1 IZ, dle něhož je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů (pozn. nejméně dva), b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

V ustanovení § 3 odst. 2 IZ jsou uvedeny zákonné (vyvratitelné) domněnky úpadku, dle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ustanovení § 103 odst. 2 IZ dále stanoví, že v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka (pozn. jak je definován v § 3 odst. 1 IZ) nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný, anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (pozn. týkající se odstraňování vad návrhu) se nepoužije.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně učinil z insolvenčního návrhu věřitele zcela správná a úplná zjištění, proto odvolací soud na tato zjištění v zájmu stručnosti zcela odkazuje. Z těchto zjištění lze shrnout, že insolvenční návrh byl podán 10.7.2015, navrhovatel v něm tvrdí své dvě pohledávky za dlužníkem v celkové výši 1.557.967 Kč, s tím, že jsou obě splatné 4.7.2015. Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel ke dni podání návrhu a rovněž ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně měl sice splatné pohledávky, avšak nikoliv déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Pokud jde o dalšího označeného věřitele Axel Gastro, s.r.o., zde navrhovatel tvrdil, že mu postoupil své pohledávky za dlužníkem ze tří faktur v celkové výši 4.407.192 Kč, z toho jedna splatná 4.5.2015 a dvě pohledávky splatné 2.6.2015. Jde tedy o pohledávky, které jsou po splatnosti déle jak 30 dnů (1x po splatnosti 2 měsíce, 2x po splatnosti 1 měsíc). Nicméně z dalších údajů o pohledávkách navrhovatele i dalšího věřitele nelze bez dalšího dovodit žádnou z domněnek o platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ. Nadto navrhovatel v závěru svého návrhu tvrdil, že dlužník je v úpadku s tím, že má více věřitelů a zároveň závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ), když je neplní déle jak 3 měsíce (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ). Toto jeho tvrzení (že dlužník závazky nehradí déle jak tři měsíce po splatnosti) je však v rozporu s popisem splatnosti pohledávek jak navrhovatele, tak dalšího věřitele.

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční návrh navrhovatele je nesrozumitelný, neboť tvrzení v něm si odporují. Že by dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo že není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, navrhovatel ve svém návrhu netvrdil.

Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že jde o návrh vadný. Jelikož ust. § 128 odst. 1 IZ nepřipouští, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele k odstranění vad návrhu, a to z důvodů, jak je přiléhavě vyložil již soud prvního stupně, proto byl správný postup soudu prvního stupně, když bez dalšího takto vadný insolvenční návrh věřitele odmítl.

Namítl-li odvolatel, že ve svém návrhu označil ještě další dva věřitele, a to příslušný finanční úřad a Českou správu sociálního zabezpečení, pak k pohledávkám těchto věřitelů není v jeho návrhu uvedeno ničeho, tj. ani jejich výše ani splatnost, kromě toho věřitel příslušný finanční úřad nebyl ani řádně označen.

Nedůvodná je rovněž námitka, že řízení před soudem prvního stupně trpí vadou, s tím, že k projednání insolvenčního návrhu navrhovatele nenařídil soud jednání. K nařízení jednání k projednání insolvenčního návrhu je totiž insolvenční soud povinen (pokud nejsou splněny podmínky k rozhodnutí bez nařízení jednání-§ 133 IZ) pouze v případě bezvadného návrhu, což není projednávaný případ. O odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady je totiž nutno rozhodnout neprodleně, nejpozději do 7 dnů (jde o pořádkovou lhůtu) poté, co byl podán (§ 128 odst. 1 IZ).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení, když dle obsahu spisu do vydání napadeného usnesení dlužníku žádné náklady nevznikly. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Po vydání napadeného usnesení se dlužník k insolvenčnímu návrhu písemně vyjádřil a podal též písemné vyjádření k odvolání odvolatele a v souvislosti s vyjádřením k insolvenčnímu návrhu doložil své právní zastoupení advokátem. Jelikož dlužník byl v odvolacím řízení úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které mu vznikly. Jedná se o náklady za tři úkony právní služby advokáta po 3.100 Kč (převzetí zastoupení, 2x písemné vyjádření-§ 11 odst. 1 písm. a/, c/, § 9 odst. 4 písm. c/, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění), dále 3x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), celkem 10.200 Kč. Proto byl navrhovatel zavázán k povinnosti tyto náklady dlužníku ve stanovené lhůtě uhradit, přitom lhůtu k plnění a platební místo k zaplacení náhrady nákladů řízení určil odvolací soud podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í: Proti tomuto tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 17. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu