1 VSOL 94/2013-A-9
KSOL 10 INS 27873/2012 1 VSOL 94/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Wilfrieda anonymizovano , anonymizovano , bytem Zábřeh, Severovýchod 496/10, PSČ 789 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 28.11.2012, č.j. KSOL 10 INS 27873/2012-A-3,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 28.11.2012, č.j. KSOL 10 INS 27873/2012-A-3 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že v návrhu schází vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, neboť návrh neobsahuje řádné označení minimálně dvou věřitelů ani řádné označení peněžitých závazků po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti, a ani tvrzení, že tyto závazky není schopen dlužník plnit. Tyto skutečnosti nelze zjistit ani z povinných příloh návrhu, tj. seznamu závazků, neboť nebyl předložen.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník blanketní odvolání, které přes výzvu insolvenčního soudu nedoplnil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 6.11.2012, doručeným soudu téhož dne, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty a současně plněním splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 návrhu pouze uvedl tři spisové značky exekučních řízení a u každé z nich neúplný název věřitele a výši závazku bez uvedení splatnosti. V kolonce 18 návrhu uvedl jeden závazek, který opět pouze označil spisovou značkou exekučního řízení, neúplným názvem věřitele a výší závazku bez uvedení jeho splatnosti. Žádné další skutečnosti o svém úpadku nebo hrozícím úpadku v návrh neuvedl a seznam závazků jako povinnou přílohu insolvenčního návrhu soudu spolu s insolvenčním návrhem nepředložil. Dodatečně předložil pouze podání ze dne 3.10.2012 obsahující sice seznam závazků s uvedením splatnosti, ovšem k jeho obsahu nelze přihlédnout, neboť neobsahuje prohlášení o jeho správnosti a úplnosti a není dlužníkem podepsáno. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný, anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 104 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam majetku, b) seznam závazků, c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odstavec 1). Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odstavec 4, věta třetí).

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NSČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým č. 88/2010).

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují její úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť schází řádné označení věřitelů, uvedení právního důvodu vzniku závazků a zejména tvrzení o splatnosti jednotlivých závazků, takže není osvědčena mnohost věřitelů, a ani existence peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst.1, písm b/ IZ). V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141). K návrhu nebyly připojeny povinné přílohy dle § 104 odst. 1 IZ obsahující náležitosti požadované v § 104 odst. 3, 4 IZ, takže splatnost závazků nebylo možno zjistit ani ze seznamu závazků.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ se ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije, takže insolvenční soud nemůže vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné v ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od

ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 7. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu