1 VSOL 937/2012-B-37
KSBR 45 INS 19630/2011 1 VSOL 937/2012-B-37

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Znojemská 756, Hrušovany nad Jevišovkou, PSČ 671 67, o návrhu dlužnice na nařízení předběžného opatření, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 19630/2011-B-30 ze dne 2.11.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 19630/2011-B-30 ze dne 2.11.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl návrh na vydání předběžného opatření, aby krajský soud zastavil zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky věřitele č. 1 ALM Capital Invest, a.s., IČ: 27819817, tj. prodeje bytové jednotky č. 756/2 umístěné v budově č.p. 756 na pozemku parc. č. st. 799 v katastrální území Hrušovany nad Jevišovkou (zapsané na LV č. 1704 a 2074 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo), a to do doby, než bude rozhodnuto o výsledku incidenčního sporu týkající se této pohledávky.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se podáním ze dne 26.10.2012 domáhala vydání předběžného opatření. V souladu s ustanovením § 75b občanského soudního řádu byla povinna složit nejpozději ve stejný den, kdy podala návrh na předběžné opatření, jistotu, neboť se domáhá předběžného opatření, o kterém soud není oprávněn rozhodnout bez návrhu. U dlužnice nejsou splněny podmínky podle ustanovení § 138 o.s.ř. pro osvobození od soudních poplatků, neboť i kdyby v případě probíhajícího oddlužení její poměry jako účastníka řízení odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť popření pohledávky zajištěného věřitele dlužníkem je v souladu ustanovením § 410 odst. 2 IZ bez významu. Nejde ani o nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla vzniknout navrhovateli předběžného opatření újma, jelikož insolvenčnímu správci nelze uložit předběžným opatřením takovou povinnost, které podléhá výkonu dohlédací činnosti soudu. K tomu poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Ko 97/2005 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním č. 75/2008. Vzhledem k tomu, že dlužnice jako navrhovatelka předběžného opatření svoji povinnost složit jistotu nesplnila, soud její návrh na vydání předběžného opatření odmítl v souladu s ustanovením § 75b odst. 2 občanského soudního řádu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že je veden incidenční spor, v němž se řeší její popření více jak 50 % ze zjištěné pohledávky, a tudíž v důsledku výsledků incidenčního sporu lze předpokládat postup podle ustanovení § 178 insolvenčního zákona, kdy k pohledávce věřitele by se následně v insolvenčním řízení nepřihlíželo. Výsledek incidenčního sporu je tak pro ni jako navrhovatelku předběžného opatření zásadní. Podle jejího názoru prodej zajištění k této pohledávce před ukončením incidenčního sporu není v souladu s ustanovením § 5 písm. a) insolvenčního zákona, insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti podle ustanovení § 11 insolvenčního zákona však tento postup toleruje, a proto sama jako dlužnice nemá jinou možnost, než navrhnout předběžné opatření k odložení případného prodeje zajištění sporné pohledávky až po skončení incidenčního sporu o tuto pohledávku a podle jeho výsledku. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a vydal podle ustanovení § 82 insolvenčního zákona předběžné opatření, jímž by zastavil zpeněžení předmětného majetku tak, jak navrhovala.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 75b odst. 1 věty prvé, odst. 2 a odst. 3 o.s.ř., k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10.000 Kč a v obchodních věcech ve výši 50.000 Kč. Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne. Odstavce 1 a 2 neplatí, a) jde-li o předběžné opatření podle § 76a § 76b; b) jde-li o předběžné opatření pro řízení, které může soud zahájit i bez návrhu; c) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného; d) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní; e) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady škody na zdraví; f) osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138); g) je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny mohl složit.

Podle § 82 odst. 1 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením č.j. KSBR 45 INS 19630/2011-A-13 ze dne 10.1.2012 byl zjištěn úpadek dlužnice, soud povolil oddlužení dlužnice a ustanovil insolvenční správkyní Mgr. Sofii Pondikasovou, Vrchlického sad 1894/4, Brno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12.1.2012. Podáním ze dne 26.10.2012 (doručeným insolvenčnímu soudu dne 29.10.2012) dlužnice navrhla, aby insolvenční soud ve smyslu ustanovení § 82 IZ vydal předběžné opatření, jímž by zastavil zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky věřitele č. 1 ALM Capital Invest, a.s., tj. prodeje bytové jednotky č. 756/2 umístěné v budově č.p. 756 na pozemku parc. č. st. 799 v k.ú. Hrušovany nad Jevišovkou, zapsané na LV č. 1704 a 2074 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, a to do doby, než bude rozhodnuto o výsledku incidenčního sporu týkajícího se této pohledávky. Svůj návrh odůvodnila tím, že věřitel ALM Capital Invest, a.s. přihlásil pohledávku ve výši 1.122.789 Kč zajištěnou předmětnou bytovou jednotkou, kterou insolvenční správkyně popřela co do částky 160.215,19 Kč, s čímž věřitel souhlasil. Sama jako dlužnice popřela pohledávku v částce přesahující 350.000 Kč a věřitel se jako žalobce v incidenčním sporu domáhá určení existence pohledávky ve výši uznané insolvenční správkyní, tj. ve výši 962.572,81 Kč, spornou částkou je tudíž 612.573,81 Kč. V případě, že by v incidenčním sporu neuspěl, měl by nastat postup podle ustanovení § 178, resp. § 179 IZ a k pohledávce věřitele by se v insolvenčním řízení nepřihlíželo. Z tohoto důvodu uskutečnění prodeje zajištění (bytové jednotky) této sporné pohledávky by mělo být odloženo do ukončení incidenčního sporu a teprve poté postupováno dle jeho výsledku.

Odvolací soud souhlasí se správným závěrem soudu prvního stupně, že spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření měla dlužnice povinnost složit nejpozději ve stejný den (tj. ke dni 29.10.2012) jistotu podle ustanovení § 75b odst. 1 věty prvé o.s.ř., neboť se nejedná o předběžné opatření, které by v insolvenčním řízení insolvenční soud nařídil i bez návrhu (§ 82 IZ). Lze přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že v rámci své činnosti insolvenční správce zpeněžuje majetek patřící do majetkové podstaty dlužníka a že případný zákaz zpeněžení takové majetku by insolvenční soud ve vztahu k insolvenčnímu správci řešil postupem podle ustanovení § 11 odst. 1 IZ, tj. při výkonu dohlédací činnosti, při kterém insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. K tomu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Ko 97/2005 ze dne 31.3.2005 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutím a stanovisek Nejvyššího soudu pod publikačním č. 75/2008), ve kterém soud uzavřel, že správci konkursní podstaty nelze uložit předběžným opatřením takovou povinnost, která podléhá výkonu dohlédací činnosti konkursního soudu podle ustanovení § 12 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007 (zákona o konkursu a vyrovnání). Byť se jedná o rozhodnutí týkající se výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, podle odvolacího soudu lze toto rozhodnutí aplikovat i při výkladu insolvenčního zákona, a to ustanovení § 11 odst. 1 tohoto zákona upravující obdobně výkon dohlédací činnosti insolvenčního soudu. Z tohoto důvodu nelze postupovat podle ustanovení § 82 odst. 1 insolvenčního zákona, tedy nařídit předběžné opatření bez návrhu. Dlužnice tak jako navrhovatelka předběžného opatření byla povinna složit jistotu podle ustanovení § 75b odst. 1 věty prvé o.s.ř., když spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření současně neosvědčila, že jsou u ní splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138) a ani neosvědčila, že jistotu bez své vinny nemohla složit, když je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by jí mohla vzniknout újma (§ 75b odst. 3 písm. f/ a písm. g/ o.s.ř.).

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud podle ustanovení § 75b odst. 2 o.s.ř. návrh dlužnice na nařízení předběžného opatření odmítl z důvodu, že nebyla složena jistota podle ustanovení § 75b odst. 1 věty prvé o.s.ř.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 13. prosince 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu