1 VSOL 934/2015-A-25
KSOS 39 INS 17218/2014 1 VSOL 934/2015-A-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Jakartovice 87, PSČ 747 53, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2015, č.j. KSOS 39 INS 17218/2014-A-20,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), zastavil insolvenční řízení.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 29.7.2014, č.j. KSOS 39 INS 17218/2014-A-7, vyzval dlužníka, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s poučením o možnost zastavení insolvenčního řízení v případě nezaplacení zálohy. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.3.2015. Dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, a proto soud prvního stupně insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž žádal o možnost zaplatit zálohu ve splátkách s odůvodněním, že mu finanční situace neumožňuje zaplatit

částku zálohy najednou. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se insolvenční řízení nezastavuje (§ 41 odst. 2 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 23.6.2014 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením, aniž by navrhoval způsob oddlužení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 29.7.2014, č.j. KSOS 39 INS 17218/2014-A-7, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a současně dlužníka poučil, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavil (§ 108 odst. 3 IZ). K odvolání dlužníka bylo usnesení potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.3.2015, č.j. KSOS 39 INS 17218/2014, 1 VSOL 893/2014-A-16, které nabylo právní moci dne 10.4.2015. Dne 4.6.2015 sdělila účtárna soudu prvního stupně, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla na účet soudu do 3.6.2015 složena. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením. Zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužník dosud nezaplatil.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ust. § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Vzhledem k tomu, že usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je v právní moci, je z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí významné pouze to, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení uloženou mu pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu nezaplatil, a to ani v rámci odvolacího řízení (což ostatně dlužník ani netvrdí) a dále to, že dlužník byl v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu ve smyslu ustanovení § 108 odst. 3 IZ poučen o možnosti zastavení řízení pro nezaplacení zálohy. Jsou-li splněny tyto předpoklady, insolvenční soud má právo insolvenční řízení zastavit, přičemž mu nelze důvodně vytýkat, že nepřikročil k druhé možnosti, a to k vymáhání nezaplacené zálohy v rámci výkonu rozhodnutí, když je věcí insolvenčního soudu, kterou variantu v případě nezaplacení zálohy zvolí. V řízení ani nevyšly najevo skutečnosti, pro něž by bylo nadbytečné trvat na uhrazení zálohy ani tu nejsou takové okolnosti, pro něž by bylo řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013, senátní značky 29 NSČR 39/2013, které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz).

Žádosti dlužníka o zaplacení zálohy ve splátkách nelze vyhovět. Rozhodnutí o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je v právní moci včetně lhůty k jejímu zaplacení. Pro úplnost odvolací soud dodává, délka lhůty k zaplacení zálohy musí být stanovena tak, aby byla v souladu se zásadami insolvenčního řízení dle ust. § 5 písm. a) IZ, podle nichž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, z čehož vyplývá, že povolení splátek by bylo se zásadou rychlosti insolvenčního řízení v rozporu, nadto by se tím neúměrně prodlužovaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (§ 109 IZ).

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 24.září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu