1 VSOL 932/2015-A-16
KSOS 36 INS 8684/2015 1 VSOL 932/2015-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 189 59 652, bytem Ratiboř 339, PSČ 756 21, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 8684/2015, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka ze dne 7.8.2015 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.8.2015, č.j. KSOS 36 INS 8684/2015-A-11

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.8.2015, č.j. KSOS 36 INS 8684/2015-A-11, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, § 389 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále na vyhlášku č. 313/2007 Sb., odměně insolvenčního správce a náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhlášky č. 313/2007 Sb.), uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle odůvodnění se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Z jeho návrhu soud zjistil, že dlužník je v úpadku a dále, že dlužník sám mimo jiné uvedl, že má dluhy z podnikání, a to vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR. Proto byl dlužník usnesením ze dne 13.4.2015, č.j. KSOS 36 INS 8684/2015-A4 vyzván k doplnění návrhu v tom smyslu, aby z něj bylo zřejmé, že s jeho oddlužením souhlasí věřitelé, jejichž pohledávky pocházejí z podnikání dlužníka (dle ust. § 389 odst. 2 písm. a/ IZ). Podáním, došlým soudu 21.7.2015 sdělila Okresní správa sociálního zabezpečení Vsetín coby věřitelka dlužníka, že nesouhlasí s řešením úpadku dlužníka formou oddlužení. Svůj postoj věřitel blíže neodůvodnil. Vzhledem k tomu, že pro povolení oddlužení je dle rozhodovací praxe Vrchního soudu v Olomouci nutná absence nesouhlasu všech věřitelů majících za dlužníkem pohledávky z podnikání, nelze v tomto případě oddlužení povolit a tudíž jako způsob řešení úpadku dlužníka zbývá pouze konkurs. Proto soud dospěl k závěru, že v daném případě je nezbytné, aby dlužník pro další řízení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. V další části odůvodnění soud prvního stupně zdůvodnil smysl a účel požadované zálohy, včetně její výše.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž žádal povolení jeho oddlužení splátkovým kalendářem a to bez požadavku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť dle něj splňuje všechny předpoklady dané insolvenčním zákonem. Potvrdil, že byl soudem prvního stupně vyzván k doplnění návrhu na povolení oddlužení v tom smyslu, aby bylo zřejmé, že s jeho oddlužením souhlasí věřitelé, mající vůči němu pohledávky pocházející z jeho podnikání. Z údajů uvedených již v jeho návrhu na povolení oddlužen vyplývá, že dlužník podniká a má dluhy vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 35.732 Kč a vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín ve výši 33.879 Kč. Na výzvu a doporučení soudu doručil své čestné prohlášení, v němž uvedl, že věřitelé s jeho oddlužením souhlasí. Následně jej soud předvolal ke slyšení dne 18.6.2015 a bylo po něm požadováno, aby předložil doklady, prokazující, že své věřitele, vůči nimž má závazky z podnikání, informoval o podaném návrhu na oddlužení; tuto povinnost opět splnil 7.7.2015. Podáním, došlým soudu 12.7.2015 sdělila Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, že s dlužníkovým oddlužením souhlasí a podáním došlým soudu dne 21.7.2015 sdělila Okresní správa sociálního zabezpečení, že s řešením jeho úpadku oddlužením nesouhlasí. U posledně uvedeného věřitele má sice dlužník dva závazky a to ve výši 33.879 Kč a 42.263 Kč, které jsou však zajištěné zástavním právem a to na základě rozhodnutí správního orgánu a toto zástavní právo je vyznačeno i na listu vlastnictví č. 528, to je na nemovitostech, které se nachází v katastrálním území Ratiboř u Vsetína. Z toho je zřejmé, že nesouhlas uvedeného zajištěného věřitele s jeho oddlužením nemá žádný vliv na rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu řešení jeho úpadku (§ 389 odst. 2 písm. c)/ IZ). Proto dle názoru dlužníka soud prvního stupně pochybil, pokud po něm souhlas i tohoto věřitele požadoval. Dále s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (ze dne 18.7.2014, sp. zn. 3 VSPH 517/2014) a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.4.2015, sp. zn. 2 VSOL 409/2015) dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby bylo povoleno jeho oddlužení formou splátkového kalendáře bez zálohy na náklady insolvenčního řízení. Ke svému odvolání dlužník předložil své prohlášení datované dne 20.4.2015.

Podle ust. § 7 IZ v platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením a jako formu oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. Dále uvedl, že je ženatý, kromě manželky nemá vyživovací povinnost, je podnikající osobou s příjmem 24.333 Kč měsíčně čistého, nemá žádné zaměstnance, má závazky z podnikání vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a vůči Okresní správě sociálního zabezpečení, které však jeho oddlužení nebrání, neboť má potřebné souhlasy uvedených věřitelů (§ 389 odst. 2 IZ). V neposlední řadě uvedl, že má 9 závazků vůči 6 věřitelům v celkové výši 310.996 Kč, z toho nezajištěné ve výši 240.745 Kč, zajištěné ve výši 70.251 Kč, všechny jeho závazky jsou splatné déle jak 30 dnů, není schopen je plnit, proto zastavil platby podstatné části svých závazků. V bodu 17 návrhu na povolení oddlužení dlužník mezi závazky nevykonatelné, z nichž nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, dlužník mj. označil Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR a závazek vůči ní ve výši 35.732 Kč (nedoplatek na zdravotním pojistném a penále dle výkazu nedoplatků č. 9441500420 ze dne 3.3.2015), dále označil jako věřitele Okresní správu sociálního zabezpečení Vsetín a závazek vůči ní ve výši 33.879 Kč (nedoplatek na sociálním pojistném a penále dle platebního výměru č. 533/14, splatný 8.10.2014). V bodu 19 uvedl, že má dále vykonatelný a nezajištěný závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 49.061 Kč (nedoplatek dle výkazu nedoplatků č. 9441400095, splatný 10.1.2014) a konečně v bodu 20 návrhu uvedl závazek zajištěný, vykonatelný vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín ve výši 42.263 Kč (nedoplatek na sociálním pojistném a penále dle platebního rozkazu ze dne 12.12.2013, splatný 31.1.2013, zajištěný zástavním právem, zřízeným dne 17.12.2013). Totéž dlužník u pohledávek těchto dvou věřitelů uvedl i v předloženém seznamu závazků, k němuž připojil podpis a prohlášení, že jde o seznam správný a úplný. V návrhu i v seznamu majetku dlužník dále mj. uvedl, že vlastní běžné vybavení domácnosti, které není předmětem zajištění, a spoluvlastnický podíl v rozsahu 1/2 k rodinnému domu s pozemky, který zajišťuje pohledávky věřitele, kdy dlužníkem je syn. Z doloženého výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 528, vystaveného 27.8.2014 Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín dále vyplývá, že dlužník a Lukáš Machálek jsou podílovými spoluvlastníky v rozsahu 1/2 (každý) k rodinnému domu č.p. 339 na st. p. č. 735 (zastavená plocha) a k pozemkům p. č. 2294/4 (zahrada) a p. č. 3502/41 (ostatní plocha). Na spoluvlastnickém podílu Stanislava anonymizovano mj. vázne zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu-Okresní správy sociálního zabezpečení Vsetín k zajištění pohledávky tohoto věřitele ve výši 42.363 Kč s příslušenství, datum vzniku zástavního práva 17.12.2013.

Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 528, pořízeného dne 8.4.2015 soudem prvního stupně dále vyplývá, že k tomuto dni vázne zástavní právo vůči spoluvlastnickému podílu dlužníka k rodinnému domu č.p. 339 na st. p. č. 735 (zastavená plocha) a k pozemkům p. č. 2294/4 (zahrada) a p. č. 3502/41 (ostatní plocha) ve prospěch mj. věřitelů: Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín, pro pohledávku 33.879 Kč dle rozhodnutí ze dne 17.12.2014, s právními účinky zápisu ke dni 5.1.2015, dále pro pohledávku tohoto věřitele ve výši 42.263 Kč s příslušenstvím s datem vzniku zástavního práva ke dni 17.12.2013 a dále exekutorské zástavní právo ve prospěch Všeobecné zdravotní pojišťovny pro pohledávku 49.061 Kč s příslušenstvím na základě rozhodnutí soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Exekutorský úřad Hodonín ze dne 21.8.2014, právní účinky zápisu ke dni 21.8.2014.

Dále ze spisu vyplývá, že dne 24.4.2015 dlužník doručil soudu čestné prohlášení, v němž uvedl, že věřitelé, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s jeho podnikáním, souhlasí s řešením jeho úpadku oddlužením. K žádosti dlužníka přípisem ze dne 10.7.2015 Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR sdělila, že s řešením úpadku dlužníka souhlasí za stanovené podmínky v podaném insolvenčním návrhu, to je úhrady jejich pohledávek ve výši 100% . Podáním ze dne 17.7.2015 sdělila Okresní správa sociálního zabezpečení Vsetín, že nesouhlasí s řešením úpadku/hrozícího úpadku dlužníka oddlužením. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ platí, že dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (pozn. ať již jde o podnikatele či osobu, která podnikání fakticky ukončila).

Podle § 389 odst. 2 IZ však dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu není oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Ustanovení § 396 IZ dále stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Na základě shora citovaných ustanovení a uvedených zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužníkův insolvenční návrh je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ) a že má mj. i závazky vůči dvěma uvedeným věřitelům, které pochází z jeho podnikání.

Zbývá se vypořádat s otázkou, zda dlužník splňuje zákonné podmínky k tomu, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, to je, zda souhlasu shora uvedených dvou věřitelů s oddlužením dlužníka bylo třeba, případně, zda tento souhlas byl těmito věřiteli udělen, jak dlužník tvrdí.

Především odvolací soud, oproti zjištění soudu prvního stupně uzavírá, že souhlasu věřitele Okresní správy sociálního zabezpečení Vsetín s povolením oddlužení dlužníka nebylo třeba, neboť jak bylo zjištěno, avšak nikoliv z návrhu dlužníka a jím předložených listin, ale z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 528 (který do spisu opatřil soud prvního stupně), že obě pohledávky tohoto věřitele vůči dlužníku, jsou zajištěny zástavním právem (§ 389 odst. 2 písm. c/ IZ).

Naproti tomu má dlužník vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR jeden závazek ve výši 35.732 Kč (nedoplatek na zdravotním pojistném a penále dle výkazu nedoplatků č. 9441500420 ze dne 3.3.2015), u něhož netvrdí, že by byl zajištěn zástavním právem a nevyplývá to ani z uvedeného LV č. 528, další závazek dlužníka vůči tomuto věřiteli ve výši 49.061 Kč (nedoplatek dle výkazu nedoplatků č. 9441400095, splatný 10.1.2014), je zajištěn exekutorským zástavním právem s právními účinky vkladu 21.8.2014 (viz zjištění shora). Souhlasu tohoto věřitele s oddlužením dlužníka proto bylo třeba, neboť jeden závazek dlužníka vůči tomuto věřiteli není zajištěn. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR ve svém přípise ze dne 10.7.2015 sice sdělila, že s řešením úpadku dlužníka oddlužením souhlasí, avšak za stanovené podmínky, že její pohledávky budou uhrazeny v rozsahu 100%. Jelikož nejde ze strany tohoto věřitele o souhlas bezvýjimečný a úhradu jeho pohledávek v celé výši, tj. 100%, nelze v této fázi řízení zaručit, dospěl odvolací soud k závěru, že toto vyjádření nelze jako souhlas s oddlužením dlužníka vyhodnotit. Jinými slovy nejedná se souhlas s tím, že pohledávka tohoto věřitele bude bez dalšího podrobena režimu oddlužení, jak je nastaven insolvenčním zákonem, a tedy, že věřitel je srozuměn i s tím, že může nastat situace, kdy jeho pohledávka bude uhrazena jen do výše 30%. To i přesto, že dlužník tvrdí, že jeho měsíční příjem čistého činí 24.333 Kč a že lze dle něj předpokládat, že tento příjem bude mít i v budoucnu a že svým věřitelům jejich pohledávky v rozsahu 100% uhradí. Tento závěr dlužníka je však, jak již bylo uvedeno shora, v této fázi řízení předčasný.

Proto dospěl odvolací soud shodě se soudem prvního stupně k závěru, že není-li zde bezvýjimečného souhlasu, byť jen jednoho věřitele dlužníka, který má vůči dlužníku pohledávku pocházející z jeho podnikání, která není zajištěná, pak dlužník podmínky pro povolení oddlužení nesplňuje. Což je důvodem k tomu, aby návrh dlužníka na povolení oddlužení byl odmítnut, jako návrh podaný k tomu osobou neoprávněnou (§ 390 odst. 3 IZ), aniž by bylo třeba se za této situace zabývat tím, zda příjem dlužníka jeho oddlužení umožňuje. Proto pokud dlužník na svém insolvenčním návrhu setrvá a věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR nepřehodnotí své stanovisko, pak s největší pravděpodobností soud prvního stupně rozhodne o úpadku dlužníka, však způsobem jeho řešení nebude oddlužení v žádné z jeho forem, nýbrž bude prohlášen konkurs na jeho majetek.

Je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že pro další řízení je složení zálohy na náklady insolvenčního řízení potřebné, a to v požadované maximální výši, (s ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka). Jak již uvedl soud prvního stupně, při řešení úpadku konkursem je totiž záloha nutná především pro počáteční činnost správce a je rovněž zárukou úhrady jeho odměny pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát. Dále nelze přehlédnout, že pokud správce po prohlášení konkursu zpeněžuje majetek dlužníka, pak jen jeho nejnižší odměna, jak opět správně uvedl soud prvního stupně, činí 45.000 Kč (bez DPH) a je nepochybné že správci vzniknou další hotové výdaje (cestovné, poplatky apod.). Dále má správce při řešení úpadku konkursem rovně nárok na další odměnu a to z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek, za každou 1.000 Kč (§ 1 odst. 5, § 2a vyhl. č. 313/2007 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014).

S ohledem na všechna shora uvedená zjištění i argumentaci dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 16. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu