1 VSOL 929/2014-A-8
KSBR 45 INS 16896/2014 1 VSOL 929/2014-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Tasov 118, PSČ 696 63 Hroznová Lhota, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 16896/2014, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o jejím odvolání ze dne 9.7.2014, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2014, č.j. KSBR 45 INS 16896/2014-A-3

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2014, č.j. KSBR 45 INS 16896/2014-A-3, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 3 odst. 1, § 103 odst. 1, odst. 2, § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s poukazem na ust. § 42 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) odmítl insolvenční návrh dlužnice (doručený soudu 19.6.2014) s odůvodněním, že jde o návrh vadný. Dlužnice v něm uvedla pouze to, že je fyzická osoba nepodnikatel a po posouzení své situace dospěla k závěru, že není schopna plnit své závazky. Stav svého úpadku obecně popisuje tak, že má více věřitelů, peněžité závazky déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopna plnit, domnívá se, že je předlužena. Insolvenční návrh, jak dále uvedl soud prvního stupně, však musí ve smyslu citovaných ustanovení obsahovat petit návrhu, tedy vyjádření toho, čeho se svým návrhem navrhovatel domáhá a co jím sleduje, přičemž toto vyjádření musí být naprosto přesné, určité a srozumitelné. Jedinou možnou alternativou petitu v insolvenčním řízení je rozhodnutí o úpadku dlužníka, s tím, že o stanovení způsobu jeho řešení rozhodne soud v případě vydání rozhodnutí o úpadku. V posuzovaném případě v insolvenčním návrhu zcela absentuje žalobní petit jakožto jedna z obligatorních jeho náležitostí. Proto soud prvního stupně návrh dlužnice odmítl, neboť jde o takový nedostatek, pro který nelze v řízení pokračovat a výzva k odstranění vad návrhu v insolvenčním řízení není možná. V závěru soud na adresu dlužnice mimo jiné zdůraznil, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že dlužnice podává opakovaně naprosto stejné neprojednatelné insolvenční návrhy. Tímto svým lehkovážným a nezodpovědným přístupem nezakládá důvěru ve své jednání a musí si být vědoma toho, že svým jednáním může způsobit svým věřitelům škodu, která může být věřiteli vymáhána.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že má za to, že podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení je úplné a dostačující k zahájení insolvenčního řízení .

Podle ust. § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Jak správně poukázal soud prvního stupně, náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě obecných náležitostí podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník. Dále v něm musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce (v § 3 odst. 1 písm. c/ IZ) ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. 128 odst. 1 IZ platí, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Co se týče skutkových zjištění z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice, odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, neboť jde o zjištění správná a úplná. Přestože z obsahu takto podaného insolvenčního návrhu lze dovodit, že dlužnice se domáhá zjištění jejího úpadku, když uvádí, že výše jejích závazků narostla do takové výše, že je není schopna plnit a je předlužena, nicméně je správný závěr soudu prvního stupně, že jde o insolvenční návrh neprojednatelný. K rozhodujícím skutečnostem, které by měly osvědčovat úpadek dlužnice, kromě toho, že má více věřitelů a není schopna plnit své splatné závazky, které jsou po splatnosti déle jak 30 dnů , totiž dlužnice neuvedla ničeho. Nelze proto z návrhu dlužnice zjistit, zda a kolik má dlužnice věřitelů (žádného neoznačila), jaký je rozsah (výše) jejích jednotlivých závazků, kdy nastala splatnost závazků a pokud dlužnice tvrdí předlužení, pak ke stavu a skladbě svého majetku rovněž nic neuvedla.

Jelikož ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud takto vadný insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2014

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu