1 VSOL 920/2015-A-26
KSBR 33 INS 6762/2015 1 VSOL 920/2015-A-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků a) Dušana anonymizovano , anonymizovano , IČ: 75780194, b) Lenky anonymizovano , anonymizovano , IČ: 88737161, oba bytem Drnovice 352, PSČ 679 76, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.8.2015, č.j. KSBR 33 INS 6762/2015-A-21

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.8.2015, č.j. KSBR 33 INS 6762/2015-A-21 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) zastavil insolvenční řízení z důvodu, že dlužníci nezaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba dlužníci včas odvolání, ve kterém nezpochybňovali zjištění soudu, že uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatili, ale především opětovně brojili proti rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a v této souvislosti opakovali a rozváděli důvody uvedené již dříve v odvolání proti rozhodnutí o uložení zálohy. Navrhovali, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 24.4.2015, č.j. KSBR 33 INS 6762/2015-A-10, které ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2015, č.j. 1 VSOL 558/2015-A-16 nabylo právní moci dne 23.7.2015, byli dlužníci vyzváni, aby do pěti dnů ode dne právní moci rozhodnutí zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že dlužníci zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nezaplatili, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nabylo právní moci, a proto v rámci tohoto odvolacího řízení, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení zálohy, již nelze přezkoumávat podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu. Za této situace se odvolací soud nebude opětovně zabývat odvolacími námitkami směřujícími proti důvodům, které soud vedly k uložení povinnosti zaplatit zálohu. Insolvenční zákon ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení toto řízení zastaví nebo přikročí k vymáhání zálohy. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, uvedl, že považuje za správný závěr odvolacího soudu, podle něhož nabude-li právní moci usnesení o uložení zálohy, nelze následně (při posuzování podmínek pro zastavení řízení pro nezaplacení zálohy) přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 1, věta první IZ). S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že formulací ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona ( může zastavit ) zákonodárce ponechal insolvenčnímu soudu prostor k úvaze, zda v případě nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví. Dále dovolací soud v tomto rozhodnutí k výkladu ustanovení § 108 odst. 3 IZ uzavřel, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

Odvolací soud proto jen prověřil, zda v intencích shora citovaných judikatorních závěrů bylo možno v řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy, a v této souvislosti konstatuje, že nikoliv, neboť trvat na uhrazení zálohy není v této věci nadbytečné a ani tu nejsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníků nezbytné nebo obecně žádoucí. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty, ve které tyto prostředky nejsou. V dalším pak odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění potřebnosti zálohy pro pokračování v insolvenčním řízení, které je obsaženo v rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 24.4.2015, č.j. KSBR 33 INS 6762/2015-A-10, jakož i v rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 23.6.2015, č.j. 1 VSOL 558/2015-A-16. Pro úplnost odvolací soud pouze dodává, že na svém výkladu ust. § 389 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) IZ setrvává a své závěry opakovaně formuloval a podrobně odůvodnil např. v usnesení ze dne 14.8.2015, čj. KSBR 33 INS 29128/2014, 1 VSOL 677/2015-A-30, které je uveřejněno v insolvenčním rejstříku a je též dostupné na internetových stránkách www.google.cz.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 7.září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu