1 VSOL 919/2014-A-11
KSOL 10 INS 6532/2014 1 VSOL 919/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Silvie anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipník nad Bečvou I-Město, Náměstí T. G. Masaryka 89/11, PSČ 751 31, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 6532/2014, o insolvenčním návrhu dlužnice, spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 17.6.2014, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 26.5.2014, č.j. KSOL 10 INS 6532/2014-A-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 26.5.2014, č.j. KSOL 10 INS 6532/2014-A-4, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci s poukazem na ust. § 3 odst. 1, odst. 2, § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V důvodech uvedl, že soudu byl dne 11.3.2014 doručen insolvenční návrh dlužnice, spojený s návrhem na povolení oddlužení. Z jeho obsahu soud prvního stupně zjistil, že dlužnice v něm neuvedla rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek v bodě 07 návrhu dlužnice pouze uvedla, že má peněžité závazky, které není schopna splácet již po dobu tří měsíců, z čehož vyplývá, že je v úpadku. V bodě 17 insolvenčního návrhu pak dlužnice uvedla čtyři nezajištěné věřitele, které označila a u každého závazku uvedla jeho výši. V bodě 20 návrhu pak uvedla jednoho zajištěného věřitele, kterého rovněž označila obchodní firmou, výší závazku a spisovou značkou exekučního řízení. K tomu, aby situace dlužníka mohla být posouzena jako úpadek, musí být z tvrzení dlužníka v jeho návrhu osvědčeny podmínky § 3 odst. 1 IZ a některá z vyvratitelných domněnek dle odst. 2 téhož ustanovení. Dlužník tedy v insolvenčním návrhu musí tvrdit takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. V insolvenčním návrhu dlužnice však chybí konkrétní údaje, z nichž by bylo zřejmé, že alespoň dva závazky dlužnice jsou nejméně 30 dní po lhůtě splatnosti. Tyto skutečnosti musí být uvedeny přímo v insolvenčním návrhu, příp. v řádném seznamu závazků. Dlužník je tedy povinen ve svém návrhu uvést konkrétní údaje o splatnosti alespoň u dvou svých závazků, případně datum, kdy byly jednotlivé závazky naposledy hrazeny. Splatnost závazků nelze zjišťovat z listinných důkazů, které jsou k návrhu přiloženy, protože tyto nejsou součástí insolvenčního návrhu, a nemohou tak nahradit údaje, které je dlužník povinen uvést přímo v insolvenčním návrhu, popř. v seznamu závazků dle § 104 IZ. V daném případě úsudek o splatnosti závazků dlužnice není možno učinit ani ze seznamu závazků, neboť dlužnice jej k insolvenčnímu návrhu nepředložila. Jelikož insolvenční návrh dlužnice vykazuje vadu, pro kterou nelze pokračovat v řízení, proto soud prvního stupně její insolvenční návrh dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání a současně k němu mimo jiné předložila seznam svých závazků, v němž u každého ze 4 označených věřitelů uvedla, kromě výše svých závazků, i data splatnosti. V doplnění svého odvolání (A-7), jež učinila na základě výzvy soudu, uvedla, že žádá o přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť v rámci svého odvolání doplnila rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek.

Podle ust. § 7 IZ v platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Jak již uvedl soud prvního stupně náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě obecných náležitostí tohoto podání, musí insolvenční návrh obsahovat řádné označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník. Dále v něm musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce (v § 3 odst. 1 písm. c/ IZ), ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 104 IZ dále platí, že podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3). Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4, poslední věta).

Ustanovení § 128 IZ dále stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije (odst. 1).

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu 11.3.2014, se dlužnice domáhala zjištění jejího úpadku a povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. K podání insolvenčního návrhu dlužnice využila zákonem předepsaný formulář pro návrh na povolení oddlužení, který je možno využít i pro podání insolvenčního návrhu a v bodu 07, v němž měla popsat rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek (§ 3 IZ), uvedla toliko, že v současné době má peněžité závazky, které není schopna splácet po dobu 3 měsíců a z toho dle ní vyplývá, že je v úpadku. V bodu 17 uvedla čtyři věřitele a své nevykonatelné a nezajištěné závazky vůči nim, v bodu 20 pak uvedla jednoho věřitele se zajištěnou vykonatelnou pohledávkou a označila i spisovou značku exekučního řízení. Z této spisové značky lze dovodit, že se jedná o závazek dlužnice, který je splatný nejméně od roku 2012. U ostatních nezajištěných věřitelů s nevykonatelnými pohledávkami vůči dlužnici, však splatnost jejich pohledávek nelze zjistit. Žádný zákonem vyžadovaný seznam, včetně seznamu závazků (§ 104 IZ) dlužnice ke svému insolvenčnímu návrhu nepředložila. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice je vadný a pro jeho vady nelze v tomto insolvenčním řízení pokračovat (§ 128 odst. 1 IZ). Především proto, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla splatnost svých závazků a tím neumožnila insolvenčnímu soudu posoudit, zda závazky dlužnice (nejméně vůči dvěma označeným věřitelům) jsou skutečně 30 dnů po lhůtě splatnosti a že dlužnice není schopna tyto závazky hradit na základě některé právní (vyvratitelné) domněnky dle ust. § 3 odst. 2 IZ. Shora uvedené a potřebné údaje nebylo možno zjistit ani ze seznamu závazků, neboť dlužnice tento seznam ke svému návrhu nepředložila.

Jelikož insolvenční zákon v ust. § 128 odst. 1 IZ neumožňuje insolvenčnímu soudu vyzývat navrhovatele (včetně dlužníka) k opravě či doplnění insolvenčního návrhu, pak postupoval soud prvního správně, pokud insolvenční návrhu dlužnice bez dalšího odmítl. Pokud dlužnice některé chybějící údaje doplnila až ve svém odvolání, pak k nim nemohl odvolací soud přihlédnout, neboť z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení byl rozhodující stav v době jeho vydání (viz závěry formulované v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod publikačním číslem R 11/2009, dále též usnesení Nejvyššího ČR zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod publikačním číslem R 26/2011).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. srpna 2014

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu