1 VSOL 916/2013-B-34
KSBR 39 INS 11851/2010 1 VSOL 916/2013-B-34

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Moniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Otrokovice, Nádražní 1402, PSČ 765 02, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.8.2013, č.j. KSBR 39 INS 11851/2010-B-26,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), zrušil schválené oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře pro neplnění podstatných povinností podle schváleného způsobu oddlužení (výrok I.) a na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.), dle ust. § 314 odst. 1 IZ rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný (výrok III.) a dle ust. § 315 odst. 2 IZ stanovil pro průběh nepatrného konkursu odchylky od insolvenčního zákona (výrok VI.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 31.5.2011, č.j. KSBR 39 INS 11851/2010-B-1 dlužnici povolil oddlužení a usnesením ze dne 4.7.2011, č.j. KSBR 39 INS 11851/2010-B-5 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Konstatoval, že insolvenční správce opakovaně soudu sdělil, že předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů je výrazně pod hranicí 30 % jejich zjištěných pohledávek a na základě těchto zpráv dlužnice přislíbila zjednat nápravu za účelem zachování oddlužení. K jednání nařízenému na den 9.8.2013 se však dlužnice bez omluvy nedostavila a insolvenční správce přítomný u jednání potvrdil, že dlužnice není schopna podmínkám oddlužení vyhovět. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice není schopna dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu zákonem požadovaných 30 % jejich pohledávek, neboť její aktuální příjmy pokryjí pohledávky nezajištěných věřitelů toliko v rozsahu cca 20 %, a proto schválené oddlužení dlužnice zrušil a rozhodl o řešení jejího úpadku nepatrným konkursem, neboť dlužnice je fyzickou nepodnikající osobou.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, a to výslovně proti výrokům I. a II. Namítala, že nebyly splněny podmínky pro zrušení oddlužení, neboť soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, pokud se týkají její možnosti plnit splátkový kalendář, a navíc zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť jí byla odňata možnost jednat před soudem. S odkazem na ust. § 418 odst. 3 IZ a na ust. § 51 o.s.ř. uvedla, že rozhodnutí o zrušení oddlužení soud vydává po jednání, ke kterému předvolá dlužníka. K jednání však řádně předvolána nebyla, neboť usnesení ze dne 10.7.2013 nesplňuje náležitosti dle ust. § 51 o.s.ř. Uvedla, že soud prvního stupně vydal usnesení o svolání schůze věřitelů, které jí sice doručil, nicméně z usnesení nedovodila, že se jedná o předvolání k jednání, a proto se schůze nezúčastnila a neměla tak možnost věc objasnit u jednání. Uvedla, že podle usnesení o svolání schůze věřitelů měla mít schůze na programu mimo jiné projednání zrušení schváleného oddlužení dle ust. § 418 odst. 1, písm. a), odst. 3 IZ, ovšem v rozporu s tím soud prvního stupně napadeným usnesením zrušil schválené oddlužení pro neplnění podstatných povinností dle schváleného způsobu oddlužení dle ust. § 418 odst. 1, písm. b) IZ. Namítala, že z ust. § 47 odst. 2 IZ vyplývá, že účast dlužníka na schůzi věřitelského výboru jeho právem a nikoliv povinností, a proto mu neúčast nemůže být přičítána k tíži. K neplnění splátkového kalendáře uvedla, že již dne 7.3.2013 požádala o snížení splátek, na tuto její žádost však soud nijak nereagoval. Není tedy pravdou, že neplnila splátky z důvodu platební neschopnosti, nýbrž z důvodu, že čekala na potvrzení či zamítnutí této její žádosti o snížení splátek. Uvedla, že neobdržela dopis insolvenčního správce ze dne 15.8.2013 a nikdy nebyla informována správcem o jeho představě o výši měsíční splátky, přičemž sama vycházela ze skutečnosti, že snížená splátka z daru ve výši 3.000 Kč měsíčně plus srážka ze mzdy ve výši 1.230 Kč měsíčně budou postačovat ke splnění podmínek oddlužení. Namítala, že soud při svém rozhodnutí vyšel pouze z tvrzení insolvenčního správce a z jejího vyjádření ze dne 4.1.2013, které však následně doplnila žádostí o snížení splátek ze dne 7.3.2013 a vyslovila názor, že soud prvního stupně mylně vyložil její žádost ze dne 7.3.2013 tak, že je schopna plnit toliko splátky ve výši 3.000 Kč měsíčně, ačkoliv žádala o snížení splátek o 3.000 Kč měsíčně. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a ponechal v platnosti oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. d) IZ) a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele Hypoteční banka, a.s., doručeným soudu prvního stupně dne 13.10.2010. Dne 19.11.2010 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Soud prvního stupně usnesením ze dne 13.4.2011, č.j. KSBR 39 INS 11851/2010-A-15, zjistil úpadek dlužnice Moniky anonymizovano a ustanovil insolvenčního správce JUDr. Ivana Janíčka, usnesením ze dne 31.5.2011, č.j. KSBR 39 INS 11851/2010-B-1, povolil dlužnici oddlužení a usnesením ze dne 4.7.2011, č.j. KSBR 39 INS 11851/2010-B-5, schválil oddlužení dlužnice. Podáními doručenými soudu prvního stupně dne 12.12.2012, dne 5.2.2013 a dne 26.6.2013 sdělil insolvenční správce, že dlužnice neplní splátkový kalendář. Dne 12.3.2013 byla doručena soudu prvního stupně žádost dlužnice o snížení splátek ve věci oddlužení s ohledem na tíživou finanční situaci. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10.7.2013, č.j. KSBR 39 INS 11851/2010-B-22 svolal schůzi věřitelů na den 19.8.2013 ve 14.30 hodin s tím, že schůze věřitelů bude mít následující program: 1) projednání řešení úpadku dlužnice splátkovým kalendářem včetně návrhu dlužnice na snížení splátek ze dne 7.3.2013 a 2) projednání zrušení schváleného oddlužení dle ust. § 418 odst. 1, písm. a) a odst. 3 IZ. Toto usnesení bylo dlužnici doručeno dne 5.8.2013. Dne 19.8.2013 se konala u soudu prvního stupně schůze věřitelů, k níž se dlužnice ani žádný z věřitelů nedostavil. Po té schůzi soud prvního stupně bez dalšího rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a nebo d) to navrhne dlužník.

Podle ustanovení § 418 odst. 3 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odstavec 3).

Ze shora citovaného ustanovení § 418 odst. 3 IZ vyplývá, že o zrušení schváleného oddlužení může insolvenční soud rozhodnout poté, co ve věci nařídí jednání a zajistí možnost, aby se všechny dotčené subjekty k důvodům, pro které je o zrušení schváleného oddlužení uvažováno, vyjádří.

V přezkoumávané věci však soud prvního stupně rozhodl o zrušení schváleného oddlužení bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, čímž zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Soud prvního stupně sice před rozhodnutím o zrušení schváleného oddlužení svolal schůzi věřitelů, k níž předvolal i dlužnici. Schůzi věřitelů však za jednání považovat nelze. Schůze věřitelů je věřitelským orgánem (§ 46 odst. 1 IZ), jejíž funkce jsou vymezeny v ust. § 46 odst. 2 IZ, a jíž má právo se dlužník zúčastnit (§ 47 odst. 2 IZ). Schůze věřitelů však není jednáním soudu, které je soud povinen v insolvenčním řízení nařídit tehdy, stanoví-li tak zákon, nebo považuje-li to za nutné (§ 85 odst. 1 IZ). Skutečnost, že insolvenční zákon rozlišuje mezi jednáním a schůzí věřitelů, rovněž vyplývá z ust. § 85 odst. 2 IZ. V daném případě zákon v ust. § 418 odst. 3 IZ výslovně zakotvuje povinnost nařídit k projednání zrušení schváleného oddlužení jednání a nikoliv toliko schůzi věřitelů. Soud prvního stupně tudíž pochybil, pokud k projednání zrušení schváleného oddlužení jednání nenařídil. V tomto směru je odvolací námitka dlužnice důvodná.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo

má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 28. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu