1 VSOL 915/2015-A-8
KSBR 40 INS 18845/2015 1 VSOL 915/2015-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Hroznová Lhota, Tasov 118, PSČ 696 63, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 18845/2015, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o jejím odvolání ze dne 17.8.2015, proti unesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2015, č.j. KSBR 40 INS 18845/2015-A-3,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2015, č.j. KSBR 40 INS 18845/2015-A-3, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 3 odst. 1, odst. 2, § 103 odst. odst. 1, odst. 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s poukazem na konstantní judikaturu odmítl insolvenční návrh dlužnice (doručený soudu 21.7.2015) s odůvodněním, že jde o návrh neurčitý, který neobsahuje všechny náležitosti ve smyslu citovaných ustanovení insolvenčního zákona, neboť v něm nejsou dostatečně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice. Dlužnice v návrhu opět (jako již v předchozích návrzích) pouze uvedla, že po zodpovědném posouzení situace došla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat, stav úpadku dlužnice ve formě předlužení je zjevný, neboť její závazky převyšují její pohledávky . Dále dlužnice už jen citovala zákonnou definici úpadku ve formě platební neschopnosti. V insolvenčním návrhu proto opět chybí konkrétní označení věřitelů (alespoň dvou, a to uvedením jména, příjmení a bydliště, popř. identifikačního čísla, či obchodní firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla), vůči kterým dlužnice má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, specifikace těchto závazků (výše závazků, údaje o splatnosti závazků) i tvrzení o platební neschopnosti dlužnice. Uvedené nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu a brání pokračování v insolvenčním řízení. Insolvenční zákon ve vztahu k insolvenčnímu návrhu vylučuje použití ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), proto nelze odstranit chybějící náležitosti insolvenčního návrhu prostřednictvím výzvy. Insolvenční soud proto podle ust. § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí tohoto insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž pouze uvedla, že má za to, že podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení je úplné a dostačující k zahájení insolvenčního řízení .

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Co se týče skutkových zjištění z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice, odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, neboť jde o zjištění správná a úplná. Soud prvního stupně rovněž přiléhavě vyložil, v čem spočívají vady tohoto insolvenčního návrhu. Je proto nutno shodně se soudem prvního stupně uzavřít, že takto podaný insolvenční návrh není projednatelný, neboť v něm nejsou označeni ani věřitelé dlužnice, natož výše a splatnost jejich pohledávek. Z úřední činnosti je přitom odvolacímu soudu známo, že dlužnice podává insolvenční návrh opakovaně, v přezkoumávaném případě se jedná již o 17 insolvenční návrh dlužnice, všechny předchozí vykazovaly naprosto stejné nedostatky. Proto jak již odvolací soud dlužnici v předchozích věcech opakovaně v rovině její vlastní argumentace zdůraznil, dle takto vadně podaného insolvenčního návrhu, který neobsahuje základní tvrzení o úpadku dlužnice ve smyslu ust. § 103, v návaznosti na ust. § 3 IZ, lze sice insolvenční řízení zahájit, avšak nelze v něm pro uvedené vady pokračovat. Jelikož ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud takto vadný insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu