1 VSOL 912/2012-B-37
KSBR 46 INS 10699/2010 1 VSOL 912/2012-B-37

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka MALBA, družstvo vlastníků v likvidaci, se sídlem Brno, 618 00, Churého 1, IĆ: 00030911, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 10699/2010-B-23 ze dne 7.9.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 10699/2010-B-23 ze dne 7.9.2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 377.041,88 Kč zajištěnému věřiteli MIDESTA, s.r.o., IČ: 27685098.

Na odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že insolvenční správce požádal o vydání souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení tomuto zajištěnému věřiteli s tím, že zpeněžil majetek dlužníka, který zajišťoval pohledávku tohoto zajištěného věřitele za kupní cenu 1.360.000 Kč, náklady spojené se správou nemovitosti činily 2.831 Kč, náklady spojené se zpeněžením 91.968 Kč, takže výtěžek zpeněžení po odečtení těchto nákladů činil 1.265.201 Kč. K vydání zajištěnému věřiteli, jak uvedl insolvenční správce, s ohledem na výši zajištěné pohledávky je určena pouze částka 386.313,40 Kč, přitom odměna správce určená z výtěžku zpeněžení nemovitostí připadajících na zajištěného věřitele činí celkem včetně DPH 9.271,52 Kč. Po odečtení této odměny činí částka určená k vydání zajištěnému věřiteli 377.041,88 Kč. K tomu připojil insolvenční správce i pokyn zajištěného věřitele v souladu s ustanovením § 298 odst. 3 IZ. Insolvenční soud žádosti insolvenčního správce k udělení souhlasu s vydáním uvedeného výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli vyhověl, neboť zjistil ze seznamu přihlášených pohledávek, že pohledávka tohoto zajištěného věřitele evidovaná pod č. 1 byla na přezkumném jednání zjištěna ve výši 386.313,40 Kč včetně práva na uspokojení ze zajištění (§ 298 odst. 1,2, § 305 odst. 1, § 299 odst. 1 IZ a § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.).

Toto usnesení napadl odvoláním dlužník. V odvolání poukázal na to, že dlužník byl dle jeho názoru dán nezákonně do likvidace a insolvenční správce že následně postupuje nesprávně, že způsobil dlužníkovi škody, které by mu měl zaplatit a ne si dělat nárok na odměny. Pohledávky zajištěného věřitele označil jako fixlované s tím, že není správné, aby takový věřitel byl uspokojen před zaměstnanci dlužníka, kteří dosud nedostali výplaty. Na výzvu odvolacího soudu k doplnění odvolání předseda dlužníka pouze poukázal na to, že vzhledem ke skutečnosti, že za obsah jeho podání mu byla usnesením insolvenčního soudu ze dne 7.10.2012 uložena pořádková pokuta, nebude se již dále k insolvenčnímu řízení vyjadřovat.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), když z obsahu podaného odvolání vyplývá (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), že odvolatel nesouhlasí s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli z důvodu uvedeného v ustanovení § 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř. Odvolací soud, aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Podle ustanovení § 298 odst. 1 až 3 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva nebo pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli. Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze určit náklady i ve větším rozsahu.

Podle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli.

Podle § 38 odst. 1 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených insolvenčním soudem v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o obsah přihlášky pohledávky věřitele MIDESTA, s.r.o. evidované pod č. 1, i pokud jde o výsledek přezkumu této pohledávky, která byla při přezkumném jednání zjištěna jak insolvenčním správcem, tak i dlužníkem ve výši 386.313,40 Kč včetně zajištění, (tento věřitel přihlásil pohledávku ve výši jistiny 176.454 Kč jako neuhrazenou cenu za dodávku a montáž oken dle smlouvy o dílo č. 46/199/M ze dne 6.10.1999 a jejího dodatku z 3.12.1999, a dále ve výši příslušenství, zákonného úroku z prodlení 188.878,30 Kč ve výši 10 % od 31.12.1999 do 13.9.2010, a to jako pohledávku, která je zajištěna na majetku náležejícím do majetkové podstaty dlužníka na základě zřízení exekutorského zástavního práva exekučním příkazem Exekutorského úřadu Brno-venkov ze dne 17.5.2010, č.j. 137 Ex 2246/10-37).

Na základě těchto správných zjištění insolvenčního soudu uzavírá odvolací soud, že je správné i právní hodnocení, které insolvenční soud uvedl v odůvodnění napadeného usnesení s poukazem na shora citovaná ustanovení insolvenčního zákona a vyhlášky 313/2007 Sb. Insolvenční soud tedy zcela správně, na základě požadavku insolvenčního správce, který částku určenou k vydání zajištěnému věřiteli, správně vyčíslil, vydal odvoláním napadené rozhodnutí.

Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. napadené usnesení potvrdil jako ve výroku věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 19. prosince 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu