1 VSOL 903/2016-B-19
KSBR 40 INS 1373/2016 1 VSOL 903/2016-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka: Leo anonymizovano , anonymizovano , 594 01 Velké Meziříčí, Radnická 29/1, adresa pro doručování: 586 01 Jihlava, Pávov 77, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2016, č.j. KSBR 40 INS 1373/2016-B-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně neschválil podle ust. 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ) oddlužení dlužníka Leo anonymizovano povolené usnesením č.j. KSBR 40 INS 1373/2016-A-6 ze dne 9. 2. 2016 (výrok I.), na majetek dlužníka podle ust. § 405 odst. 2 IZ prohlásil konkurs (výrok II.) s tím, že podle ust. § 314 odst. 1 písm. a) je konkurs považován za nepatrný (výrok III.).

Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že -insolvenční řízení bylo zahájeno dne 21. 1. 2016 návrhem dlužníka, kterým se domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení, v němž dlužník uvedl, že má celkem 17 věřitelů se závazky ve výši Kč 585.591,84. -Usnesením ze dne 9. 2. 2016 č.d. A-6 soud zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho oddlužení. isir.justi ce.cz

-Do daného insolvenčního řízení se přihlásilo 24 nezajištěných věřitelů se svými pohledávkami ve výši 1.831.737,40 Kč. -U dlužníka jsou dány skutečnosti odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, ze zprávy insolvenčního správce ze dne 29. 3. 2016. Dlužník řádně neplní své povinnosti v rámci insolvenčního řízení, a to zejména povinnost hradit pravidelně každý měsíc zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Dlužník nevlastní žádný majetek. Z čistého měsíčního příjmu dlužníka ve výši 12.451 Kč lze zabavovat měsíční částku ve výši 4.180 Kč. Plněním splátkového kalendáře by dlužník uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pouze do výše 10 %. Dlužník byl o této skutečnosti informován a upozorněn na to, že aby mu mohlo být schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, musí své příjmy navýšit alespoň o částku Kč 6.500 měsíčně. -Na schůzi věřitelů konané dne 6. 4. 2016 se nedostavil žádný věřitel. Insolvenční správce uvedl, že dlužník nepředložil darovací smlouvu, případně pracovní smlouvu znějící na částku 6.500 Kč měsíčně. Dlužník nezaplatil zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. K tomu dlužník uvedl, že zálohu zaplatí do 25. 4. 2016 a dne 11. 4. 2016 jde na pracovní pohovor na místo výkonu ostrahy u Tesco store, a.s., Praha. Insolvenční soud konstatoval, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře bude vydáno až po doložení darovací smlouvy dlužníkem, případně pracovní smlouvy či dohody o provedení práce alespoň ve výši 6.500 Kč měsíčně. Lhůta byla dlužníku stanovena do 6.5.2016. Dlužník byl poučen o tom, že v opačném případě bude prohlášen konkurs na jeho majetek. -Dne 5. 5. 2016 insolvenční správce oznámil, že dlužník uzavřel dohodu o provedení práce s obchodní korporací MW-DIAS, a.s., Ostrava, Stodolní 316/2, IČO: 25 368 907 již dne 2. 1. 2016. Z této dohody nevyplývá příjem dlužníka. Dlužník mu telefonicky sdělil, že z této dohody má příjem 3.000 Kč měsíčně. Dlužník tento příjem vědomě neuvedl v insolvenčním návrhu na povolení oddlužení a ani na schůzi věřitelů. Dlužník uhradil dne 21. 4. 2016 na účet insolvenčního správce částku 2.176 Kč, k 30. 4. 2016 tak dlužil částku 1.091 Kč. Všechny uvedené skutečnosti svědčí o ledabylém přístupu dlužníka k plnění svých povinností a jeho nepoctivém záměru. Insolvenční správce navrhl prohlásit konkurs.

Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurz, který bude řešen jako nepatrný. Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, v němž namítal, že dle dosavadních zjištění, je zřejmé, že by byl schopen v rámci řešení úpadku oddlužením formou plnění splátkového kalendáře naplnit základní zákonnou podmínku přípustnosti oddlužení, tedy uhradit minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, a to společně s odměnou a náhradou hotových výdajů insolvenčního správce. Oproti tomu soud prvního stupně zvolil řešení úpadku dlužníka konkursem, kdy majetek dlužníka tvoří pouze věci osobní potřeby a ošacení a je na první pohled zřejmé, že by jeho zpeněžením došlo k výrazně nižšímu uspokojení pohledávek jeho věřitelů a lze reálně předpokládat, že by k uspokojení pohledávek věřitelů nedošlo vůbec. Nelze přitom přehlédnout, že se žádný z věřitelů dlužníka nevyslovil proti řešení úpadku oddlužením. Z uvedených důvodů se domáhal změny napadeného rozhodnutí tak, že odvolací soud schválí oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, případně zruší napadené rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně. Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), odvolání projednal a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se mimo zjištění soudu prvního stupně dále podává, že -řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu dne 21.1.2016 spojeným s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník tvrdil, že má 17 věřitelů, u nichž má celkem 20 peněžitých závazků v celkové výši 585.591,84 Kč. Vlivem nepředvídatelných okolností byl nucen zastavit platby všech svých peněžitých závazků. Je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho příjem činí 12.451 Kč čistého. V souladu s platnou právní úpravou usuzuje, že pravidelná měsíční splátka použitelná z jeho příjmu pro splácení oddlužení bude činit nejméně 4.222 Kč měsíčně, což za 5 let pravidelného splácení představuje částku celkem 253.320 Kč. Z uvedeného vyplývá, že jeho nezajištěným věřitelům se dostane více než 30 % uspokojení jejich pohledávek. Do seznamu majetku uvedl pouze věci osobní potřeby v odhadované ceně 5.000 Kč, nevlastní žádný majetek, který je předmětem zajišťovacích práv. -Usnesením ze dne 9. 2. 2016 č.d. A-6 soud zjistil úpadek dlužníka a povolil oddlužení, ustanovil insolvenčního správce JUDr. Tomáše Truschingera, vyzval věřitele k přihlášení svých pohledávek, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 6. 4. 2016 a dlužníkovi uložil, aby platil insolvenčnímu správci měsíčně zálohu na odměnu v celkové výši 900 Kč. -Dne 29. 3. 2016 č.d. B-2 insolvenční správce zaslal seznam přihlášek věřitelů do insolvenčního řízení dlužníka, v němž uvedl 24 věřitelů, kteří podali celkem 28 přihlášek pohledávek v celkové výši 1.831.737,40 Kč, uznaných správcem do výše 1.831.737,40 Kč, nezajištěných, z toho vykonatelných ve výši 1.584.932,86 Kč a nevykonatelných ve výši 246.840,50 Kč. -Ve zprávě o dosavadní činnosti č.d. B-3 insolvenční správce oznámil, že dlužník nevlastní žádný nemovitý majetek, není veden jako vlastník ani jako provozovatel silničního vozidla. Dlužník nevlastní žádný majetek větší hodnoty, jedná se pouze obvyklé vybavení domácnosti a o věci osobní potřeby, které nepodléhají výkonu rozhodnutí. Čistý příjem dlužníka činí v průměru 12.451 Kč, z tohoto příjmu lze dlužníku měsíčně pro účely oddlužení zabavovat částku 4.180 Kč. Dlužník řádně neplní své povinnosti v rámci insolvenčního řízení, a to zejména povinnost hradit pravidelně každý měsíc zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. -Dne 6. 4.2016 č.d. B-4 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, kdy všechny přihlášené pohledávky byly zjištěny. -Dne 5. 5. 2016 č.d. B-7 insolvenční správce sdělil, že na schůzi věřitelů byl dlužník vyzván, aby doložil navýšení svého měsíčního příjmu alespoň o částku 6.500 Kč. Dlužník doručil dne 3. 5. 2016 insolvenčnímu správci dohodu o provedení práce ze dne 2. 1. 2016. V této dohodě není uvedena výše předpokládaného příjmu, avšak z ní jasně vyplývá, že byla uzavřena v době setkání dlužníka se správcem a v době konání schůze věřitelů. Přesto dlužník tento příjem insolvenčnímu správci nenahlásil. Dlužník v telefonickém rozhovoru potvrdil, že z uvedené dohody má příjem 3.000 Kč měsíčně již od ledna 2016. Potvrdil, že tento příjem vědomě nenahlásil, ani neuvedl v návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Z uvedených okolností vyplývá, že dlužník chtěl tento příjem zatajit, což svědčí o ledabylém přístupu dlužníka k plnění povinností a jeho nepoctivém záměru. Insolvenční správce navrhl zamítnout návrh na povolení oddlužení a prohlásit konkurs na majetek dlužníka. -Na žádost odvolacího soudu insolvenční správce dne 17. 8. 2016 č.d. B-14 sdělil, že dlužník řádně neplní své povinnosti v rámci insolvenčního řízení a spolupracuje pouze omezeně. Nedostavil se na dohodnutá setkání, dlužník je v prodlení s řádným hrazením měsíčních záloh na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Do rozhodnutí o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu měly být ze strany dlužníka uhrazeny zálohy za měsíc únor, březen a duben 2016 ve výši 3.267 Kč. Ke dni podání zprávy je na účtu majetkové podstaty evidována částka 2.876 Kč, z toho částka 2.186 Kč byla uhrazena dne 21. 4. 2016 a zbývající částka 700 Kč až dne 23. 6. 2016, po vydání napadeného rozhodnutí. Ke dni podání zprávy je na této platbě stále dluh 391 Kč. Dlužník sdělil, že ve svém okolí nemá osobu, která by mu byla ochotna měsíčně přispívat alespoň částkou nezbytnou k naplnění 30 % hranice uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, tedy částkou 6.500 Kč. Je proto zjevné, že dlužník s největší pravděpodobností nebude schopen dosáhnout podmínek pro schválení oddlužení. Z dohody, kterou dlužník uzavřel se společností MW-Dias a.s. se nepodává měsíční příjem, a proto neslouží jako doklad o navýšení příjmu dlužníka o částku 6.500 Kč. Naopak tato dohoda svědčí o nedbalém přístupu dlužníka, pravděpodobně o jeho nepoctivém záměru spočívajícím ve snaze tento příjem zatajit. Zaměstnavatelé dlužníka byli vyzváni k provádění srážek s tím, že plátce odměny společnost MW-Dias a.s. byla vyzvána, aby zasílala na účet majetkové podstaty celou odměnu. Aktuálně je na účtu majetkové podstaty deponována pouze částka 2.876 Kč z titulu záloh na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, částka 2.335 Kč ze mzdy zaměstnavatele dlužníka Nemocnice Jihlava a částka 1.530 Kč z titulu odměny od zaměstnavatele MW-Dias a.s. Ke zprávě připojil dohodu o provedení práce uzavřenou dlužníkem se společností MW-Dias a.s. dne 2. 1. 2016 na dobu do 30. 12. 2016 dle § 75 zákoníku práce v rozsahu do 300 hodin na speciální čisticí práce s tím, že hodinová sazba nebude nižší než hodinová sazba minimální mzdy. Dále připojil výpis z účtu dlužníka s platbami 2.176 Kč dne 21. 4. 2016, 700 Kč dne 23. 6. 2016, 2.335 Kč dne 11.8.2016 od Nemocnice Jihlava a 1.530 Kč dne 15. 8. 2016 od MW-Dias a.s.

Podle ust. § 403 odst. 1 IZ má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku.

Podle ust. § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ust. § 395 odst. 2 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Výkladem ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ IZ se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval, přičemž ve svém usnesení ze dne 17.6.2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013-49 (KSBR 37 INS 13037/2012) tyto své (judikatorně ustálené) závěry shrnul takto: 1/ Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 2/ Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 IZ se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 IZ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku (R 112/2012). 3/ Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ IZ poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 86/2013 )]. 4/ Dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek. Hodnocení, zda jde o majetek zpeněžitelný v insolvenčním řízení, není na dlužníku. Jinak řečeno, dlužníkova subjektivní představa, že určitý majetek, jenž je obecně (druhově) vnímán jako majetek hodnotný, má nulovou hodnotu, se může promítnout v seznamu majetku v údaji o dlužníkem odhadované hodnotě majetku, nikoli tak, že dlužník tento majetek v seznamu majetku pomine (R 86/2013). 5/ V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil část svého majetku, spatřuje Nejvyšší soud vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr (R 86/2013).

V usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009 (R 14/2012) Nejvyšší soud dále formuloval závěr, že nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení lze dovozovat z různých jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod.

V usnesení ze dne 30.4.2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010 (R 86/2013) Nejvyšší soud dále zdůraznil, že možnost insolvenčního soudu zkoumat, zda dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, není omezena na včasnost nebo účinnost námitek věřitelů proti schválení oddlužení (pozn. § 403 odst. 2 IZ) ani na dobu do rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení; těmito otázkami se lze zabývat (pro účely posouzení, zda je důvod zrušit schválené oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. a) IZ v rozhodném znění) i po schválení oddlužení. Již z dikce § 395 odst. 1 písm. a/ IZ je zřejmé, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení, nýbrž i při posouzení zda má být oddlužení schváleno (§ 405 odst. 1 IZ), ale (dokonce) i po skončení insolvenčního řízení coby důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů (§ 417 odst. 1 IZ).

Na základě shora uvedených zjištění a citované judikatury Nejvyššího soudu, je nutno dále zdůraznit, že jednou z nejdůležitějších povinností dlužníka podávajícího insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení je připojit k insolvenčnímu návrhu nejen seznam majetku (§ 104 odst. 1 písm. a/ IZ), ale i seznam všech svých závazků (§ 104 odst. 3 IZ), obsahující všechny předepsané náležitosti. Význam, jaký má splnění této povinnosti pro insolvenční řízení, je zdůrazněn i požadavkem, aby se dlužník tzv. osobně zaručil za správnost a úplnost takového seznamu tím, že jej podepíše a výslovně uvede, že seznam je správný a úplný (§ 104 odst. 4 IZ). K tomu viz závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 17.7.2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013 a rovněž závěry pod R 86/2013 (viz shora).

Odvolací soud nařídil k projednání odvolání dlužníka jednání, u něhož se hodlal zabývat tím, zda zamlčení příjmu od společnosti MW-Dias a.s. jak v insolvenčním návrhu, tak insolvenčnímu správci, bylo úmyslným jednáním dlužníka. Rovněž tak se hodlal zabývat tím, zda bylo úmyslné zamlčení podstatné části výše dluhů, když v insolvenčním návrhu uvedl dlužník výši závazků 585.591,84 Kč vůči 17 věřitelům a zjištěné závazky dosáhly výše 1.831.737,40 Kč vůči 24 věřitelům. K odvolacímu jednání, ač řádně předvolán, se dlužník bez včasné omluvy nedostavil. Tím se sám zbavil možnosti vysvětlit, proč jeho skutečně zjištěná výše závazků byla trojnásobná oproti tvrzením v jeho insolvenčním návrhu a proč zamlčel příjem z dohody o provedení práce.

Jestliže dlužník v daném případě v seznamu závazků neuvedl všechny své věřitele (zamlčel 7 věřitelů), přitom nešlo o závazky zanedbatelné-zamlčené, zjištěné, závazky dosáhly výše 1.246.145,16 Kč, pak toto zjištění je nutně podkladem přinejmenším pro závěr, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 IZ). Pokud by bylo prokázáno, že se tak ze strany dlužníka stalo úmyslně a že jen spoléhal na to, že se tito další věřitelé se svými pohledávkami nepřihlásí, bylo by již na tomto základě možné důvodně předpokládat, že dlužník sledoval podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ). Mimo jakoukoliv pochybnost však v daném případě je, že dlužník úmyslně zamlčel příjem od společnosti MW-Dias a.s. ve výši 3.000 Kč, s níž uzavřel dohodu o provedení práce dne 2.1.2016, následně dne 21.1.2016 podal dlužník na sebe insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, v němž tento příjem neuvedl, zamlčel podstatnou výši svých závazků a neoznámil jej ani insolvenčnímu správci. Tento příjem přiznal až poté, co byl na přezkumném jednání dne 6.4.2016 vyzván k navýšení příjmu o částku 6.500 Kč, neboť vzhledem k zjištěné výši závazků jeho příjem nedosahoval takové výše, aby splňoval podmínky pro schválení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Dlužník přiznal insolvenčnímu správci, že tak učinil úmyslně. Oba případy jsou důvodem k neschválení již povoleného oddlužení (§ 405 IZ).

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a) a b) IZ) představují základní podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. Dosavadní shora uvedená zjištění vedou odvolací soud k závěru, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr a současně by nebyl schopen dostát podmínkám oddlužení ani z hlediska zákonných kritérií dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť předpokládaná míra uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 1.831.737,40 Kč dosahuje z příjmu dlužníka ve výši 12.451 Kč z hlavního pracovního poměru a z částky 3.000 Kč z dohody o provedení práce, pouze míry 16,69 %.

Soud prvního stupně učinil správný závěr o ledabylém a nepoctivém přístupu dlužníka a to již ve fázi podání insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, a učinil rovněž věcně správný závěr, že dlužník nesplňuje podmínky pro řešení úpadku oddlužením podle § 395 odst. 1 písm. a), b) a 2 IZ, proto správně neschválil oddlužení dlužníka, podle § 396 IZ na majetek dlužníka prohlásil konkurz a rozhodl, že jde o nepatrný konkurs podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ.

Z uvedených důvodů proto odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

P o u č e n í: Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru,

že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, zástupci věřitelů, státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu