1 VSOL 901/2013-A-16
KSBR 45 INS 23907/2013 1 VSOL 901/2013-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Olbramkostel 17, PSČ 671 51, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 24.9.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.9.2013, č.j. KSBR 45 INS 23907/2013-A-9

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.9.2013, č.j. KSBR 45 INS 23907/2013-A-9, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. b), § 396 odst. 1 a § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí se dlužnice insolvenčním návrhem, jenž byl doručen soudu dne 28.8.2013, domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a jako řešení navrhla oddlužení formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že pobírá starobní důchod ve výši 8.425 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost vůči svému manželovi a jejich závazky vůči nezajištěným věřitelům představují celkem

částku 588.529 Kč. Z insolvenčního návrhu soud zjistil, že příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny nejméně ve výši 30 % za 5 let, když 30 % z této dlužné částky představuje 176.559 Kč. Po výpočtech došel soud k závěru, že dlužnici může být z jejího měsíčního příjmu, po odečtení vyživovací povinnosti k manželovi, strhávána částka 526 Kč, což za 5 let činí 33.720 Kč. Od této částky je ovšem nutno odečíst odměnu a náhradu hotových výdajů správce za 5 let ve výši 65.340 Kč s 21% DPH. Dlužnice tak nedosahuje na zákonnou minimální 30% hranici uspokojení svých nezajištěných věřitelů. V úvahu nepřichází ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, když dlužnice uvádí, že vlastní v SJM pouze těžko zpeněžitelné movité věci v celkové pořizovací ceně 42.766 Kč, přičemž jejich celkovou současnou cenu odhaduje na částku 14.255 Kč. Soud vzal v úvahu rovněž skutečnost, že současně s dlužnicí podal vlastní insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manžel dlužnice s tím, že veškeré závazky spadají do SJM. Vzhledem ke skutečnosti, že manželův příjem tvoří pouze invalidní důchod ve výši 8.168 Kč měsíčně, lze tak pro oddlužení použít z jeho příjmů částku 391 Kč měsíčně, což za 5 let činí celkem 23.460 Kč. Tato částka však nedosahuje ani společně s použitelnou částkou manželky minimální 30% zákonné hranice uspokojení jejich společných nezajištěných věřitelů, proto oddlužení dlužnice a jejího manžela nelze povolit. Za dané situace dospěl insolvenční soud k závěru, že pro další řízení je nutné, aby dlužnice složila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť její úpadek bude nutno řešit konkursem. Účelem této zálohy je zejména umožnit výkon činností insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Za takovéto náklady lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné apod. Vzhledem k tomu, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně, byla dlužnice vyzvána k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Výše uložené zálohy pak byla stanovena s ohledem na skutečnost, že z insolvenčního návrhu nevyplývá, že by měla dlužnice k dispozici nějaké pohotové finanční prostředky, které by bylo možno použít do doby, než bude zpeněžena majetková podstata a rovněž bylo přihlédnuto k udávanému rozsahu majetku dlužnice, aby se předešlo situaci, kdy by musel odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce hradit případně soud ze svých rozpočtových prostředků.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že dle ust. § 108 IZ může soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli ve stanovené lhůtě zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Odvolatelka souhlasí, že na náklady insolvenčního řízení je třeba složit zálohu, nicméně v situaci, kdy dlužnice nemá takovou sumu, jako pohotovou finanční rezervu, se domnívá, že jde o zálohu nepřiměřenou v porovnání s rozsahem a počtem věřitelů a v případě neočekávaných výdajů lze zajistit zálohu jinak, a to z rozpočtových prostředků soudu. Dlužnice se proto domnívá, že insolvenční správce bude moci svou funkci řádně vykonávat, pokud soud žádosti dlužnice vyhoví, spojí její řízení s řízením manžela a určí jim zaplacení zálohy společně a nerozdílně ve výši 5.000 Kč a to s ohledem na majetkovou situaci dlužníků, zdravotní stav manžela Miloslava Čajky, rozsah činnosti insolvenčního správce a dále s ohledem na to, že dlužníci nemají pohotové finanční prostředky. Částku 5.000 Kč oba dlužníci společně a nerozdílně zaplatí na označený účet soudu. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, neboť s ohledem na shora uvedené zde nejsou důvody k zastavení insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Co se týče skutkových zjištění z insolvenčního návrhu dlužnice, včetně návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh, dále skutkových zjištění z insolvenčního spisu manžela dlužnice Miloslav Čajky a to ohledně počtu a rozsahu nezajištěných závazků obou manželů (jež spadaní do společného jmění manželů), počtu vyživovaných osob, příjmů a celkové majetkové situace obou dlužníků, odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na úplná a správná skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, neboť tato zjištění mají v insolvenčních spisech obou dlužníků (manželů) plnou oporu a rovněž samotná odvolatelka vůči správnosti těchto zjištění ničeho nenamítá.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužnice a její manžel z dosavadních příjmů a na základě jejich celkové majetkové situace a počtu vyživovaných osob, nejsou schopni podmínkám oddlužení, jak jsou dány v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, dostát, to je uhradit a to ani společně za 5 let svým nezajištěným věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek. Proto spojení obou řízení (dlužnice a jejího manžela) není možné a je správný závěr soudu prvního stupně, že úpadek dlužnice (i jejího manžela) bude možno řešit toliko konkursem, pokud ovšem dlužnice na svém insolvenčním návrhu setrvá. Zde je nutno dlužnici upozornit, že svůj insolvenční návrh může vzít zpět jen do rozhodnutí insolvenčního soudu o jejím úpadku (§ 129 odst. 1, § 130 odst. 3 IZ).

Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že v daném případě je pro další řízení složení zálohy v požadované výši potřebné, neboť tato částka poslouží ustanovenému insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužnice k úhradě jeho výdajů a je rovněž zárukou pro úhradu jeho odměny (§ 38 odst. 2 IZ) pro případ, že majetek dlužnice se nezdaří zjistit a zpeněžit v potřebném rozsahu, přičemž jen odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí, je-li zpeněžováno, minimálně 45.000 Kč.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Na tomto závěru odvolacího soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že dlužnice s manželem zaplatili na označený účet soudu každý avizovaných 2.500 Kč, neboť zálohu nezaplatili v určené výši. Dále je třeba dlužnici upozornit, že pokud po obdržení tohoto usnesení odvolacího soudu nebude záloha ve výši 50.000 Kč zaplacena, může insolvenční soud řízení o jejím insolvenčním návrhu zastavit.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. d/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu