1 VSOL 898/2012-A-13
KSBR 29 INS 22276/2012 1 VSOL 898/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Rozdrojovice 162, PSČ 664 34, zastoupeného JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou se sídlem Brno, Štefánikova 131/61, PSČ 612 00, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2012, č.j. KSBR 29 INS 22276/2012-A-6 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2012, č.j. KSBR 29 INS 22276/2012-A-6 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a ani zpeněžením majetkové podstaty, přičemž nelze vyhovět ani návrhu na spojení insolvenčního řízení dlužníka s insolvenčním řízením jeho manželky a povolit společné oddlužení manželů, neboť jeho manželka má dluhy z podnikání, a proto její úpadek nemůže být řešen oddlužením. Podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře nesplňuje, neboť s přihlédnutím k příjmu dlužníka a výši jeho závazků vůči nezajištěným věřitelům nelze předpokládat, že by za pět let oddlužení ve splátkách uhradil nejméně 30 % pohledávek nezajištěným věřitelům. Podmínky pro povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nesplňuje proto, že nemovitý majetek ve společném jmění manželů byl znalcem oceněn na 4.000.000Kč, přičemž s ohledem na výši závazků manželky, které jsou tímto majetkem zajištěny, nelze očekávat, že po uspokojení zajištěných věřitelů a zaplacení nákladů zpeněžení zbude částka odpovídající 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Jediným možným řešením úpadku dlužníka bude prohlášení konkursu na jeho majetek. Při řešení úpadku konkursem nutno počítat s odměnou insolvenčního správce ve výši nejméně 45.000 Kč, a protože dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky, je nezbytné složit zálohu na pokrytí této odměny a nákladů insolvenčního správce.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník blanketní odvolání, které přes výzvu soudu nedoplnil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 12.9.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením, aniž navrhoval jeho způsob. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 09 uvedl, že pobírá pouze důchod ve výši 9.877 Kč, v kolonce 14, 16 a 17 popsal závazky vůči více věřitelům ve výši celkem 709.802 Kč, v kolonce 13 popsal majetek, který je předmětem zajišťovacích práv a v kolonce 07 uvedl, že tento majetek byl znalcem oceněn na 4 mil. Kč. Soud prvního stupně učinil zjištění ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 29 INS 22277/2012, z něhož zjistil, že insolvenční návrh podala též manželka dlužníka Marie Zatloukalová, ovšem ani při společném oddlužení manželů nesplňují manželé podmínky pro povolení oddlužení. Na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 29 INS 22277/2012 vyplývá, že insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení podala rovněž manželka dlužníka Marie Zatloukalová. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2012, č.j. KSBR 29 INS 22277/2012-A-6 jí byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s odůvodněním, že nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a ani zpeněžením majetkové podstaty a ani v případě povolení společného oddlužení manželů by nebyli schopni za 5 let oddlužení uhradit minimálně 30 % pohledávek nezajištěným věřitelům. Toto rozhodnutí bylo k odvolání dlužnice potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.1.2013 č.j. 2 VSOL 899/2012-A-13 s odůvodněním, že-vzhledem k výši podílu závazků dlužnice z podnikání na celkových závazcích a četnosti těchto závazků-nutno na dlužnici pohlížet jako na podnikatelku ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ, která není oprávněna podat návrh na povolení oddlužení, takže její návrh bude třeba dle § 390 odst. 3 IZ odmítnout a úpadek řešit konkursem.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužník nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení, neboť pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře lze počítat pouze se starobním důchodem dlužníka ve výši 9.877Kč měsíčně, přičemž dlužník by za pět let zaplatil nezajištěným věřitelům vůči kterým má závazky ve výši celkem 709.802Kč pouze 5.33 % (pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH), případně 3,73 % (pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH).

Dále odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužník nesplňuje ani podmínky pro povolení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť při tomto způsobu lze počítat pouze s nemovitostmi ve společném jmění manželů, které jsou oceněny znaleckým posudkem na částku 4.000.000 Kč, přičemž nejprve by v plné výši museli být uspokojeni zajištění věřitelé se svými pohledávkami ve výši nejméně 3.669.033Kč, takže nelze důvodně očekávat, že po odpočtu nákladů na zpeněžení zůstane pro nezajištěné věřitele částka představující 30% jejich pohledávek.

O společném oddlužení manželů nelze uvažovat, neboť manželka dlužníka má velkou část závazků z podnikání, a proto není ve smyslu § 389 odst.1 IZ oprávněna podat návrh na oddlužení.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Totéž platí při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek ( srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í :Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení

V Olomouci dne 25.února 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu