1 VSOL 895/2012-A-12
KSBR 26 INS 21463/2012 1 VSOL 895/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem 687 23 Ostrožská Lhota č. 418, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 26 INS 21463/2012-A-6 ze dne 1.10.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 26 INS 21463/2012-A-6 ze dne 1.10.2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením insolvenční soud odmítl insolvenční návrh dlužníka pro jeho vady s tím, že chybí vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, když chybí uvedení konkrétních termínů splatnosti jednotlivých závazků dlužníka (§ 103 odst. 2 IZ), proto nelze dovodit, zda dlužník je či není v úpadku ve smyslu insolvenčního zákona. Proto podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud insolvenční návrh dlužníka odmítl. Mimo to poukázal i na další vady insolvenčního návrhu dlužníka i na absenci zákonných příloh dle § 104 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, v němž pouze uvedl, že se odvolává do usnesení o zastavení řízení . Na výzvu insolvenčního soudu k doplnění odvolání učiněnou usnesením ze dne 17.10.2012 doručenou dlužníkovi 19.10.2012 dlužník nereagoval a své odvolání nijak nedoplnil.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a že neuvedení odvolacích důvodů a odvolacího návrhu mu nebrání v odvolacím přezkumu napadeného rozhodnutí, neboť odvoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé (§ 7 odst. 1 IZ a § 212a odst. 2 o.s.ř. á contrario) a rozhodnutí soudu prvního stupně může k odvolání odvolací soud zrušit, i když je navrhována jeho změna a naopak (§ 221a o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu 3.9.2012 domáhal se dlužník zjištění svého úpadku. V bodě 6 návrhu jako popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek pouze uvedl, že má v současné době víc peněžitých závazků, které není schopen splácet, a z tohoto důvodu vyplývá, že je v úpadku. Pod bodem 18 uvedl celkem šest nevykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění s tím, že závazky označil jejich právním důvodem, uvedením věřitele a výší závazku. Pod bodem 20 návrhu pak uvedl tři vykonatelné závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, a jako popis těchto závazků označil jednotlivé exekuční příkazy s jejich spisovými značkami, označením věřitele a výší závazků. Povinné přílohy dle § 104 IZ dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil. Připojil pouze listiny prokazující vznik jeho jednotlivých závazků a jejich vymáhání.

Na základě zjištění učiněných z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud shodně s insolvenčním soudem uzavírá, že insolvenční návrh neobsahuje rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, neboť absentuje jakékoliv tvrzení, které by umožnilo vyhodnotit existenci úpadku ve smyslu shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona, tedy existenci plurality věřitelů, délky prodlení dlužníka s placením jeho závazků a jeho platební neschopností.

Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, tedy skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom k otázce neschopnosti dlužníka plnit uvedené závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil podstatné platby závazků, nebo tvrzení, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po splatnosti, anebo tvrzení, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2, písm. b/ a c/ insolvenčního zákona). K tomu je možno odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011.

S ohledem na obsah insolvenčního návrhu dlužníka, kdy v něm zcela absentují i povinné přílohy dle § 104 IZ, není možno k odstranění nedostatku ve vylíčení konkrétních okolností využít obsahu těchto příloh, jak připustil v odůvodnění svého shora citovaného rozhodnutí Nejvyšší soud.

Protože tedy tyto nedostatky insolvenčního návrhu dlužníka neumožňují pokračování v insolvenčním řízení, neboť neumožňují posoudit, zda je dlužník v úpadku, postupoval insolvenční soud zcela správně a v souladu s ustanovením § 128 odst. 1 IZ, když insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 odst. 1 IZ) a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Tyto skutečnosti nebrání tomu, aby dlužník po právní moci tohoto usnesení odvolacího soudu podal nový insolvenční návrh, který již nebude trpět vytýkanými vadami.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 7. prosince 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu