1 VSOL 892/2012-A-18
KSBR 45 INS 19762/2012 1 VSOL 892/2012-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Věstonice 111, PSČ 692 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 19762/2012-A-10 ze dne 16.10.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 19762/2012-A-10 ze dne 16.10.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od nabytí právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč na účet soudu uvedený ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. U dlužníka jsou splněny podmínky povolení oddlužení, o způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů. Dlužník navrhuje způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře, avšak ve svém návrhu uvedl i jednoho zajištěného věřitele, který pokud se přihlásí se svou pohledávkou ve výši 254.827 Kč jako zajištěnou, bude uspokojen pouze z výtěžku zpeněžení zajištění, a to nemovitostí, které jsou výlučným majetkem dlužníka a jejichž hodnota dle znaleckého posudku činí 1.400.000 Kč. Oddlužení dlužníka nelze provést formou splátkového kalendáře, jelikož příjmy dlužníka nedosahují takové výše, aby byl dlužník schopen zaplatit svým nezajištěným věřitelům za dobu 5 let minimálně 30% jejich závazků, tj. částku ve výši 484.478 Kč. Dlužník by ze svých příjmů a darovací smlouvy na dar ve výši 5.500 Kč měsíčně celkem za 5 let zaplatil svým nezajištěným věřitelům (po odečtení odměny a náhrady nákladů insolvenčního správce) částku 483.120 Kč a v případě, že by byl správce plátce DPH částku 472.320 Kč. V úvahu přichází pouze oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Společně s dlužníkem podala insolvenční návrh i jeho manželka s tím, že všechny jejich závazky spadají do společného jmění manželů. Jelikož je zajištěný závazek zajištěn pouze výlučným majetkem dlužníka, který nenáleží do společného jmění manželů, nelze řízení spojit ke společnému řízení a oba návrhy musí být posuzovány samostatně, neboť vůči manželce dlužníka se jedná o nezajištěný závazek. Smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, kdy tyto zatím nelze krýt z výtěžku zpeněžení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je i krytí odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v případě, že není zřejmý dostatek majetku k úhradě všech nákladů insolvenčního řízení. Doposud nebylo prokázáno, že by dlužník vlastnil dostatečné finanční prostředky v hotovosti, které by postačovaly k úhradě nákladů insolvenčního řízení, do zpeněžení majetkové podstaty by tak insolvenční správce zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 IZ a uložil dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč.

Proti tomuto snesení podal dlužník odvolání. Namítl, že splňuje podmínky pro společné oddlužení manželů, když při spojení návrhů na povolení oddlužení dlužníka a manželky by společná splátka činila 9.289 Kč měsíčně, což je dostačující na zaplacení 30 % nezajištěných závazků. K tomu poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011 ze dne 21.9.2011, ze kterého vyplývá, že pokud manželé, kteří mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů, chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, je namístě, aby oba podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, které pak mají být spojeny ke společnému řízení. Poukázal na to, že dle Vrchního soudu v Praze insolvenční zákon připouští společné oddlužení manželů, pokud manželé současně podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, o společné oddlužení požádali a mají jen společné závazky, tj. závazky, které je možno uspokojovat z majetku ve společném jmění manželů, a to nezávisle na tom, který z manželů smlouvu uzavřel. Namítl, že veškerý majetek a závazky uvedené v návrhu patří do společného jmění manželů, mezi ním a manželkou nebyla uzavřena smlouva o rozšíření nebo zúžení rozsahu majetku a závazků tvořících společné jmění manželů, ani smlouva vyhrazující zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství. Uvedl, že nemovitý majetek, který je v jeho výlučném vlastnictví, získal za manželství v rámci daru a že tento majetek slouží k zajištění společného závazku ve výši 254.827 Kč, a to zástavním právem smluvním věřitele Hypoteční banka, a.s., avšak není jisté, zda zajištěný věřitel právo na uspokojení z tohoto zajištění v insolvenčním řízení uplatní. K tomu dále uvedl, že dne 26.10.2012 k tomuto úvěru přistoupil jejich syn Jiří Janča, který se zavázal uhradit dluh po splatnosti a obnovit řádné splácení hypotéčního úvěru. Nesouhlasí proto s oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, ani zástavní věřitel nebude při dodržení dohody žádat o prodej nemovitostí. Žádá proto o spojení obou řízení a povolení společného oddlužení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 15.8.2012 u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu uvedl, že má více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet. V návrhu své závazky blíže označil co do věřitele, výše a právního důvodu závazku a jeho splatnosti, případně poslední úhrady, mj. ke dni 15.1.2012, 10.2.2012, 15.3.2012 a 20.3.2012, uvedl, zda se jedná o závazky vykonatelné, zajištěné či nikoli, u všech závazků uvedl, že je nepopírá. V přiloženém seznamu závazků uvedl shodně závazky jako v návrhu, z toho označil nezajištěné závazky v celkové výši 1.614.926 Kč a zajištěný závazek ve výši 254.827 Kč. V seznamu majetku uvedl movité věci (běžné vybavení domácnosti) a spoluvlastnický podíl ve výši ideální 1/2 na nemovitostech v jeho výlučném vlastnictví. Podle výpisu z katastru nemovitostí tyto nemovitosti jsou smluvně zastaveny k zajištění dlužníkem uvedeného závazku. Podle znaleckého posudku činí obvyklá cena nemovitostí jako celku 2.800.000 Kč. Dlužník k návrhu doložil čistý měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 12.481 Kč a darovací smlouvu ze dne 18.8.2012, kterou se dárce Ján Janča zavázal poskytovat dlužníkovi 5.500 Kč měsíčně po dobu 60 kalendářních měsíců nebo po celou dobu trvání oddlužení.

Dlužník v návrhu navrhl spojení řízení jeho insolvenčního s insolvenčním řízením jeho manželky, která rovněž podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 19763/2012 vyplývá, že spolu s dlužníkem podala u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení jeho manželka Mária Jančová. V návrhu uvedla shodné závazky jako dlužník. V seznamu závazků uvedla stejný movitý majetek jako dlužník, žádný jiný majetek neoznačila. Dále uvedla, že její příjem tvoří invalidní důchod ve výši 7.806 Kč měsíčně.

Soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud se pro účely stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení nejprve zabýval otázkou, zda lze očekávat, že dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení, případně zda jeho úpadek bude nutné řešit konkursem.

Při oddlužení plněním splátkového kalendáře by podle předpisů upravujících srážky ze mzdy (zejména občanský soudní řád, nařízení č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách) dlužník z měsíčního příjmu 12.481Kč mohl splácet 3.452 Kč měsíčně (nepostižitelná částka činí při jedné vyživované osobě-manželce dlužníka 7.302 Kč, ze zbylé části mzdy ve výši 5.179 Kč lze na splátky použít dvě třetiny). Dále by dlužník věřitelům plnil 5.500 Kč měsíčně z darovací smlouvy. Za 5 let trvání oddlužení by tak dlužník ze splátek zaplatil 537.120 Kč. Dlužník však musí při plnění splátkového kalendáře vedle splátek věřitelům platit odměnu a náhradu výdajů insolvenčního správce, které činí podle ustanovení § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. celkem 900 Kč měsíčně, případně 1.080 Kč měsíčně (je-li správce plátcem DPH). Po odečtení nároků správce, které by za 5 let činily v souhrnu 54.000 Kč, případně 64.800 Kč, by dlužník nezajištěným věřitelům zaplatil 483.120 Kč, případně 472.320 Kč, což představuje 29,92 %, případně 29,25 % výše nezajištěných závazků. Závěr insolvenčního soudu, že dlužník by plněním splátkového kalendáře neuhradil svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich závazků, je proto správný.

Odvolací soud se (na rozdíl od soudu prvního stupně) nedomnívá, že je vyloučeno spojení insolvenčních řízení obou dlužníků (manželů) ke společnému řízení, ve kterém by byli oba oddluženi společně. Sama skutečnost, že jeden ze závazků spadajících do společného jmění manželů, je zajištěn majetkem ve výlučném vlastnictví jednoho z nich (dlužníka), překážku společného oddlužení manželů nepředstavuje. Pokud by na splátkový kalendář vedle dlužníka plnila i jeho manželka, ze svého příjmu ve výši 7.806 Kč měsíčně by platila 336 Kč měsíčně (při nepostižitelné částce 7.302 Kč činí postižitelná část příjmu 504 Kč, pro splátky lze použít dvě třetiny). Za 5 let by tak splátky byly o 20.160 Kč vyšší, než pokud by na splátkový kalendář plnil dlužník sám, což by znamenalo, že manželé by společně za 5 let trvání oddlužení zaplatili věřitelům 503.280 Kč nebo 492.480 Kč (po odečtení nároků insolvenčního správce), tedy 31,16 %, případně 30,50 % nezajištěných závazků. Oddlužení plněním splátkového kalendáře tak v případě spojení řízení obou dlužníků (manželů) připadá v úvahu.

Předem však nelze vyloučit ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Pokud by spoluvlastnický podíl dlužníka na nemovitostech byl zpeněžen za cenu odpovídající ceně odhadované znalcem, tj. za polovinu ceny nemovitostí ve výši 1.400.000 Kč, zajištěný závazek dlužníka ve výši 254.827 Kč by byl z výtěžku zpeněžení uspokojen přednostně, nezajištěné závazky ve výši 1.614.926 Kč by tak mohly být uhrazeny ze zbývajícího výtěžku zpeněžení nemovitostí, a to i ve výši než 30 % a dříve než za 5 let trvání splátkového kalendáře. Dlužník sice namítá, že s oddlužením zpeněžením majetkové podstaty nesouhlasí, ovšem o způsobu řešení oddlužení rozhodují nezajištění věřitelé (§ 402 IZ), kteří mohou hlasovat i pro jiný způsob oddlužení, než který dlužník navrhoval v návrhu na povolení oddlužení.

Při úvaze o požadavku zálohy na náklady inslovenčního řízení je nejen rozhodné, zda lze očekávat konkurs nebo oddlužení, ale i jakým způsobem je případné oddlužení pro dlužníka dosažitelné (plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty). V přezkoumávané věci nelze předem předjímat, jakým způsobem bude oddlužení povoleno, neboť dlužník splňuje podmínky pro oba způsoby oddlužení. Nelze ani předvídat, pro jakou formu oddlužení se věřitelé rozhodnout, tedy není vyloučeno, že oddlužení bude i přes dlužníkův nesouhlas probíhat formou zpeněžení majetkové podstaty.

Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře) vznikají náklady řízení ve větší míře již od samého počátku, tedy dříve, než k jejich úhradě bude možné použít výtěžek zpeněžení majetkové podstaty. Náklady řízení (včetně odměny insolvenčního správce) sice budou nakonec hrazeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, ale před jejím zpeněžením budou vznikat náklady, které by jinak musel insolvenční správce hradit ze svého, což po něm nelze spravedlivě žádat. K těmto nákladům patří zejména náklady zpeněžení a náklady spojené se správou majetkové podstaty (například náklady na inzerci, náklady veřejné dražby, poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné apod., na které poukázal soud prvního stupně). Dále je nutno vzít v úvahu, že ke zpeněžení nemovitostí by zřejmě došlo i při oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to z důvodu uspokojení zajištěného závazku dlužníka (§ 398 IZ). Dlužník sice tvrdí, že věřitel vzhledem k přistoupení dalšího dlužníka k závazku nebude na prodeji nemovitostí trvat, což však nelze předem vyloučit.

Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud podle ustanovení § 108 IZ uložil dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a správně poukázal i na její účel. Pokud jde o výši požadované zálohy, s ohledem na majetkové poměry dlužník, který mimo uvedených nemovitostí a movitých (nepatrné hodnoty) nemá žádný jiný majetek, zejména žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), je záloha ve výši 20.000 Kč zcela přiměřená.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a proto je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 19. prosince 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu