1 VSOL 890/2013-A-13
KSOS 25 INS 31020/2012 1 VSOL 890/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Slavkov u Opavy, Slezská 273, PSČ 747 57, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soud v Ostravě ze dne 7.3.2013, č.j. KSOS 25 INS 31020/2012-A-6, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal dne 7.12.2012 insolvenční návrh, k němuž však nepřipojil listiny dokládající jeho úpadek, seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, prohlášení o tom, že není podnikatelem, a že jeho závazky nepocházejí z podnikání, nedoložil příjmy za poslední tři roky ani aktuální výpis z trestního rejstříku a písemný souhlas nezajištěného věřitele, s nímž se dohodl na tom, že plnění, které obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky a jaká bude nižší hodnota plnění u této pohledávky a případné další očekávané příjmy v následujících pěti letech, a proto vyzval dlužníka usnesením ze dne 10.1.2013, č.j. KSOS 25 INS 31020/2012-A-5, dle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, aby ve lhůtě 7 dnů doplnil insolvenční návrh o tyto listiny a současně jej poučil o následcích nevyhovění této výzvě. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 10.1.2013 a dlužníku doručeno zvlášť dne 15.1.2013, dlužník však na tuto výzvu soudu nereagoval a požadované listiny nedoložil. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž uvedl, že co nejdříve doplní náležitosti a přílohy insolvenčního návrhu. Do rozhodnutí odvolacího soudu však soudu prvního stupně ani odvolacímu soudu žádné přílohy nepředložil.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v projednávané věci bylo zahájeno dne 7.12.2012 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením, aniž by navrhoval způsob oddlužení. Tvrdil, že má několik věřitelů, kterým není schopen splatit pohledávky, které jsou déle než tři měsíce po splatnosti, některé déle než jeden rok po splatnosti, s tím, že věřitelé přistoupili k zesplatnění a požadují zaplatit všechny dlužné částky ve výši cca 225.500 Kč neprodleně, což není v jeho možnostech, neboť jeho příjem představuje toliko podpora v nezaměstnanosti ve výši 4.721 Kč měsíčně. Dále uvedl, že ve věci věřitele Kortestona plus s.r.o. probíhá exekuční řízení. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) označil 10 závazků vůči 10 věřitelům, u žádného věřitele neuvedl sídlo a identifikační číslo, závazky označil jejich výší, u některých z nich uvedl obecný důvod vzniku závazku, u žádného závazku neuvedl jeho splatnost. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedl další 1 závazek vůči dalšímu jednomu věřiteli, závazek označil jeho výší a neúplnou spisovou značkou rozhodnutí, aniž by uvedl, kterým orgánem a kdy bylo rozhodnutí vydáno a jakým způsobem bylo rozhodnuto. Seznam závazků, seznam majetku ani seznam zaměstnanců k návrhu nepřipojil. Soud prvního stupně vyzval dlužníka usnesením ze dne 10.1.2013, č.j. KSOS 25 INS 31020/2012-A-5, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doplnil insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení mimo jiné tak, že doloží seznam majetku a seznam závazků a podrobně dlužníka poučil o náležitostech těchto seznamů, jakož i tom, že nebude-li návrh ve stanovené lhůtě o tyto seznamy doplněn, soud jej dle ust. § 128 odst. 2 IZ odmítne. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 10.1.2013 a doručeno zvlášť dlužníkovi dne

15.1.2013. Na tuto výzvu dlužník nereagoval a požadované seznamy nepředložil. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 103 odst. 3, věty druhé IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník ani přes výzvu soudu prvního stupně zrealizovanou v souladu s ust. § 128 odst. 2 IZ usnesením ze dne 10.1.2013, č.j. KSOS 25 INS 31020/2012-A-5, v soudem určené lhůtě nepřipojil k insolvenčnímu návrhu povinné přílohy-seznam závazků a seznam majetku (§ 103 odst. 3, věta druhá, § 104 odst. 1, písm. a) a b) IZ), ačkoliv byl soudem prvního stupně o náležitostech těchto seznamů řádně poučen, jakož i o následcích pro případ, že tyto seznamy nepředloží. Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka dle ust. § 128 odst. 2 IZ odmítl.

Nad rámec shora uvedeného je třeba dodat, že nebyl řádný ani samotný insolvenční návrh dlužníka, neboť návrh neobsahoval rozhodující tvrzení osvědčující úpadek dlužníka (§ 103 odst. 1, odst. 2, § 3 odst. 1 IZ). Dlužník totiž žádného svého věřitele neoznačil úplně uvedením sídla a identifikačního čísla a u žádného závazku tvrzeného v insolvenčním návrhu neuvedl splatnost ani jiný údaj, z něhož by bylo možné učinit závěr, že dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, což je jedním ze tří znaků úpadku (§ 3 odst. 1, písm. b) IZ). S ohledem na uvedené proto byly splněny podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka již dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 17.října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu