1 VSOL 889/2015-B-18
KSOS 14 INS 19012/2014 1 VSOL 889/2015-B-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem Karviná Fryštát, Sadová 1018/7, PSČ 733 01, zastoupené obecným zmocněncem Romanem Šebkem, bytem Karviná 1, Fryštát, Sadová 1018/7, PSČ 733 01, o zpětvzetí insolvenčního návrhu a o způsobu řešení úpadku, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.7.2015, č.j. KSOS 14 INS 19012/2014-B-12

t a k t o:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. p o t v r z u j e.

II. Odvolání proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 130 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), že zpětvzetí insolvenčního návrhu učiněné dlužnicí není účinné (výrok I.), podle ustanovení § 394 odst. 2 IZ vzal na vědomí zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení (výrok II.) a podle ustanovení § 396 IZ rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že dlužnice vzala zpět insolvenční návrh podáním ze dne 27.5.2015, doručeným soudu 3.6.2015, tedy až poté, kdy soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 5.9.2014, č.j. KSOS 14 INS 19012/2014-A-5, které nabylo právní moci 5.9.2014, o úpadku dlužnice a o povolení oddlužení. Jelikož insolvenční návrh byl spojen s návrhem na povolení oddlužení a z obsahu zpětvzetí je zřejmé, že dlužnice nehodlá v insolvenčním řízení, a tedy ani v oddlužení, pokračovat, vzal insolvenční soud zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení na vědomí, neboť dosud nebylo rozhodnuto o schválení oddlužení. Současně rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

Proti tomuto rozhodnutí, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podala dlužnice včas odvolání, ve kterém potvrdila, že nechce pokračovat v insolvenčním řízení a proto navrhla zpětvzetí. Soud prvního stupně však nemá pravdu, pokud uvedl, že dlužnice nehodlá pokračovat v oddlužení. V dalším textu odvolání pak odůvodňovala svůj návrh na odvolání ustanovené insolvenční správkyně Mgr. Žanety Burkotové, a dále navrhovala, aby insolvenční soud rozhodl o zrušení prohlášení konkursu na majetek dlužníka a dále aby rozhodl o zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí a uznal její zpětvzetí návrhu na insolvenční řízení za platné a účinné.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem ze dne 7.7.2014, doručeným soudu dne 11.7.2014, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5.9.2014, č.j. 14 INS 19012/2014-A-5, které nabylo právní moci dne 5.9.2014, rozhodl o úpadku dlužnice a v souladu s ustanovením § 148 odst. 3 IZ, spojil toto rozhodnutí i s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku a rozhodl o povolení oddlužení. Ještě před tím, než soud prvního stupně rozhodl o schválení oddlužení, vzala dlužnice podáním ze dne 27.5.2015, doručeným soudu dne 3.6.2015, insolvenční návrh zpět s odůvodněním, že dlužnici zůstane pouze jedna pohledávka, a tedy nesplňuje podmínky insolvenčního zákona o úpadku, když nesplňuje podmínku více věřitelů. Za této situace by bylo velmi nehospodárné pokračovat v insolvenčním řízení a dále hradit po dobu pěti let poplatky insolvenčnímu správci, neboť se tyto finanční prostředky v podstatě dají hospodárněji použit na umoření závazku vůči poslednímu věřiteli Dražby.net s.r.o. Toto podání si soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 41 odst. 2 o.s.ř. posoudil podle obsahu jako zpětvzetí insolvenčního návrhu a zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení a rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 97 odst. 1 IZ, insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu.

Podle ustanovení § 106 odst. 1, věta první IZ, dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, musí s insolvenčním návrhem spojit i návrh na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 130 odst. 3 IZ, byl-li insolvenční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné.

Podle ustanovení § 394 IZ, návrh na povolení oddlužení může dlužník vzít zpět, dokud insolvenční soud nerozhodne o schválení oddlužení (odstavec 1). Zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, které se doručuje osobě, která návrh podala, dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř., každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužnice vzala zpět insolvenční návrh až poté, co rozhodnutí o úpadku spojené s povolením oddlužení nabylo právní moci, proto zcela správně v souladu s ustanovením § 130 odst. 3 IZ rozhodl, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné. Insolvenční zákon neponechává na vůli soudu, zda na základě zpětvzetí insolvenčního návrhu řízení zastaví, nebo rozhodne o neúčinnosti zpětvzetí a pokračování v řízení. Naopak v ustanovení § 130 IZ přesně stanoví, že insolvenční řízení se pro zpětvzetí insolvenčního návrhu zastavuje v případě, že byl insolvenční návrh vzat dříve než bylo rozhodnuto o úpadku nebo jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu dosud nenabylo právní moci. Z obsahu zpětvzetí insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužnice nechce nadále řešit svoji finanční situaci v rámci insolvenčního řízení, když pokračování v insolvenčním řízení po dobu pěti let (navrhovaného oddlužení formou plnění splátkového kalendáře) považuje za nehospodárné. Za této situace soud prvního stupně zcela správně rozhodl též o zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení, když oddlužení jako způsob řešení úpadku přichází v úvahu pouze v probíhajícím insolvenčním řízení, ve kterém dlužnice, jak výslovně uvedla ve zpětvzetí, pokračovat nehodlá, neboť to považuje za nehospodárné. Podle ustanovení § 396 IZ bylo třeba rozhodnout nejen o tom, že se bere na vědomí zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení, ale současně o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem, neboť vzala-li dlužnice návrh na povolení oddlužení zpět, nemůže jej podat znovu (394 odst. 3 IZ) a řešení úpadku reorganizací u dlužnice nepřipadá v úvahu.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil a odvolání proti výroku II. podle ustanovení § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné (§ 394 odst. 2 IZ).

O návrhu dlužnice na odvolání insolvenční správkyně podle ustanovení § 31 IZ, který je obsahem předmětného odvolání, rozhodne soud prvního stupně.

Poučení: Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Proti výroku II. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst.1 písm. f) o.s.ř.)

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 15.září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu