1 VSOL 889/2012-A-9
KSOS 31 INS 23288/2012 1 VSOL 889/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka W & Č s.r.o., se sídlem Opava, Masarykova třída č.p. 356, or. č. 19, PSČ 746 01, IČ: 45 19 38 78, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.10.2012, č.j. KSOS 31 INS 23288/2012-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.10.2012, č.j. KSOS 31 INS 23288/2012-A-4 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že úpadek dlužníka bude řešen prohlášením konkursu na jeho majetek, přičemž dlužník nemá pohotové finanční prostředky a není ani zřejmé, zda výtěžek zpeněžení majetku bude postačovat i k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Proto je třeba zajistit krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení ze složené zálohy .

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém zopakoval, že nedisponuje žádnými finančními prostředky, a proto není ve finančních možnostech dlužníka uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit. Dále namítal, že s ohledem na hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku je reálné, že náklady insolvenčního řízení budou hrazeny ze zpeněžení tohoto majetku dlužníka. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem ze dne 19.9.2012, doručeným soudu dne 24.9.2012, se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na jeho majetek. V odůvodnění uvedl, že od roku 2010 fakticky nevykonává žádnou podnikatelskou činnost, má splatné závazky v celkové výši 1.907.074,56 Kč, na které ničeho neplní, takže k nim nadále přirůstá jejich příslušenství. Je v úpadku také z důvodu předlužení, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Vlastní nemovitý majetek, který je zatížen zástavními právy, a jehož hodnotu dlužník odhaduje na cca 1.600.000 Kč. Dále vlastní movité věci, jejichž hodnotu dlužník odhaduje na cca 284.000 Kč, nemá žádné pohledávky ani pohotové finanční prostředky. V návrhu specifikoval příkladmo tři závazky vůči třem věřitelům a ve zbytku odkázal na seznam závazků, majetku a pohledávek, které k návrhu připojil. V seznamu majetku, který opatřil prohlášením o správnosti a úplnosti, specifikoval nemovitý majetek představující bytovou jednotku, jehož tržní cenu dlužník odhaduje na cca 1.600.000 Kč a dále movitý majetek, jehož tržní cenu dlužník odhaduje na cca 284.000 Kč. V seznamu závazků, který rovněž opatřil prohlášením o jeho správnosti a úplnosti specifikoval čtyři závazky vůči dvěma zajištěným věřitelům ve výši celkem 734.633,26 Kč a dále závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 1.172.441 Kč. K návrhu též připojil výpis z katastru nemovitostí vedených u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Opava na LV č. 825, pro obec Opava a katastrální území Opava-město, z něhož vyplývá, že dlužník je vlastníkem bytové jednotky č.p. 356/1 na parc. č. 534-zastavěná plocha a nádvoří a dále spoluvlastníkem na částech domu a pozemku s podílem 6104/92778, z něhož vyplývá, že na těchto nemovitostech vázne několik exekutorských zástavních práv. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku. Vzhledem k tomu, že dlužník je ekonomicky nečinný, je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Ze shora uvedeného vyplývá, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal, a proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy vyzván, když účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční společnosti ( § 144 odst.4 IZ ), nýbrž řešení úpadku a poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Jestliže by dlužník zálohu nezaplatil a soud by přesto rozhodl o jeho úpadku, poté na jeho majetek prohlásil konkurs a následně by se nezjistil, případně nedohledal a nezpeněžil majetek v potřebném rozsahu, pak by při nezaplacení zálohy veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně. Tím by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl a další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k likvidaci zadlužené a nemajetné společnosti dlužníka (§ 308 odst. 1 písm. d/, § 312 odst. 2 IZ). Odvolací soud dále zdůrazňuje, že ust. § 98 IZ je založeno zejména na tom, že insolvenční návrh má být podán včas.

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci předpokládá zpeněžení majetku sám dlužník, přičemž před schválením konečné zprávy (natož před rozhodnutím o úpadku) nelze s jistotou říct, v jakém rozsahu bude majetek zpeněžován. Nelze totiž bez dalšího vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí další majetek dlužníka, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka (§ 205 a násl. IZ). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu