1 VSOL 887/2013-A-21
KSBR 30 INS 7616/2013 1 VSOL 887/2013-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem v Rovečné, Malé Tresné 5, PSČ 592 65, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 9.9.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.8.2013, č.j. KSBR 30 INS 7616/2013-A-16

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.8.2013, č.j. KSBR 30 INS 7616/2013-A-16, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon -dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu 19.3.2013 se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu a v připojených přílohách soud zjistil, že dlužník s největší pravděpodobností nesplní jednu z podmínek pro povolení oddlužení, a to, že nezajištění věřitelé musí v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržet alespoň 30 % svých pohledávek. Z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že dlužník má celkové závazky ve výši 1.447.027,60 Kč, z toho zajištěné závazky ve výši 393.825,25 Kč a závazky nezajištěné ve výši 1.053.202,35 Kč. V daném případě 30 % nezajištěných závazků dlužníka činí 315.961 Kč. Dlužník má manželku a vyživovací povinnost ke čtyřem dětem. Při výpočtu výše splátek je třeba také zohlednit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, které za pětileté období trvání oddlužení činí 65.340 Kč (včetně 21 % sazby DPH). Z příloh připojených k insolvenčnímu návrhu bylo zjištěno, že dlužník u svého zaměstnavatele dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu 19.017 Kč (za období leden až červen 2013). Při výpočtu hodnoty plnění, které nezajištění věřitelé v průběhu oddlužení obdrží, musí insolvenční soud vycházet ze zákonem stanoveného postupu, kdy dlužníkům musí z jejich příjmu každý měsíc zůstávat základní částka stanovená nařízením vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách a dále je třeba dlužníkovi z příjmů strhnout zákonnou částku na manžela dlužníka a na 4 vyživované děti. Podle tohoto postupu vychází, že dlužník by ze svého příjmu byl schopen splácet pro oddlužení měsíčně částku 3.580 Kč, což by v pětiletém období stanoveném pro oddlužení plněním splátkového kalendáře činilo celkem 214.800 Kč. Po odečtení výše zmíněné odměny a hotových výdajů insolvenčního správce by nezajištěným věřitelům připadla celkem částka 149.460 Kč, tedy 14 % jejich nezajištěných závazků. Insolvenční soud současně zkoumal insolvenční návrh podaný manželkou dlužníka, který je veden pod spisovou značkou KSBR 30 INS 7614/2013. I v tomto případě však bylo zjištěno, že manželka dlužníka nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, když nezajištění věřitelé musí v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržet alespoň 30 % svých pohledávek, neboť z příjmu, který manželka dlužníka dosahuje, nelze pro účely oddlužení strhnout žádnou částku.

Vzhledem k výše uvedenému by insolvenční soud musel zřejmě návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout (§ 395 IZ) a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (§ 396 IZ). Proto je nutné, aby dlužník složil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Účelem této zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí při konkursu (bez náhrady hotových výdajů a bez DPH) 45.000 Kč. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Z uvedených důvodů proto považuje insolvenční soud složení zálohy za nezbytné, a to v maximální zákonem přípustné výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že s manželkou nemají tak velkou částku k dispozici, o insolvenci žádali, protože nemají dostatek financí. Požadovanou částku nemohou nikdy dát dohromady. Pokud jejich příjem nedosahuje na 30 %, pak jsou schopni si zajistit darovací smlouvu s úředně ověřenými podpisy. Proto žádá soud o posouzení věci v nových souvislostech, které v odvolání uvádí a povolil jim oddlužení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Co se týče skutkových zjištění z insolvenčního návrhu dlužníka, včetně návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh, dále skutkových zjištění z insolvenčního spisu manželky dlužníka a to ohledně počtu a rozsahu nezajištěných závazků obou manželů (jež spadaní do společného jmění manželů), počtu vyživovaných osob, příjmů a celkové majetkové situace obou dlužníků, odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na úplná a správná skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, neboť tato zjištění mají v insolvenčních spisech obou dlužníků (manželů) plnou oporu. K těmto skutkových zjištěním není třeba takřka ničeho dodávat, kromě toho, že příjem manželky dlužníka činí v současné době toliko invalidní důchod 5.257 Kč, nicméně je správný závěr soudu prvního stupně, že z této částky není manželka dlužníka schopna v rámci oddlužení plnit ničeho; konečně ani dlužník tato skutková zjištění ničím nezpochybňuje.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužník a jeho manželka z dosavadních příjmů a na základě jejich celkové majetkové situace a počtu vyživovaných osob, nejsou schopni podmínkám oddlužení, jak jsou dány v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, dostát, to je uhradit za 5 let svým nezajištěným věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek. Proto spojení obou řízení (dlužníka a jeho manželky) není možné a je správný závěr soudu prvního stupně, že úpadek dlužníka bude možno řešit toliko konkursem, pokud ovšem dlužník na svém insolvenčním návrhu setrvá. Zde je nutno dlužníka upozornit, že svůj insolvenční návrh může vzít zpět jen do rozhodnutí insolvenčního soudu o jeho úpadku (§ 129 odst. 1, § 130 odst. 3 IZ).

Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že v daném případě je pro další řízení složení zálohy v požadované výši potřebné, neboť tato částka poslouží ustanovenému insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka k úhradě jeho výdajů a je rovněž zárukou pro úhradu jeho odměny (§ 38 odst. 2 IZ) pro případ, že majetek dlužníka se nezdaří zjistit a zpeněžit v potřebném rozsahu, přičemž jen odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí, je-li zpeněžováno, minimálně 45.000 Kč.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Jen pro úplnost odvolací soud v závěru uvádí, že zmínku dlužníka v jeho odvolání o případné darovací smlouvě nebylo možno vzít v úvahu, neboť dlužník ke svému odvolání žádnou takovou smlouvu nepředložil; tudíž zde nejsou žádné nové souvislosti , které by mohly správné závěry soudu prvního stupně zvrátit. Dále odvolací soud upozorňuje, že pokud nebude záloha ve shora požadované výši po doručení tohoto usnesení odvolacího soudu zaplacena, může soud prvního stupně postupovat dle ust. § 108 odst. 3 IZ a řízení zastavit.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. d/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 18. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu