1 VSOL 886/2012-A-15
KSBR 45 INS 21497/2012 1 VSOL 886/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Věteřov 115, PSČ 697 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 21497/2012-A-8 ze dne 11.10.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 21497/2012-A-8 ze dne 11.10.2012 se m ě n í tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně uvedený ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se svým návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením formou splátkového kalendáře. Dlužník má jednu vyživovací povinnosti, jeho závazky představují vůči nezajištěným věřitelům 128.221 Kč a vůči zajištěným věřitelům 710.942 Kč, tyto jsou zajištěny spoluvlastnickým podílem na nemovitém majetku dlužníka (ideální 1/5) v hodnotě 260.000 Kč. Při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře by pohledávky nezajištěných věřitelů byly za 5 let uspokojeny nejméně do výše 30 %, je však vysoce pravděpodobné, že zajištění věřitelé se přihlásí se svými pohledávkami jako nezajištěnými, neboť hodnota zajištěných pohledávek několikanásobně převyšuje hodnotu zajištěných nemovitostí, navíc spoluvlastnický podíl je velmi špatně zpeněžitelný. Závazky dlužníka by tak činily 839.163 Kč, z toho 30 % činí 251.748 Kč, na což dlužník nedosahuje. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. S ohledem na to, že úpadek dlužníka může být řešen pouze konkursem a do zpeněžení majetkové podstaty by insolvenční správce zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce, soud podle ustanovení § 108 insolvenčního zákona uložil navrhovateli zaplacení zálohy ve výši 20.000 Kč, neboť z insolvenčního návrhu nevyplývá, že by měl dlužník k dispozici pohotové finanční prostředky, které by bylo možno použít do doby, než bude zpeněžena majetková podstata.

Proti usnesení dlužník podal odvolání. Uvedl, že nelze předjímat postoj zajištěných věřitelů a je možné, že pro ně bude výhodnější přihlásit se jako zajištění věřitelé a uspokojit se tak s jistým výnosem z prodeje, než čekat pět let na to, až postupnými splátkami získají alespoň část své pohledávky. Poukázal na to, že cílem všech ostatních spoluvlastníků je vyřešit spoluvlastnické vztahy, a v současné době se jedná buď o prodej některému ze spoluvlastníků, nebo prodej všech nemovitostí, resp. všech spoluvlastnických podílů, třetí osobě. V takovém případě by část kupní ceny připadající na spoluvlastnický podíl byla vyšší než je hodnota spoluvlastnického podílu dle znaleckého posudku a zajištění věřitelé by v případě prodeje byli uspokojeni do výše 100%. Zdůraznil, že dne 1.9.2012 a 28.8.2012 uzavřel dvě darovací smlouvy, na základě každé z nich mu bude počínaje dnem 10.9.2012 vyplácena měsíčně částka 1.500 Kč k 10. dni každého měsíce, a proto v případě plnění splátkového kalendáře by zaplatil za 5 let částku minimálně 347.880 Kč, po odečtení částky 64.000 Kč odpovídající odměně insolvenčního správce částku 283.080 Kč, což představuje přibližně 34 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Pokud by prodal spoluvlastnický podíl na nemovitostech, použil by cenu jako mimořádnou splátku bez ohledu na splátkový kalendář. Dále uvedl, že se jeho mzda bude postupně zvyšovat, tudíž i procento uspokojení připadající na věřitele bude vyšší. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dne 3.9.2012 dlužník podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu uvedl, že má 7 věřitelů, u kterých má 8 závazků, které jsou více než 6 měsíců po splatnosti. V přiloženém seznamu závazků označil závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, v celkové výši 127.680 Kč a závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění, v celkové výši 710.942 Kč. V přiloženém seznamu majetku uvedl, že nevlastní žádné hodnotné movité věci, pouze věci osobní povahy (oblečení apod.), vlastní nemovitý majetek představující spoluvlastnický podíl na nemovitostech ve výši ideální 1/5, na kterém vázne zástavní právo pro jeho zajištěné závazky dle seznamu závazků. K návrhu doložil znalecký posudek, dle kterého obvyklá cena nemovitostí jako celku činí 1.300.000 Kč. Své příjmy dlužník doložil mzdovým výměrem ze dne 29.6.2012, dle kterého jeho čistá mzda činí 13.000 Kč měsíčně. V odvolacím řízení dále dlužník doložil darovací smlouvy ze dne 1.9.2012 (uzavřenou s dárkyní Kateřinou Košťálovou) a 28.8.2012 (uzavřenou s dárcem Leošem Zůbkem), ve kterých se každý z dárců zavázal, že vždy ke každému 10. dni v měsíci počínaje 10.9.2012 a konče 10.9.2017 bude poskytovat dlužníku (obdarovanému) peněžitý dar ve výši 1.500 Kč.

Odvolací soud považuje za nutné zejména uvést, že závěr soudu prvního stupně o nutnosti uložit dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení byl s ohledem na stav řízení v době vydání napadeného rozhodnutí zcela správný. Lze očekávat, že zajištění věřitelé své pohledávky přihlásí jako nezajištěné z důvodu nedostačující hodnoty zajištění ve vztahu k výši zajištěných pohledávek, jakož i na skutečnost, že bude zpeněžován spoluvlastnický podíl na nemovitostech.

Soud prvního stupně proto zcela správně uzavřel, že dlužník by nebyl schopen za dobu trvání oddlužení ve formě splátkového kalendáře zaplatit nejméně 30 % nezajištěných pohledávek svých věřitelů. Tvrzení dlužníka o možnosti vypořádání vztahů mezi spoluvlastníky, které by případně umožnilo vyšší výtěžek ze zpeněžení spoluvlastnického podílu na nemovitostech, je ničím nepodloženou spekulací, ke které nelze přihlédnout. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty s ohledem na majetek dlužníka rovněž není možné. Za této situace by bylo možno očekávat jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužníka konkurs, a tudíž by byla odůvodněna potřeba uložení zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ.

Odvolací soud však musel v odvolacím řízení přihlédnout k novým skutečnostem, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí. Dlužník v odvolacím řízení doložil darovací smlouvy, na základě kterých došlo ke zvýšení jeho příjmů o částku celkem 3.000 Kč měsíčně, které je nutno ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ zohlednit.

Z dosavadního příjmu 13.000 Kč měsíčně (když jiný příjem dlužník nedoložil) by dlužník, který má jednu vyživovací povinnost, mohl dle předpisů upravujících srážky ze mzdy (zejména občanský soudní řád a nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) splácet 3.612 Kč (nepostižitelná částka při jedné vyživované osobě činí 7.581 Kč, ze zbylých 5.519 Kč lze použít 2/3). Po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, které by za 5 let činily celkem 54.000 Kč , případně 65.340 Kč (pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH), by svým věřitelům za 5 let zaplatil 162.720 Kč, případně 151.380 Kč. Dále by dlužník věřitelům odevzdával příjem z darovacích smluv ve výši 3.000 Kč měsíčně. Je však nutné poukázat na to, že darovací smlouvy byly sjednány na dobu do 10.9.2017, což znamená, že dar nebude poskytován po celou dobu plnění splátkového kalendáře, o kterém dosud nemohlo být rozhodnuto (v rámci schválení oddlužení), když dosud nebyl zjištěn úpadek dlužníka a ani povoleno jeho oddlužení (§ 136, § 397, § 406 IZ). Dlužník má totiž povinnost plnit splátkový kalendář po dobu 5 let od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 3 IZ). Lze však očekávat, že by podstatná část účinnosti darovacích smluv připadla na období trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž 30 % závazků dlužníka představuje 251.586,60 Kč. Tohoto plnění může dlužník dosáhnout, pokud vedle splátek počítaných z jeho mzdy zaplatí dalších 100.206 Kč z poskytnutých darů (za předpokladu, že insolvenční správce bude plátcem DPH), což představuje přibližně 33 měsíců řádného plnění dle darovacích smluv. Lze tedy předpokládat, že při řádném plnění povinností dárců vůči dlužníku na základě uvedených darovacích smluv by tento byl schopen plnit na splátkový kalendář vůči všem svým věřitelům ve výši požadované zákonem.

Podle odvolacího soudu je proto nutno při úvaze o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 108 IZ) vycházet z toho, že úpadek dlužníka bude zřejmě řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Přitom v oddlužení plněním splátkového kalendáře jsou počáteční náklady insolvenčního řízení nízké, a to zejména s ohledem na způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce (které dle ustanovení § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí celkem 900 Kč měsíčně a mohou být zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty ve výši 21 %), a jejich placení po celou dobu trvání účinků schválení oddlužení je zahrnuto ve splátkách. Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč se proto jeví nedůvodným (viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A-16 ze dne 30.9.2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 22/2010).

Na základě shora uvedeného odvolací soud podle ustanovení § 220 odst.1 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. V dalším řízení soud prvního stupně při úvaze o tom, zda je potřeba záloha na náklady insolvenčního řízení, opětovně posoudí, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 IZ, a pokud shledá nutnost zaplacení zálohy, bude se zabývat i její případnou výší.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu

Zpracovala: JUDr. Ivana Wontrobová