1 VSOL 883/2016-A-38
KSBR 29 INS 63/2016 1 VSOL 883/2016-A-38

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka: Slušovická realitní s.r.o., identifikační číslo osoby: 282 96 133, 763 15 Neubuz 19, o insolvenčním návrhu věřitele: SCHC, s.r.o., identifikační číslo osoby 607 49 423, Hanusova 1537/3a, 140 00 Praha 4, právně zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem AK RAKOVSKÝ & PARTNERS s.r.o., identifikační číslo osoby 242 40 150, 120 00 Praha 2-Nové Město, Václavská 316/12, o odvolání věřitele-insolvenčního navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.5.2016, č.j. KSBR 29 INS 63/2016-A-19

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh věřitele-navrhovatele: SCHC, s.r.o., IČO 60749423, (výrok I.) a věřiteli-navrhovateli: SCHC, s.r.o., IČO 60749423, uložil, aby zaplatil na účet Krajského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za rozhodnutí o insolvenčním návrhu (výrok II.).

Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že isir.justi ce.cz

-insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 4. 1. 2016 se věřitel-navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Ve svém návrhu uvedl, že dne 27. 11. 2008 uzavřel původní věřitel Česká spořitelna, a.s. s dlužníkem smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 3.400.000 Kč. Uvedený úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví třetí osoby. Vzhledem k neplnění uvěrových podmínek původní věřitel Česká spořitelna, a.s. přistoupil k okamžitému zesplatnění úvěru, které nastalo dne 15. 10. 2011. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 12. 2015 původní věřitel Česká spořitelna, a.s. postoupil pohledávky z úvěrové smlouvy za dlužníkem na společnost navrhovatele. Navrhovatel má vůči dlužníku splatnou pohledávku ve výši 3.844.076,93 Kč. Navrhovatel označil další věřitele dlužníka, a to: Českou pojišťovnu, a.s. a ČR-Celní úřad Zlín, u nichž uvedl výši pohledávek a splatnost. Navrhoval, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka. -Insolvenčními návrhy doručenými soudu dne 4. 1. 2016 se věřitelé J.U.TRANS, s.r.o., a KLASTR KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ, družstvo domáhali rozhodnutí o úpadku dlužníka. Usnesením ze dne 2. 2. 2016 č.d. A-10, které nabylo právní moci dne 20. 2. 2016,soud insolvenční návrh obou věřitelů odmítl. -Usnesením ze dne 2. 2. 2016 č.d. A-11soud uložil věřitelům označeným v insolvenčním návrhu navrhovatele SCHC, s.r.o., aby sdělili, zda mají za dlužníkem pohledávku, její výši, důvod a datum splatnosti a toto doložili listinami. -Dne 12. 2. 2016 věřitel Česká pojišťovna a.s. pouze sdělil, že vůči dlužníku eviduje jednu podlimitní pohledávku, kterou nebude do insolvenčního řízení přihlašovat. Věřitel ČR-Celní úřad Zlín se k výzvě insolvenčního soudu žádným způsobem nevyjádřil. -Z insolvenčního rejstříku bylo současně zjištěno, že byla podána jediná přihláška pohledávky, a to věřitelem-navrhovatelem. -Dne 1. 3. 2016 č.d. A-15 navrhovatel označil další dva věřitele dlužníka J.U.TRANS, s.r.o. a KLASTR KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ, družstvo.

Soud prvního stupně na uvedeném skutkovém základě dospěl k závěru, že dlužník má pro potřeby insolvenčního řízení pouze jeden relevantní závazek za jedním věřitelem, když další tvrzené splatné peněžité závazky dalších věřitelů nebyly ani přes výzvu soudu osvědčeny. Věřitelé Česká pojišťovna a.s. a ČR-Celní úřad Zlín ohledně svých případných pohledávek nesdělili výši, právní důvod, splatnost, ani své pohledávky nedoložili listinami. K označení dalších věřitelů dlužníka soud prvního stupně nepřihlédl, neboť veškeré rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka včetně označení dalších věřitelů dlužníka a konkrétních údajů o pohledávkách takových věřitelů je insolvenční navrhovatel povinen tvrdit přímo ve svém insolvenčním návrhu. Proto soud vycházel pouze z údajů uvedených v insolvenčním návrhu ze dne 4.1.2016, na jehož základě bylo insolvenční řízení dlužníka zahájeno. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě není zřejmá základní podmínka úpadku stanovená v ustanovení § 3 odst. 1 IZ-mnohost věřitelů. Proto insolvenční návrh věřitele v souladu s ust. 143 odst. 2 IZ zamítl.

Rozhodnutí soudu prvního stupně napadl včasným odvoláním insolvenční navrhovatel-věřitel (dále odvolatel), v němž soudu prvního stupně vytýkal, že vydal napadené rozhodnutí, aniž by před tím učinil jakýkoliv procesní úkon ve vztahu k odvolateli. Odvolatele nevyzval k doplnění či opravě návrhu, nerespektoval vyšetřovací zásadu a vydal rozhodnutí bez nařízení jednání. Soud se rovněž odmítl zabývat doplněním insolvenčního návrhu o nově označené pohledávky věřitelů J.U.TRANS s.r.o., KLASTR KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ, družstvo a v tomto směru odkázal na závěr rozhodnutí NS ČR sp.zn. 29 NSČR 30/2009-A-64, v němž je vysvětlen závěr o vyšetřovací zásadě pro fázi insolvenčního řízení předcházející vydání rozhodnutí o úpadku prostřednictvím § 86 IZ, která vylučuje úvahy o zákonné koncentraci řízení. Pokud měl insolvenční návrh zákonem stanovené náležitosti, a nebylo na místě jej odmítnout, mohl odvolatel doplňovat svá skutková tvrzení k existenci úpadku dlužníka a označit k nim důkazy. V daném případě rovněž nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení jednání, neboť podle ust. § 133 odst. 1 IZ jsou podmínky stanoveny tak, že insolvenční soud návrhu, jemuž nikdo neodporoval, vyhoví. Odvolatel sice souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, ale dlužník nikoliv, neboť ve vyjádření ze dne 18.2.2016 demonstroval negativní stanovisko k insolvenčnímu návrhu. Odvolatel dále zpochybnil, že bylo možné ve věci rozhodnout pouze na základě listinných důkazů. Za situace, kdy soud neměl osvědčené skutečnosti o úpadku dlužníka, nebylo možné jen na základě listinných důkazů rozhodnout. Napadenému rozhodnutí vytkl nepředvídatelnost, neboť soud zamítl insolvenční návrh bez předchozího avizování nečekaně v neprospěch odvolatele, aniž by mu byla dána možnost se s takovou úvahou soudu předem seznámit, případně se s ní po argumentační stránce vypořádat. Nesouhlasil se závěrem, že další věřitel neexistuje. Pokud Česká pojišťovna a.s. konstatovala, že má za dlužníkem pouze podlimitní pohledávku, kterou nehodlá přihlašovat, nelze z toho činit závěr, že by České pojišťovna a.s. nebyla vedle odvolatele věřitelem dlužníka. Samotný dlužník ve svém vyjádření nerozporoval, že by proti němu měl navrhovatel, či jím označený věřitel nebo Česká pojišťovna a.s. pohledávky po splatnosti. Bylo tudíž možné usuzovat na mnohost věřitelů s pohledávkami po splatnosti. Soud nijak nevyhodnotil předložené listinné důkazy k tvrzení, že Česká spořitelna a.s. má za dlužníkem pohledávku po splatnosti, ačkoliv tyto listinné důkazy osvědčovaly existenci dalšího věřitele. Odvolatel má za to, že byla naplněna podmínka mnohosti věřitelů, neboť Česká pojišťovna a.s. konstatovala, že má za dlužníkem pohledávku, byť neuvedla její výši ani titul. Obdobně okolnost, že insolvenční návrh J.U.TRANS s.r.o. a KLASTR KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ, družstvo byly odmítnuty z formálních důvodů neznamená, že by uvedení navrhovatelé nemohli být věřiteli dlužníka a že insolvenční soud k pohledávkám těchto věřitelů neměl přihlížet při zjištění úpadku dlužníka. Podle odvolatele bylo možné učinit závěr o neschopnosti dlužníka plnit své peněžité závazky již z toho, že z předložených listin vyplývala existence závazku dlužníka 90 dnů po splatnosti. Závěr o neschopnosti plnit závazky mohl insolvenční soud učinit i na základě jiné skutečnosti. Dne 2.2.2016 usnesením č.d. A-12, soud uložil dlužníkovi, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil seznam majetku, závazků a zaměstnanců podle ust. § 104 IZ. Sankcí za nesplnění této výzvy je fikce, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky (srov. ust. § 3 odst. 2 písm. d/ IZ). Odvolatel je toho názoru, že dlužník výzvě k předložení seznamu nevyhověl, a proto nastoupila uvedená fikce o neschopnosti dlužníka plnit své peněžité závazky. Podání dlužníka ze dne 18.2.2016, ve kterém se dlužník v podstatě odvolává proti usnesení č.d. A-12 a uvádí některý svůj majetek, pohledávky a závazky, totiž nepředstavuje seznamy podle ust. § 104 IZ a dalším důvodem je též absence prohlášení dlužníka o správnosti a úplnosti předloženého seznamu. Nejedná se přitom o nějakou formalitu, ale o zcela zásadní požadavek, neboť v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 22/2009 se totiž výslovně konstatuje dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný (§ 104 odst. 4 IZ), povinnost předložit seznamy (§ 104 odst. 1 IZ) řádně nesplnil. Dlužník nedostál své povinnosti předložit k výzvě soudu seznamy podle ust. § 104 IZ, proto nastoupila fikce, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a po té, kdy u nařízeného odvolacího jednání částečně doplnil dokazování, dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky ani pro změnu, avšak ani pro potvrzení napadeného usnesení.

Z obsahu spisu se podává, že -řízení bylo zahájeno dne 4.1.2016 insolvenčním návrhem věřitele spojeným s přihláškou pohledávky, v níž věřitel SCHC, s.r.o. tvrdil, že má splatnou pohledávku za dlužníkem vyplývající z úvěrové smlouvy č. 3189/08/LCD uzavřené mezi Českou spořitelnou, a.s. jako věřitelem a Slušovickou realitní s.r.o. jako dlužníkem dne 27.11.2008 ve výši 3.400.000 Kč. S ohledem na porušení č. VIII odst. 36 písm. a) Všeobecných podmínek přistoupila dopisem ze dne 4.10.2011 Česká spořitelna, a.s. k okamžitému zesplatnění úvěru. Dopis byl dlužníkovi doručen dne 10.10.2011, splatnost úvěru nastala dne 15.10.2011. Dne 30.12.2015 byla mezi Českou spořitelnou a.s. jako postupitelem a insolvenčním navrhovatelem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky č. 2015/6640-02/90, na základě níž byly na insolvenčního navrhovatele postoupeny pohledávky z uvedené úvěrové smlouvy včetně zajištění zástavním právem k nemovitostem. Tvrdil pohledávku vůči dlužníkovi ve výši 3.844.076,93 Kč. K okolnostem osvědčujícím úpadek dlužníka označil jako druhého věřitele dlužníka společnost Česká pojišťovna, a.s. se splatnou a vykonatelnou pohledávkou ve výši 6.105 Kč na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29.9.2011 č.j. 10EC 298/2011-6 a Celní úřad Zlín s vykonatelnou pohledávkou ve výši 56.551,57 Kč, k níž bylo rozhodnutím správcem daně ze dne 11.9.2015 zřízeno zástavní právo k nemovitosti dlužníka. Dlužník má tedy minimálně 3 závazky vůči minimálně 3 věřitelům více jak 90 dnů po splatnosti a tudíž je splněna i zákonná domněnka neschopnosti své závazky plnit. Z uvedených důvodů se domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkurzu na jeho majetek. -Dne 5.1.2016 č.d. A-2 soud zveřejnil vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. -Dne 4.1.2016 č.d. A-5 byl soudu prvního stupně doručen návrh na zahájení insolvenčního řízení s návrhem na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka věřitelů J.U.TRANS s.r.o. a KLASTR KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ, družstvo. V návrhu tvrdili, že vůči nim má dlužník závazky po splatnosti. -Dne 5.1.2016 č.d. A-6 tito věřitelé doručili soudu přílohy k návrhu, mimo jiné oznámení o postoupení pohledávky dlužníkovi postupitelem Kovoplant s.r.o. na postupníka J.U.TRANS s.r.o. ze dne 6.10.2015 včetně smlouvy o půjčce peněz ze dne 2.12.2008 uzavřené mezi Kovoplant s.r.o. jako věřitelem a Slušovickou realitní s r.o. jako dlužníkem. -Dne 4.1.2016 č.d. A-8 věřitelé doručili přílohy k návrhu Oznámení o postoupení pohledávky dlužníkovi ze dne 7.12.2011 postupitelem EUROFORGE, s.r.o. na KLASTR KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ, družstvo jako postupníkem včetně smlouvy o půjčce peněz uzavřené mezi EUROFORGE, s.r.o. COMPOSITE, organizační složka jako věřitelem a Slušovickou realitní s r.o. jako dlužníkem. -Usnesením ze dne 2.2.2016 č.d. A-10 soud odmítl insolvenční návrhy J.U.TRANS s.r.o. a KLASTR KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ, družstvo podle § 128 odst. 1 IZ. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 2.2.2016. -Usnesením ze dne 2.2.2016 č.d. A-11 soud vyzval známé věřitele Českou pojišťovnu a.s. a Českou republiku-Celní úřad Zlínský kraj ke sdělení, zda mají za dlužníkem pohledávku, její výši, právní důvod a termín splatnosti. -Usnesením ze dne 2.2.2016 č.d. A-12 uložil dlužníkovi podat vyjádření k insolvenčnímu návrhu a předložit seznamy ve smyslu ust. § 104 IZ. -Dne 12.2.2016 č.d. A-13 Česká pojišťovna, a.s. sdělila, že vůči dlužníkovi eviduje jednu podlimitní pohledávku, kterou nebude do insolvenčního řízení přihlašovat. -Dne 12.2.2016 č.d. A-14 se dlužník vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele SCHC, s.r.o. a k majetku společnosti tak, že má zůstatek bankovního úvěru 3.076.216 Kč, pohledávky z obchodních vztahů ve výši 535.928 Kč, jiné pohledávky ve výši 5.773.044 Kč, závazky z obchodních vztahů 660.216 Kč, předpokládaná aktiva závislá na rozhodnutí insolvenčního správce JZD Slušovice s.r.o. ve výši 1.485.000 Kč a pohledávku vůči státu z titulu náhrady škody za neoprávněný postup, o níž je vedena žaloba u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17C 9/2015 ve výši 3.560.000 Kč. -Dne 1.3.2016 č.d. A-15 insolvenční navrhovatel doplnil svůj insolvenční návrh o označení dalších věřitelů dlužníka o J.U.TRANS s.r.o. a KLASTR KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ, družstvo. Dále uvedl, že vzhledem k tomu, že dlužník nesplnil povinnost předložit insolvenční seznamy dle ust. § 104 odst. 1 IZ nastala dle ust. 3 odst. 2 písm. d) IZ fikce, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky a má se za to, že dlužník neodporuje insolvenčnímu návrhu. Současně insolvenční navrhovatel sdělil, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. -Usnesením ze dne 7.3.2016 č.d. A-16 soud uložil insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Záloha byla složena dne 17.3.1016 č.d. A-17. Na tomto skutkovém základě vydal soud prvního stupně odvoláním napadené rozhodnutí.

Odvolací soud provedl důkaz usnesením Exekutorského úřadu Mgr. Davida Koncze v Chebu ze dne 3.4.2015, č.j. 074EX06397/2012-052, z něhož zjistil, že ve věci oprávněného Česká pojišťovna a.s. proti povinnému Slušovická realitní s.r.o. byla odročena na neurčito dražba nemovitých věcí uvedených ve výroku II. dražební vyhlášky č.j. 074EX06497/12-047 ze dne 26.3.2015 nařízená na den 29.4.2015 ve 14:00 hodin.

Z usnesení Exekutorského úřadu Mgr. Davida Koncze v Chebu ze dne 27.11.2015, č.j. 074EX06397/2012-060 odvolací soud zjistil, že dražba nemovitých věcí uvedených ve výroku II. dražební vyhlášky č.j. 074EX06397/12-047 ze dne 26.4.2015 nařízená na den 29.4.2015 ve 14:00 hodin prostřednictvím elektronického systému dražeb na adrese portálu http//www.okdarzby.cz a odročená usnesením č.074EX06397/12-052 ze dne 3.4.2015 se nařizuje na den 6.1.2016 s časem zahájení 14:00 hodin a časem ukončení 15:00 hodin. Výše dražební jistoty činí 500.000 Kč.

Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 389 pro kat. území Neubuz, obec Neubuz, okres Zlín vedeného u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, odvolací soud zjistil vlastnické právo dlužníka-Slušovické realitní s.r.o. č.p. 19 Neubuz k parcele č. 161/2, jehož součástí je stavba č.p. 19 občanská vybavenost. Na předmětné nemovitosti vázne mimo zástavního práva smluvního ve prospěch právního předchůdce insolvenčního navrhovatele rovněž zástavní právo exekutorské podle § 69a exekučního řádu vydané soudním exekutorem Mgr. Davidem Konczem se sídlem v Chebu pro pohledávku České pojišťovny a.s. ve výši 6.105 Kč včetně příslušenství a nákladů soudního řízení na základě exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti 074EX-06397/2012-007 ze dne 14.6.2012, dále zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu k pohledávce v celkové výši 56.551,57 Kč vůči České republice-Celní úřad pro Zlínský kraj na základě rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva č.j. 49225/2015-640000-42 ze dne 11.9.2015, právní účinky zápisu ke dni 14.9.2015, zápis proveden 8.10.2015.

U odvolacího jednání se dlužník vyjádřil tak, že není v pasivu, popřel závazek vůči Celnímu úřadu a České pojišťovně a.s., s tím, že tyto závazky osobně na pokladně zaplatil. Tvrdil, že exekuce vedená soudním exekutorem JUDr.

Konczem v Chebu byla zrušena. Proto navrhl rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdit. Následně ovšem uvedl, že neví, zda dluh vůči Celnímu úřadu a České pojišťovně a.s. byl uhrazen, neboť všechny listinné doklady předal svému právnímu zástupci.

Zástupce insolvenčního navrhovatele uvedl, že listinnými důkazy bylo prokázáno, že minimálně ke dni zahájení insolvenčního řízení dne 12.2.2016 existovala pohledávka České pojišťovny a.s. vůči dlužníkovi. Sám dlužník ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu uznává, že má závazky ve výši 660.000 Kč. Obrana dlužníka je tedy účelová a tvrzení, že uváděné závazky neexistují, je nepravdivé. Aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele byla osvědčena. Ve svém vyjádření z 18.2.2016 dlužník potvrdil, že má vůči insolvenčnímu navrhovateli dluh ve výši 3.076.000 Kč.

Podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ) je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Podle ust. 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, o předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Podle ust. § 143 odst. 1 IZ insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Podle ust. § 143 odst. 2 IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Odvolací soud předně konstatuje, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou spočívající v absenci nařízení jednání k projednání insolvenčního návrhu věřitele, neboť jak správně namítl odvolatel, postup dle § 133 odst. 1 písm. a) IZ přichází do úvahy pouze v případě, že insolvenčnímu návrhu nikdo neodporoval, což není projednávaný případ, neboť dlužník s insolvenčním návrhem nesouhlasil. Rovněž pro nesouhlas dlužníka nepřicházel do úvahy postup dle § 133 odst. 1 písm. b) IZ. Naopak v projednávané věci bylo v souladu s ust. § 133 odst. 2 IZ projednání insolvenčního návrhu u jednání nezbytné, neboť svůj úpadek označil dlužník za sporný. Odvolací soud tuto vadu napravil nařízením ústního odvolacího jednání, u něhož provedl dokazování listinami připojenými k insolvenčnímu návrhu.

Po provedeném dokazování odvolací soud považuje za předčasný závěr soudu prvního stupně, že v daném řízení nebyla osvědčena jedna ze základních podmínek pro zjištění úpadku dlužníka, a sice mnohost věřitelů. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 NSCR 44/2016 konstatoval, že pro závěr, že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku ani později (v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí dle § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), přihlíží insolvenční soud i k těm pohledávkám (v posuzovaném období existujícím), které věřitelé neuplatnili v insolvenčním řízení (např. proto, že zmeškali lhůtu určenou k přihlášení pohledávky). Pokud tedy insolvenční navrhovatel ve svém insolvenčním návrhu označil další 2 věřitele dlužníka, a to Českou pojišťovnu, a.s. a ČR-Celní úřad Zlín, z nichž Česká pojišťovna a.s. potvrdila, že vůči dlužníkovi eviduje jednu podlimitní pohledávku, kterou nebude do insolvenčního řízení přihlašovat, přesto byla podmínka mnohosti věřitelů dlužníka v souladu s ust. § 3 odst. 1 IZ osvědčena.

Nejvyšší soud dále v rozhodnutí sp. zn. 29 NSČR 52/2011 konstatoval, že požadavek, aby měl dlužník více věřitelů, je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) IZ splněn, má-li vůči dlužníku vedle insolvenčního navrhovatele pohledávku po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti i nejméně jeden další věřitel. Z vyjádření České pojišťovny a.s. a z exekučního příkazu Exekutorského úřadu Mgr. Davida Koncze v Chebu ze dne 27.11.2015, č.j. 074EX06397/2012-060, ve věci oprávněné České pojišťovny a.s., jímž byla nařízena dražba nemovitých věcí dlužníka na den 6.1.2016, dále z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 389 pro obec a k.ú. Neubuz je zřejmé, že exekutorské zástavní právo pro pohledávku České pojišťovny a.s. ve výši 6.105 Kč bylo zřízeno dne 14.6.2012. Ke dni podání insolvenčního návrhu se tedy nepochybně jednalo o pohledávku více jak 3 měsíce po splatnosti. Z uvedeného výpisu z katastru nemovitostí je navíc zřejmá i pohledávka dalšího věřitele dlužníka, kterého insolvenční navrhovatel označil, a to České republiky-Celního úřadu pro Zlínský kraj v celkové výši 56.551, 57 Kč, ohledně níž bylo zřízeno zástavní právo správcem daně ke dni 14.9.2015. Ke dni podání insolvenčního návrhu se tedy rovněž jednalo o pohledávku více jak 3 měsíce po splatnosti.

Dlužník u odvolacího jednání popřel existenci pohledávek uvedených věřitelů a tvrdil, že jak pohledávku insolvenčního navrhovatele, tak České pojišťovny a.s. a Celního úřadu pro Zlínský kraj uhradil na pokladně. Protože při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o tomto návrhu se dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku řídí vyšetřovací zásadou, je povinností soudu prvního stupně, aby se touto obranou dlužníka zabýval, a to při povinném jednání soudu prvního stupně nařízeném k projednání sporného insolvenčního návrhu.

Ze všech výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219a odst. 1 písm. a), odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně v dalším řízení učiní dotaz na soudního exekutora Mgr. Davida Koncze, zda byla v plné výši uhrazena pohledávka České pojišťovny a.s., kterou vymáhá. Skutečnost, zda byla uhrazena pohledávka vůči dlužníku, ověří i dotazem na Celní úřad pro Zlínský kraj. Dále vyzve další odvolatelem označené věřitele J.U.TRANS s.r.o. a KLASTR KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ ke sdělení zda a v jaké výši mají vůči dlužníkovi splatné pohledávky. Dlužníka vyzve k prokázání tvrzení o úhradě pohledávky insolvenčnímu navrhovateli a v závislosti na sdělení J.U.TRANS s.r.o. a KLASTR KOMPOZITNÍCH MATERIÁLŮ jej vyzve k vyjádření k pohledávkám těchto věřitelů. V závislosti na výsledcích těchto zjištění se bude moci soud prvního stupně následně zabývat i tím, zda byl v řízení rovněž osvědčen úpadek dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1,2 IZ a v této souvislosti se vypořádá se všemi námitkami dlužníka.

Při dalším rozhodnutí v této věci soud prvního stupně neopomene vzít do úvahy rovněž závěry, které Nejvyšší soud ČR formuloval například ve svých usneseních ze dne 29.4.2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009 (R 14/2011), ze dne 1.3.2012, sen zn. 29 NSČR 38/210 (R 83/2012), ze dne 12.12.2013, sen zn. 113/2013 a ze dne 16.3.2015, sen zn. 29 NSČR 18/2015.

Podle výsledku dalšího řízení soud prvního stupně případně rozhodne o nákladech řízení (včetně tohoto řízení odvolacího) a neopomene opětovně rozhodnout o poplatkové povinnosti insolvenčního navrhovatele v souvislosti s rozhodnutím o jeho insolvenčním návrhu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli, dlužníku a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního

řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 22. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu