1 VSOL 88/2013-A-12
KSBR 24 INS 30725/2012 1 VSOL 88/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Lenky Niklové, nar. 1. října 1973, bytem ve Vracově, Lesní 1483, PSČ 696 42, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 19. prosince 2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. prosince 2012, č.j. KSBR 24 INS 30725/2012-A-6,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. prosince 2012, č.j. KSBR 24 INS 30725/2012-A-6, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, § 104, § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V důvodech uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh, který spojila s návrhem na povolení oddlužení. Ačkoliv formulář návrhu na povolení oddlužení umožňuje, aby byl tento návrh podán zároveň jako insolvenční návrh, a spojuje tak dva návrhy do jednoho podání, insolvenční soud posuzuje každý návrh samostatně. Takto podaný návrh na povolení oddlužení musí v prvé řadě splňovat náležitosti samotného insolvenčního návrhu podle ustanovení § 103 IZ, zejména musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice nebo hrozící úpadek. Insolvenční návrh dlužnice neobsahuje podstatné náležitosti ve smyslu citovaných ustanovení insolvenčního zákona, jelikož v něm nejsou úplně vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek dlužnice a je neurčitý. Dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla toliko, že má v současné době spolu se svým manželem 28 peněžitých závazků u 20 věřitelů v celkové výši Kč 1.291.947,10, přičemž většina z nich je po splatnosti delší než 3 měsíce, závazky není schopna splácet. Ohledně svých závazků dlužnice odkázala na seznam závazků přiložený k insolvenčnímu návrhu. Podle ustanovení § 3 IZ je k osvědčení úpadku nezbytné, aby dlužník měl více věřitelů, peněžité závazky po lhůtě splatnosti více než 30 dnů a aby je nebyl schopen plnit. Z přiloženého seznamu závazků, který je opatřen prohlášením o úplnosti a správnosti, lze dovodit první znak úpadku, tj. mnohost věřitelů, když dlužnice označila 20 věřitelů, vůči kterým má 28 závazků. V insolvenčním návrhu, resp. v přiloženém seznamu závazků dlužnice, však chybí konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že závazky dlužnice jsou více než 30 dnů po splatnosti. Je třeba zcela konkrétně uvést, kdy který závazek se stal splatným, od kdy jej dlužnice nehradí, nebo jej nehradí v plné výši (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2011 čj. 2 VSOL 715/2011-A-11 v insolvenční věci KSBR 26 INS 18051/2011). V insolvenčním návrhu dlužnice o svých závazcích pouze obecně a neurčitě prohlásila, že většina závazků je po splatnosti delší než 3 měsíce. Všechny závazky uvedené v seznamu závazků byly označeny jako nevykonatelné, o splatnosti závazků proto nelze učinit žádný závěr. Dlužnice dále toliko obecně (neurčitě) prohlásila, že své závazky není schopna splácet. V insolvenčním návrhu tedy chybí konkrétní popis příčin platební neschopnosti. Listinné důkazy, které dlužnice k návrhu předložila, nejsou součástí insolvenčního návrhu, nemohou tudíž nahradit údaje, které je dlužnice povinna uvést přímo v insolvenčním návrhu, popř. v řádném seznamu majetku a závazků dle ustanovení § 104 IZ, na který dlužnice odkázala. Uvedené nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu a brání pokračování v řízení. Jelikož insolvenční zákon ve vztahu k insolvenčnímu návrhu vylučuje použití ustanovení § 43 občanského soudního řádu, proto nelze odstranit chybějící náležitosti insolvenčního návrhu prostřednictvím výzvy. Soud tedy v souladu s citovaným ustanovením § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že byť soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o tvrzení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.11.2011, č.j. 2 VSOL 715/2011, má zato, že každá věc musí být posuzována samostatně. Ke svému návrhu přiložil listinné důkazy, ze kterých vyplývá, že má více věřitelů a závazky jsou po splatnosti, navíc její tvrzení o úpadku vyplývají i z potvrzení o bezdlužnosti, čestného prohlášení, seznamu majetku, závazků, atd. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a uložil soudu prvního stupně, aby ji vyzval k odstranění vad podání.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 103 odst. 2, IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ustanovení § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 4.12.2012 domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že v současné době má spolu se svým manželem 28 peněžitých závazků u 20 věřitelů v celkové výši 1.291.947,10 Kč, kdy většina z nich je po splatnosti delší než 3 měsíce, závazky není schopna splácet. Dále odkázala na seznam závazků, který je přílohou insolvenčního návrhu. V seznamu závazků, který prohlásila za správný a úplný, dlužnice označila celkem 28 závazků výší, specifikovala věřitele a z jakého právního titulu závazky vznikly. V čestném prohlášení dále uvedla, že celková výše měsíčních splátek u všech úvěrů byla větší, než mohla zvládnout, což postupně vedlo k prodlení s úhradou některých dluhů, zesplatněním úvěrů.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnicí podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužnice v návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jejím úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedla skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že tyto závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v roce 2010 pod číslem 88) uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Pokud dlužnice odkazovala na připojené přílohy (potvrzení o bezdlužnosti, čestné prohlášení), odvolací soud uvádí, že tyto nemají povahu zvláštních listin , které tvoří povinnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je definován insolvenčním zákonem; konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 26/2011). Ostatní listiny, které jsou připojeny k insolvenčnímu návrhu, soud v rámci posuzování náležitostí příloh insolvenčního návrhu nezkoumá.

Skutečnost, že dlužnice společně s insolvenčním návrhem předložila povinné přílohy podle ustanovení § 104 odst. 1, písm. a) až c) IZ, to je i seznam závazků, opatřený podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, však nemění ničeho na správném závěru soudu prvního stupně, že insolvenční návrh dlužnice nesplňuje náležitosti podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ. Údaje uvedené dlužnicí v seznamu závazků totiž samy o sobě a ani ve spojení s obsahem samotného insolvenčního návrhu rovněž nevedou k závěru, že je dlužnice v úpadku. K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu ve spojení se seznamem závazků uzavřít, že má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň

30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu, a rovněž i v seznamu závazků konkrétní údaj o splatnosti kteréhokoli ze závazků.

Rovněž námitka dlužnice a její požadavek, že měla být vyzvána k odstranění vad návrhu, je nedůvodná. Již soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení správně zdůraznil, že podle ustanovení § 128 odst. 1, věty druhé IZ se při posuzování projednatelnosti insolvenčního návrhu nepoužije ustanovení § 43 o.s.ř. Shledá-li insolvenční soud insolvenční návrh neprojednatelným, v určené lhůtě 7 dnů jej odmítne, aniž by tomuto postupu předcházela výzva k odstranění vad návrhu.

Je proto nutno v této přezkoumávané věci uzavřít, že dlužnice náležitě nevylíčila rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ, a proto bylo namístě tento návrh odmítnout.

Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. února 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu