1 VSOL 877/2012-A-10
KSBR 37 INS 24657/2012 1 VSOL 877/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Aleše anonymizovano , anonymizovano , bytem Čechova 21, 690 02 Břeclav, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 24657/2012-A-4 ze dne 15.10.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 24657/2012-A-4 ze dne 15.10.2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením insolvenční soud odmítl insolvenční návrh dlužníka. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje podstatné náležitosti, a to vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek (§ 103 odst. 2, 3, § 3 odst. 1, 2 a 3 IZ). Dlužník totiž neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má více věřitelů, závazky déle než 30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit. Dlužník sice obecně uvedl, že má více věřitelů, aniž by však alespoň dva své věřitele označil. Neuvedl ani data splatnosti svých závazků. Obecné tvrzení v souladu s dikcí zákona, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, není postačující z důvodu své obecnosti a neurčitosti. Dlužník také v návrhu neuvedl, čeho se svým návrhem domáhá. Nedostatečný popis okolností osvědčujících úpadek neumožňuje insolvenčnímu soudu učinit závěr o tom, zda dlužník je v úpadku, když jeho tvrzení osvědčující úpadek musí být jednoznačná a konkrétní, aby se mohl insolvenční soud návrhem dále zabývat. Insolvenční soud proto insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž uvedl pouze, že má za to, že podání návrhu je úplné a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že v návrhu doručeném Krajskému soudu v Brně 9.10.2012, v němž se dlužník označil jako insolvenční dlužník , uvedl, že je fyzická osoba-nepodnikatel, že po zodpovědném posouzení situace dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství není schopen reálně uspokojovat. Uvedl, že u něho je zřejmý stav úpadku ve formě předlužení, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky. Uvedl, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit. Závěrem poukázal na to, že nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl hradit náklady insolvenčního řízení. Žádné přílohy k tomuto návrhu nepřipojil.

Odvolací soud po zhodnocení obsahu insolvenčního spisu, zejména návrhu dlužníka, se zcela ztotožňuje se závěry insolvenčního soudu uvedenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí, tedy, že návrh dlužníka vykazuje vady, které neumožňují pokračovat v insolvenčním řízení. Návrh totiž neobsahuje všechny náležitosti a v tomto směru je zcela neurčitý, když zejména neobsahuje žádné rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek dlužníka ve smyslu zákonných ustanovení § 3 odst. 1, 2 a 3 insolvenčního zákona. Navíc k závěru o tom, že by se dlužník nacházel v úpadku, nelze dojít ani na základě jeho tvrzení o předlužení, neboť jak sám výslovně uvedl, není podnikatelem a úpadek ve formě předlužení připouští insolvenční zákon v ustanovení § 3 odst. 3 pouze u dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem. Navíc o předlužení u těchto subjektů může jít tehdy, pokud souhrn závazků převyšuje hodnotu majetku dlužníka. Tedy ani v takovém případě se nepoměřují závazky dlužníka jeho pohledávkami, jak uvedl dlužník ve svém návrhu.

Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, tedy skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud, shledá-li je pravdivými, bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom k otázce neschopnosti dlužníka plnit závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po splatnosti, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. K tomu je možno odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. R 26/2011.

V tomtéž rozhodnutí se rovněž Nejvyšší soud vyjádřil v tom smyslu, že pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují.

Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené rozhodnutí potvrdil jako ve výroku věcně správné.

Dlužníkovi nic nebrání v tom, aby po právní moci tohoto rozhodnutí odvolacího soudu podal nový insolvenční návrh, který bude splňovat všechny zákonné náležitosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 7. prosince 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu