1 VSOL 867/2013-A-9
KSBR 40 INS 23178/2013 1 VSOL 867/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Hroznová Lhota, Tasov 118, PSČ 696 63, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o jejím odvolání ze dne 13.9.2013, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. srpna 2013, č.j. KSBR 40 INS 23178/2013-A-4

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. srpna 2013, č.j. KSBR 40 INS 23178/2013-A-4, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 103 odst. 1, odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále mimo jiné s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, č.j. 29 NSČR 1/2008-A-15, odmítl insolvenční návrh dlužnice doručený soudu dne 21.8.2013 s odůvodněním, že jde o návrh neurčitý, který neobsahuje všechny náležitosti ve smyslu citovaných ustanovení insolvenčního zákona, neboť v němž nejsou dostatečně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice. Dlužnice v návrhu opět (jako již v předchozích návrzích) uvedla pouze to, že po zodpovědném posouzení situace došla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat, stav úpadku dlužnice ve formě předlužení je zjevný, neboť její závazky převyšují její pohledávky. Dále dlužnice jen citovala zákonnou definici úpadku ve formě platební neschopnosti. Insolvenční návrh tedy neobsahuje zákonné náležitosti, neboť v něm chybí konkrétní označení věřitelů (alespoň dvou, a to uvedením jména, příjmení a bydliště, popř. identifikačního čísla, v případě fyzické osoby, či obchodní firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla v případě právnické osoby), vůči kterým má dlužnice peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, specifikace těchto závazků (výše závazků, údaje o splatnosti závazků) i tvrzení o platební neschopnosti dlužnice (tj. uvedení důvodů, pro které není schopna své závazky plnit). Tvrzení dlužnice o její předluženosti je nesrozumitelné vzhledem k tvrzení, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem, neboť tato forma úpadku se týká toliko dlužníků, kteří jsou podnikateli. Uvedené nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu a brání pokračování v insolvenčním řízení. Insolvenční zákon ve vztahu k insolvenčnímu návrhu vylučuje použití ustanovení § 43 o.s.ř., proto nelze odstranit chybějící náležitosti insolvenčního návrhu prostřednictvím výzvy. Insolvenční soud tedy v souladu s ustanovením § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že má za to, že podání jejího návrhu je úplné a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Co se týče skutkových zjištění z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, neboť jde o zjištění správná a úplná. Soud prvního stupně rovněž přiléhavě vyložil, v čem spočívají vady tohoto insolvenčního návrhu. Je proto nutno, shodně se soudem prvního stupně uzavřít, že takto podaný insolvenční návrh není projednatelný; dle něj lze sice insolvenční řízení zahájit, avšak nelze v něm pro shora uvedené vady pokračovat. Jelikož ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud takto vadný insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 3. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu