1 VSOL 863/2013-A-16
KSBR 31 INS 28295/2012 1 VSOL 863/2013-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Magdy anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Lažany 1, PSČ 675 51, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.4.2013, č.j. KSBR 31 INS 28295/2012-A-8

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.4.2013, č.j. KSBR 31 INS 28295/2012-A-8 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že u dlužnice je dán důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 393 odst.3 IZ, neboť dlužnice ani přes výzvu soudu nedoplnila svůj návrh na povolení oddlužení, neboť nepředložila znalecký posudek na majetek, který slouží k zajištění závazku, a dále též z důvodu, že lze důvodně předpokládat, že návrhem sledovala nepoctivá záměr.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém mimo jiné uvedla, že o nedodržení uloženého termínu k dodání požadovaného znaleckého posudku soud informovala, a proto vyčkávala v dobré víře, že věci běží, jak mají, neboť neobdržela od insolvenčního soudu žádnou další výzvu, popř. nový termín k dodání chybějících náležitostí . Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 13.11.2012, doručeným soudu dne 14.11.2012, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 19 uvedla 2 nevykonatelné závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění vůči věřiteli SMART Capital, a.s., se sídlem Olomouc, Hněvotínská 241/52, PSČ 779 00, IČ: 26865297, ve výši 11.700 Kč a vůči věřiteli RILEX TRADERS, a.s., se sídlem Brno, Radnická 376/11, PSČ 602 00, IČ: 28280857 ve výši 17.700 Kč. V kolonce 21 uvedla 1 vykonatelný závazek, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění vůči věřiteli Stavební spořitelně české spořitelny a.s., se sídlem Praha 3, Vinohradská 180/1632, PSČ 130 00, IČ: 60197609 ve výši 295.000 Kč, který je předmětem exekutorského zápisu 054 EZ 2403/11. V kolonce 17 uvedla movité věci, které jsou předmětem zajišťovacích práv na základě zástavního práva smluvního pro věřitele SMART Capital, a.s., a to pračku Beko v pořizovací ceně 6.000 Kč, notebook HP v pořizovací ceně 10.000 Kč, televizor Maskom v pořizovací ceně 10.000 Kč, DVD v pořizovací ceně 1.000 Kč a lednici Polar v pořizovací ceně 15.000 Kč. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 29.11.2012, č.j. KSBR 31 INS 28295/2012-A-5 byla dlužnice mimo jiné vyzvána, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení doplnila svůj návrh na povolení oddlužení, a to tak, že doloží aktuální znalecký posudek na odhadní cenu majetku, který slouží k zajištění závazku. Současně dlužnici poučil, že nebude-li návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a opraven nebo nebudou-li k němu připojeny zákonem požadované přílohy a v řízení o něm nebude možno pro tento nedostatek pokračovat (tj. věřitelé nebudou mít podklad pro rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka), soud návrh dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítne a současně dle ustanovení §396 IZ rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala sdělením ze dne 11.12.2012, doručeným soudu 17.12.2012, ve kterém mimo jiné uvedla, že není schopna včas dodat znalecký posudek majetku, který slouží k zajištění závazku, jelikož ji znalec (Ing. Ivo Běhan) oznámil, že to bude trvat cca 2 měsíce. Vzhledem k tomu, že dlužnice v avizované dvouměsíční lhůtě znalecký posudek nepředložila, rozhodl soud prvního stupně (dne 25.4.2013) odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 392 IZ k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky, c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky (odstavec 1). V seznamu majetku dlužník kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 u každé položky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje (odstavec 2).

Podle ustanovení § 393 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odstavec 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odstavec 3).

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že pokud dlužnice ani po výzvě soudu prvního stupně ( ani dodatečně v odvolacím řízení) požadovaný posudek na ocenění movitého majetku sloužícího k zajištění (vyjmenovaného v kolonce 17 návrhu) nepředložila, je dán důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ. Z tohoto důvodu odvolací soud již nepřezkoumával závěr soudu, že návrhem byl sledován nepoctivý záměr.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Totéž platí při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužnice je v úpadku a-s ohledem na shora uvedené-je zřejmé, že její úpadek bude nutno řešit konkursem, neboť ani přes výzvu soudu a poučení o následcích jejího nesplnění nepředložila znalecký posudek na majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, takže neodstranila vytčen é vady návrhu na povolení oddlužení. Nelze přisvědčit dlužnici, která v odvolání tvrdí, že insolventní soud měl rozhodnout o prodloužení lhůty k předložení znaleckého posudku. Naopak insolvenční soud, když dlužnice ve svém podání ze dne 11.12.2012 avizovala dodání znaleckého posudku do cca 2 měsíců, vyčkal až do 25.4.2013 a teprve po uplynutí více než 4 měsíců rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím. K tíži odvolatelky nutno přičíst, že znalecký posudek nepředložila ani s podaným odvoláním, takže jeho zpracování patrně vůbec nezadala. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy je třeba na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), a s případným soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci dlužnice sama tvrdí, že vlastní movitý majetek, který je předmětem zjišťovacích práv (viz kolonka 17 insolvenčního návrhu), který bude v insolvenčním řízení zpeněžován, a navíc nelze vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí majetek dlužnice, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužnice (§ 205 a násl. IZ). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24.října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu