1 VSOL 857/2012-A-11
KSOS 25 INS 23902/2012 1 VSOL 857/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Domov sv. Jana Křtitele, s.r.o., se sídlem Frýdek-Místek-Lysůvky, Hraniční 21, PSČ 739 42, IČ: 29386063, o insolvenčním návrhu věřitele Ing. Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Petra Křičky 2698/25, Ostrava, PSČ 702 00, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 25 INS 23902/2012-A-3 ze dne 8.10.2012

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 25 INS 23902/2012-A-3 ze dne 8.10.2012 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že věřitel se svým návrhem domáhal zjištění úpadku dlužníka s odůvodněním, že za ním eviduje pohledávku z titulu nevyplacených mezd za období duben až srpen 2012. V návrhu věřitel dále uvedl, že jsou mu známi další věřitelé dlužníka, a to ostatní zaměstnanci,

Okresní správa sociálního zabezpečení Frýdek-Místek, Finanční úřad Frýdek-Místek a společnost Bohemia Energie s.r.o. Věřitel v návrhu sice uvedl, že má za dlužníkem splatnou neuhrazenou pohledávku, neosvědčil však, že dlužník má více věřitelů, kteří za ním evidují pohledávky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto pohledávky není schopen splácet, neboť neuvedl relevantní informace o dalších věřitelích dlužníka, především jakou pohledávku a z jakého titulu za dlužníkem evidují, jaká je její aktuální výše a kdy nastala její splatnost. Věřitel ani řádně další věřitele dlužníka neoznačil, neboť neuvedl jejich bydliště nebo místo podnikání. Věřitel tak v návrhu neuvedl skutečnosti, ve kterých spatřuje platební neschopnost dlužníka. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 insolvenčního zákona a jeho insolvenční návrh odmítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 3 občanského soudního řádu s tím, že dlužníkovi žádné náklady v insolvenčním řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl, že ve svém insolvenčním návrhu řádně označil další jemu známé věřitele, a to při nejmenším společnost Bohemia Energie s.r.o., se sídlem Říčany, U mostu 1867/2, PSČ 251 01, IČ: 24149225. Podle jeho názoru odůvodnění rozhodnutí je v příkrém rozporu se stávající judikaturou, neboť je zaměstnancem dlužníka, a proto stačí označit jemu známé věřitele. Ani po zaměstnanci nebo jiném věřiteli nelze spravedlivě požadovat, aby zkoumal majetkové poměry dlužníka a činil právní závěry, zda je předlužen či zastavil podstatnou část plateb, postačuje, aby prokázal, že mu dlužník déle než 3 měsíce nezaplatil a k tomu označil další věřitele (alespoň jednoho) dlužníka, což bylo splněno. Z opatrnosti dotvrzuje , že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a není schopen déle jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti splácet své závazky. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel podal dne 1.10.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhal zjištění úpadku dlužníka. V návrhu věřitel uvedl, že je bývalým zaměstnancem dlužníka, který mu nezaplatil mzdu v celkové výši 41.650 Kč za měsíce duben až srpen 2012, přičemž měsíční mzda činila 8.330 Kč a za jednotlivé měsíce byla splatná k 15.5.2012, 15.6.2012, 15.7.2012, 15.8.2012 a 15.9.2012. Věřiteli je známo, že dlužník má další závazky po lhůtě splatnosti vůči ostatním zaměstnancům, dále Okresní správě sociálního zabezpečení Frýdek-Místek, Finančnímu úřadu Frýdek-Místek a společnosti Bohemia Energie s.r.o., se sídlem Říčany, U mostu 1867/2, PSČ 251 01, IČ: 24149225. Dlužník se tak nachází v úpadku, neboť má více pohledávek po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet.

Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, tedy skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) až c) insolvenčního zákona). K tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011. V insolvenčním řízení tedy platí, že je nutno posoudit, zda insolvenční návrh (lhostejno, zda věřitelský nebo dlužnický) má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ustanovení 128 odst. 1 IZ. Přitom požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007), jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 (uveřejněného pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V tomto Stanovisku Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Věřitelský insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o splatné pohledávce navrhujícího věřitele vůči dlužníku a konkrétní údaje o dalších věřitelích (dalším věřiteli) dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Přitom takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Podstatné je, že údaje obsažené ve věřitelském insolvenčním návrhu musí vytvářet v konkrétní skutkové rovině takový obraz věci, z nějž by bylo lze logicky dovodit (kdyby byla tvrzení uvedená ve věřitelském insolvenčním návrhu shledána pravdivými) skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku. Údaje o tvrzené výši pohledávek dalších věřitelů a o době jejich splatnosti přitom nelze nahrazovat opisováním textu insolvenčního zákona nebo skutkovým shrnutím, k němuž na základě uvedených tvrzení nelze logickým úsudkem dospět. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A ze dne 21.12.2011 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012).

Na základě shora uvedeného odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh věřitele není projednatelný z důvodu nedostatečného vylíčení skutkových okolností osvědčujících úpadek dlužníka. Věřitel ve svém insolvenčním návrhu sice uvedl dostatečně konkrétní vylíčení skutkových tvrzení ohledně svých splatných pohledávek za dlužníkem, avšak v návrhu další věřitele dlužníka toliko označil, aniž by uvedl jakýkoliv konkrétní údaj o jejich splatných pohledávkách za dlužníkem, tj. uvedl alespoň jejich výši a splatnost. Z insolvenčního návrhu věřitele je proto zřejmé pouze to, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), avšak není zřejmé, zda má vůči těmto věřitelům závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 písm. b/ a písm. c/ IZ). Pouze obecné tvrzení, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více pohledávek po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet, jakož i tvrzení, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a není schopen déle jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti splácet své závazky, takovým konkrétním skutkovým tvrzením o neschopnosti dlužníka plnit své závazky není. Jinými slovy v insolvenčním návrhu není splněn požadavek ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona ve vztahu k vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka. Insolvenční návrh věřitele tak trpí vadou, která brání pokračování v insolvenčním řízení, neboť způsobuje jeho neprojednatelnost. Odvolací soud proto uzavírá, že byl zcela odůvodněn postup soudu prvního stupně podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona k tomu, aby insolvenční návrh věřitele odmítl.

K odvolací námitce věřitele, že uvedený požadavek je těžko splnitelný, odvolací soud považuje za nutné uvést, že zahájení insolvenčního řízení je tak závažným zásahem do postavení dlužníka, že je rozumné očekávat, že insolvenční navrhovatel bude při jeho podání postupovat s náležitou pečlivostí. Jde-li o osobu natolik nedbalou, že není způsobilá podat projednatelný insolvenční návrh, je plně opodstatněné na danou situaci neprodleně reagovat odmítnutím takového návrhu tak, aby újma způsobená podáním vadného návrhu byla co nejmenší (viz citované rozhodnutí č. 44/2012).

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné včetně správného výroku o nákladech řízení potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Věřitel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, a proto by měl hradit dlužníku náklady odvolacího řízení, avšak tomuto dle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 13. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu