1 VSOL 855/2013-A-10
KSOS 38 INS 23941/2013 1 VSOL 855/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Oldřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Nemile 75, PSČ 789 01, IČ: 44770421, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.9.2013, č.j. KSOS 38 INS 23941/2013-A-3

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.9.2013, č.j. KSOS 38 INS 23941/2013-A-3 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které by osvědčovaly úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, neboť v návrhu ani v připojeném seznamu závazků neuvedl splatnost závazků, takže schází tvrzení o tom, že jeho peněžité závazky jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že v bodu 06 návrhu uvedl, že má 19 závazků a že u svých závazků je 30 dnů po splatnosti a též uvedl, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků. Současně s odvoláním předložil seznam věřitelů s uvedením splatnosti jednotlivých závazků, jakož i upomínky věřitelů, ze kterých také vyplývá, že závazky jsou po splatnosti.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 21.8.2013, doručeným soudu dne 28.8.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v bodu 06 uvedl, že má 19 závazků. V současné době žádné splátky nehradí. Má více věřitelů, u svých peněžitých závazků je 30 dnů po splatnosti, zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků. Měsíční splátky převyšují výši, kterou je nadále schopen hradit. Věřitelé na něho naléhají a on nechce, aby jeho závazky dále narostly o exekuční náklady a další příslušenství. Má za to, že z výše uvedeného vyplývá, že splňuje podmínky stanovené § 3 IZ, a je tedy v úpadku. V bodech 18 a 19 uvedl výši svých závazků a jejich věřitele, nikoli však splatnost. K návrhu připojil povinnou přílohu dle ust. § 104 odst. 1 IZ-seznam věřitelů opatřený podpisem a prohlášením o úplnosti a správnosti, ovšem ani zde splatnost jednotlivých závazků neuvedl. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým č. 88/2010).

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť v něm schází tvrzení o splatnosti jednotlivých závazků, takže není osvědčena existence peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst.1, písm. b/ IZ). Dlužník v bodě 06 návrhu pouze citoval ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) IZ, když zde obecně uváděl, že u svých peněžitých závazků je 30 dnů po splatnosti. Dále v tomto bodě ke své platební neschopnosti rozporuplně uváděl, že v současné době žádné splátky nehradí a současně citoval ustanovení § 3 odst. 2, písm. a) IZ, když obecně uváděl, že zastavil platby podstatné části závazků. Obecně platí, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, takže nestačí jen citace zákonné definice úpadku. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141). Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na jakýkoliv listinný důkaz, který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009). Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ust. § 104 odst.1 IZ, ovšem dlužník splatnost závazků neuvedl ani v těchto přílohách.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že k doplnění insolvenčního návrhu v podaném odvolání již nelze přihlížet. Rozhodovací praxe soudů se ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst.1IZ, a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009). Dále odvolací soud zdůrazňuje, že podle ust. § 128 odst.1, poslední věta IZ se nepoužije ust. § 43 o.s.ř., takže nelze spravedlivě očekávat, že insolvenční soud bude vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné v ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 15. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu