1 VSOL 853/2011-A-12
KSBR 24 INS 16064/2011 1 VSOL 853/2011-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Ondrouškova 696/3, PSČ 635 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.11.2011, č.j. KSBR 24 INS 16064/2011-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.11.2011, č.j. KSBR 24 INS 16064/2011-A-6 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ust. § 108 odst. 1, 2 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ), aby ve lhůtě do pěti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a tento návrh jako ručitel za splnění oddlužení podepsal Aleš Černý, který však nevyplnil políčko Rozsah ručení .

Dlužnice ani na výzvu insolvenčního soudu nepředložila listiny dokládající údaje o jejích příjmech, ani listiny, z nichž vyplývá rozsah ručení ručitele Aleše Černého, a proto je jediným možným řešením úpadku dlužnice prohlášení konkursu na její majetek. Minimální odměna insolvenčního správce v případě prohlášení konkursu činí 45.000,-Kč, přičemž dlužnice vlastní pouze věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, z čehož vyplývá, že prostředky na zaplacení insolvenčního správce nelze zajistit jinak než ze zálohy.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že není schopna zálohu ve výši 50.000,-Kč zaplatit, a proto prosí o zmírnění tvrdosti zákona a o možnost zaplatit zálohu ve výši 10.000,-Kč a zbytek v 60 splátkách.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 5.9.2011, doručeným soudu dne 7.9.2011, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že nepracuje a shání práci, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, závazky u 11 věřitelů v celkové výši 288.751,-Kč, z nichž většina je více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a má ručitele, který bude po dobu její neschopnosti hradit její stanovené platby. Ručitel Aleš Černý její insolvenční návrh jako ručitel za splnění oddlužení podepsal, ovšem zůstalo nevyplněno políčko Rozsah ručení . K návrhu přiložila mzdový list ručitele Aleše Černého za období od 1.1.2011 do 31.7.2011, z něhož vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem činí 7.539,-Kč a uplatňuje slevu na dani z čehož lze usoudit, že není bez vyživovacích povinností. Mimo formulář v insolvenčním návrhu dále uvedla, že má ručitele, který podepíše smlouvu o důchodu na vypočítanou částku platby a ve shodě s kolonkou 10 formuláře uvedla i to, že je bez práce. Usnesením ze dne 12.9.2011 č.j. KSBR 24 INS 16064/2011-A-4 byla dlužnice vyzvána, aby do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnila návrh na povolení oddlužení tak, že předloží listiny, z nichž vyplývá ručení Aleše Černého a z nichž bude patrný rozsah, ve kterém uvedená osoba ručí za závazky dlužníka; předloží listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Z listin musí být patrná výše čisté mzdy dlužníka; sdělí, z jakých příjmů se skládá dlužníkem deklarovaný měsíční příjem ve výši 9.799,-Kč, a tento příjem doloží příslušnými listinami. Současně byla poučena, že nesplní-li výše stanovené povinnosti, insolvenční soud návrh na oddlužení odmítne a bude dále jednat o insolvenčním návrhu. Na tuto výzvu reagovala dlužnice sdělením, že listiny ručitele Aleše Černého, jakož i svůj měsíční příjem již doložila. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Je nepochybné, že dlužnice v době podání insolvenčního návrhu, jakož i v době rozhodování soudu prvního stupně byla bez pracovního poměru a tedy bez příjmu (viz strana A-1/2 insolvenčního návrhu a kolonka 10, byť v kolence 06 zmiňuje příjem ve výši 9.799,-Kč). I za situace, že nyní pracuje, nebyla by dlužnice toliko ze své mzdy (která činí v průměru 3.262,-Kč měsíčně) schopna splátkovým kalendářem uhradit 30 % závazků vůči nezajištěným věřitelům předpokládaných v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, resp. nebyla schopna splácet ničeho, a to ani věřitelům, natož na odměnu a náklady insolvenčního správce (900,-Kč měsíčně dle vyhl. č. 313/2007 Sb., případně 1.080,-Kč, tj. zvýšené o 20 % DPH, je-li správce jejím plátcem). Navíc má pracovní poměr jen na dobu určitou do 31.3.2012. Rovněž ručitel Aleš Černý, i když jeho role je nejistá (neboť dlužnice v insolvenčním návrhu na čl. A-1/2 uvádí, že má ručitele, který podepíše smlouvu o důchodu na vypočítanou částku platby , a v další části návrhu v kolonce 10 na čl. A-1/8 se Aleš Černý podepisuje jako ručitel za splnění), by nebyl toliko ze své mzdy (která činí v průměru 7.539,-Kč měsíčně) schopen splátkovým kalendářem uhradit 30 % závazků vůči nezajištěným věřitelům předpokládaných v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ., a to ani za situace, že by neměl vyživovací povinnost k manželce ani dětem. Za této modelové situace by byl ručitel schopen nebude-li insolvenční správce plátcem DPH zaplatit jen 4,78% závazků a bude-li plátcem, tak jen 1.04% závazků.

Ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, když zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a) IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Podle ust. § 38 odst. 2 IZ by proto tyto náklady, tj. nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) musel hradit stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že jediným možným řešením úpadku dlužnice je prohlášení konkursu na její majetek a při řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce (dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně částku 45.000,-Kč), přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Její zaplacení ve splátkách insolvenční zákon nepřipouští.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust.§ 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 27. února 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu