1 VSOL 852/2015-B-36
KSOS 39 INS 23853/2013 1 VSOL 852/2015-B-36

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem Havířov-Podlesí, Želivského 1345/10, PSČ 736 01, o návrhu věřitele č.1 Stavební bytové družstvo Havířov, identifikační číslo 00415227, se sídlem Havířov, Prostřední Suchá, Hornosušská 1041/2, PSČ 735 64, zastoupeného JUDr. Stanislavem Mouralem, MBA, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 28.října 150/2663, PSČ 702 00, na zrušení schváleného oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.6.2015, č.j. KSOS 39 INS 23853/2013-B-20

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.6.2015, č.j. KSOS 39 INS 23853/2013-B-20 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ust. § 418 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), zrušil schválené oddlužení dlužnice Dagmar anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný (výrok II.) a uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že dlužnice přišla v listopadu 2014 o zaměstnání a nebyl hrazen ani dar. Současný příjem dlužnice ze zaměstnání je natolik nízký, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Navíc věřitel Stavební družstvo Havířov navrhl zrušení schváleného oddlužení s odůvodněním, že dlužnici v průběhu oddlužení vznikl závazek z titulu dlužného nájemného ve výši 62.945 Kč, který je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tento dluh stále narůstá, což je důvod pro zrušení oddlužení podle ust. § 418 odst. 1 písm. c) IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včas odvolání, ve kterém uvedla, že je si vědoma vzniklého dluhu na nájemném, který musí dorovnat v navýšených splátkách, je si též vědoma, že nedocházelo k řádnému plnění splátkového kalendáře, a to z důvodu, že měla pouze nemocenské dávky, ovšem nyní má příjem ve výši 13.000 Kč, od matky důchod 12.800 Kč a vyřizuje si příspěvek na péči o nemocnou matku ve výši cca 4.000 Kč. Proto navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a dlužnici umožní nadále pokračovat ve splátkovém kalendáři. K odvolání dlužnice připojila pracovní smlouvu ze dne 31.3.2015, oznámení o výši důchodu své matky Anny Urbanové a výpis z účtu své matky za období od 1.1.2015 do 31.1.2015.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud projednal odvolání dlužnice v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti, neboť předvolání k jednání na den 2.9.2015 jí bylo doručeno již dne 17.8.2015 a dlužnice se k jednání nedostavila a ani nepožádala o jeho odročení.

Podle ustanovení § 101 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní

účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením ze dne 12.2.2014, č.j. KSOS 39 INS 23853/2013-B-6, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 12.2.2014 v 10:19 hodin, bylo mimo jiné schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře s tím, že první splátku je povinna zaplatit do 31.3.2014. V té době byla dlužnice zaměstnána u Tesco Stores ČR a.s., IČ: 45308314 a měla smlouvu o důchodu, na základě níž se David Fojcik zavázal počínaje měsícem březnem 2014 zasílat k rukám insolvenčního správce měsíčně částku 5.000 Kč. Insolvenční správce dlužnice ve zprávě ze dne 14.8.2014 soudu sdělil, že není pravidelně placena částka ve výši 5.000 Kč z titulu smlouvy o důchodu a že dlužnice vytváří nové dluhy, neboť neplatí za užívání družstevního bytu. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 17.9.2014 insolvenční správce uvedl, že zaměstnavatel dlužnice mu oznámil ukončení pracovního poměru dlužnice k 10.8.2014, o čemž dlužnice správce neinformovala, a že dlužnice dále porušuje povinnosti v insolvenčním řízení, neboť dluh na nájemném narůstá. Usnesením ze dne 15.1.2015, č.j. KSOS 39 INS 23853/2013-B-14 soud změnil výrok IV. usnesení ze dne 12.2.2014, č.j. KSOS 39 INS 23853/2013-B-6 (splátkový kalendář) s odůvodněním, že věřitel č. 11 vzal přihlášku pohledávky v rozsahu částky 6.988 Kč zpět. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 20.3.2015 insolvenční správce dlužnice sdělil, že dlužnice byla od října 2014 do března 2015 v pracovní neschopnosti a z nemocenských dávek nebylo věřitelům, a ani na zálohy a odměnu insolvenčního správce nic plněno. Věřitel Stavební bytové družstvo Havířov podáním ze dne 7.4.2015, doručeným soudu 9.4.2015, navrhl, aby soud zrušil schválené oddlužení dlužnice a současně rozhodl o řešení jejího úpadku konkursem, neboť dlužnice nehradí nájemné ani náklady za služby spojené s užíváním bytu za období 2/2014-3/2015, na což opakovaně upozornil jak dlužnici a také insolvenčního správce. Soud prvního stupně nařídil jednání k projednání neplnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení, ke kterému se dlužnice nedostavila. U tohoto jednání insolvenční správce přednesl zprávu o plnění, resp. neplnění povinnosti dlužnice, s tím, že nadále vznikají nové dluhy po schválení oddlužení a jejich aktuální výše narostla na 78.801 Kč, což potvrdil i přítomný věřitel SBD Havířov. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud doplnil dokazování čtením listin, z nichž dospěl k následujícímu zjištění: -z pracovní smlouvy uzavřené dne 31.3.2015 se zaměstnavatelem Lucie Šenkýřová, IČ:00730572, zjistil, že s dlužnicí byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou od 1.4.2015 do 31.10.2015 na 40 hodin týdně za základní mzdu 67 Kč za hodinu;

-z výplatního lístku 04/2015 zjistil, že dlužnice měla v tomto měsíci čistou mzdu 12.487 Kč; -ze sdělení věřitele Stavební bytové družstvo Havířov ze dne 18.8.2015 zjistil, že k tomuto datu dluží dlužnice na nájemném a jiných pohledávkách částku 94.812 Kč bez příslušenství. Ze zpracovaného přehledu úhrad nájmu a jiných pohledávek vyplývá, že své závazky vůči tomuto věřiteli neplní od února 2014; K tomuto přehledu věřitel do protokolu o jednání před odvolacím soudem uvedl, že dlužnice naposled zaplatila předepsanou výši nájmu a jiných pohledávek ve výši 4.902 Kč splatnou k 25.1.2014. Poté již žádnou částku neuhradila, takže platby uvedené v měsících 2/2014 až 6/2014, představují zápočet částky 10.000 Kč, kterou dne 21.10.2014 zaplatil družstvu věřitel zajištěný věřitel Real estate financial hospital s.r.o., na kterého byla přechodně převedena práva užívání bytu, a to v době do rozhodnutí o úpadku; -ze sdělení SBD Havířov ze dne 6.6.2013 zjistil, že nájemné a záloha na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu dlužnice byla stanovena ve výši celkem 4.902Kč; -z podání ze dne 19.6.2014 a 31.7.2014 zjistil, že insolvenční správce dlužnici opakovaně upozorňoval, že neplacením nájemného a záloh na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu dlužnice porušuje povinnosti, což je důvodem pro zrušení oddlužení podle § 418 odst.1 písm. c) IZ; -ze sdělení insolvenčního správce dlužníka ze dne 19.8.2015 zjistil, že aktuální míra uspokojení nezajištěných věřitelů činí 3,37 %, není placen žádný dar ani jiná platba nad rámec srážek ze mzdy, na účet oddlužení byly v období od května 2015 do července 2015 připsány 3 splátky ve výši 2.920 Kč, 3.566 Kč a 2.698 Kč. Současně sdělil, že od července 2015 se stal plátcem DPH.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle ustanovení § 418 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce.

Podle ustanovení § 418 odst. 3 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 314 odst. 1 písm. a) IZ o nepatrný konkurs jde, jestliže dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28.2.2013, sen. zn. 29 NS ČR 12/2013, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2013 formuloval a odůvodnil závěr, že lhůta stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Jestliže dlužník za trvání účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoliv řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona, není to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona, postup podle § 418 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona tím však není vyloučen. Dále v tomto rozhodnutí uvedl, že z dikce ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) IZ plyne, že pro účely posouzení, zda je důvod zrušit schválené oddlužení a současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jelikož dlužník neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (§ 418 odst. 1, písm. a) IZ), není omezujícím (rozhodným) kritériem (vylučujícím vydání takového rozhodnutí) to, zda dlužník zavinil , že neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nýbrž to, zda dlužník takto neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Výčet těchto povinností je obsažen v ustanovení § 412 insolvenčního zákona.

Promítnuto na poměry pojednávané věci odvolací soud konstatuje, že na základě rozhodnutí insolvenčního soudu mělo oddlužení splátkovým kalendářem probíhat od března 2014 do února 2019, ovšem dlužnice od srpna 2014 splátkový kalendář neplní, takže na pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši celkem 581.082 Kč dosud zaplatila pouze 28.784 Kč. Zjištěné současné poměry dlužnice ukazují, že ze současného příjmu (odvolací soud vychází z čistého příjmu za 4/2015 ve výši 12.487Kč) není schopna ve zbývajících 42 měsících zaplatit 30% pohledávek nezajištěným věřitelům, takže podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, což je důvodem pro zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) IZ.

Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že jsou dány rovněž důvody pro zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 odst. 1, písm. c) IZ, neboť dlužnici v důsledku zaviněného jednání vznikl po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužnice jako nájemce družstevního bytu je povinna platit SBD Havířov nájemné a zálohu na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, a to vždy k 25.dni v měsíci. Dlužnice nájemné a zálohu platila do 25.1.2014. Usnesením ze dne 12.2.2014, č.j. KSOS 39 INS 23853/2013-B-6, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 12.2.2014 v 10:19 hodin, bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a od té doby dlužnice nájemné a zálohu neplatí, takže má za období 2/2014 až 9/2015 dluh ve výši 94.812 Kč.

Stejný právní názor zaujal též např. Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 12.2.2013, čj. KSPL 29 INS 9415/2011, 3VSPH 1035/2012-B-57, ve kterém uvedl, že nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce pro vymožení dlužníkova peněžitého závazku vzniklého po schválení oddlužení podle § 418 odst. 2 IZ není podmínkou, bez které nelze mít důvody pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. c) IZ za splněné, nýbrž pouze zakládá vyvratitelnou domněnku, že dlužník vznik daného závazku zavinil. Proto v případě, že výkon rozhodnutí či exekuce nebyly nařízeny (nebo návrh na jejich zahájení ani nebyl podán), je na insolvenčním soudu, aby se v rámci přezkoumání důvodnosti podaného návrhu zabýval zjišťováním, zda dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek, s jehož placením je po dobu delší 30 dnů v prodlení, skutečně vznikl a zda vznik tohoto závazku dlužník zavinil. Pokud v důsledku neoprávněného užívání nemovitostí odvolatele, trvajícího déle než 3,5 roku, dlužníkům i po schválení jejich oddlužení vznikl vůči odvolateli peněžitý závazek ve výši odpovídající obvyklému nájemnému za užívání nemovitostí, který nehradí ani v té výši, již sami považují za oprávněnou, je naplněn důvod pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. c) IZ, i když dosavadní výsledky řízení svědčí o tom, že dlužníci zatím plní společný splátkový kalendář v rozsahu, který dává předpoklad vyšší než třicetiprocentní míry uspokojení jejich nezajištěných věřitelů. Nelze totiž přehlédnout, že tak činí za situace, kdy dlouhodobě minimalizují vlastní životní náklady na úkor odvolatele, jehož nemovitosti bezprávně užívají a tím bezprecedentně zasahují do jeho vlastnického práva. Za tohoto stavu věci je možné pokračovat ve schváleném oddlužení dlužníků jedině za předpokladu, že neprodleně zjednají nápravu jimi nastoleného protiprávního stavu, tj. že v přiměřené krátké lhůtě, kterou jim k tomu soud prvního stupně určí, vyklidí odvolatelovy nemovitosti a-bez toho, že by tím způsobili vznik jiného svého splatného závazku-uhradí odvolateli nároky z bezdůvodného užívání jeho nemovitostí za období od skončení lhůty pro podávání přihlášek ve výši, která je mezi nimi nesporná. Bude-li odvolatel v incidenčním sporu úspěšný se svým tvrzením, že jeho pohledávka činí více, dlužníci mu neprodleně doplatí i zbytek přiznaného nároku. Pokud se dlužníci takto nezachovají, bude zcela opodstatněno, aby jejich schválené oddlužení bylo zrušeno.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že podstatou (smyslem) institutu oddlužení v českém úpadkovém právu se Nejvyšší soud podrobně zabýval v rozhodnutí ze dne 24.7.2014, č.j. NSČR 53/2012, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 10/2015, ve kterém shrnul veškerou dosavadní judikaturu.

Odvolací soud v intencích shora citovaných judikatorních závěrů konstatuje, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný a zjevně nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení a uzavřel, že je zcela důvodné vyloučit dlužnici z režimu oddlužení.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Podle ustanovení § 170 IZ v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku, c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv, d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku, e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku, f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.

S ohledem na shora citované ustanovení § 170 písm. f) IZ nebylo rozhodováno o nákladech odvolacího řízení, které věřitel navrhující zrušení oddlužení požadoval.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřiteli č.1, který zrušení oddlužení navrhl, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 2.září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu