1 VSOL 852/2014-A-12
KSOS 40 INS 10642/2014 1 VSOL 852/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Pavly Pastelákové, nar. 3.7.1990, bytem Široká Niva 201, PSČ 792 01, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.5.2014, č.j. KSOS 40 INS 10642/2014-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.5.2014, č.j. KSOS 40 INS 10642/2014-A-5 se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1, 5 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 7dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že celková výše závazků dlužnice činí 440.000 Kč, z čehož závazky vůči nezajištěným věřitelům činí 238.000 Kč. Dlužnice je v současné době evidována u úřadu práce a nemá žádný příjem. Dlužnice tvrdí, že pro účely oddlužení uzavřela smlouvu o důchodu na částku 2.300 Kč, kterou však nedoložila. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice disponuje movitým majetkem v odhadované hodnotě 82.500 Kč. V rozsahu 80.000 Kč se jedná o majetek zajišťující pohledávku věřitele ESSOX s.r.o. Lze tedy dovodit, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ zamítnut pro nedostatečné plnění vůči nezajištěným věřitelům a současně soud dle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodne o způsobu řešení jejího úpadku konkursem. Minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč bez DPH, a protože dlužnice nemá na úhradu této odměny pohotové finanční prostředky, bylo třeba je zajistit složením zálohy.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včas odvolání, ve kterém namítala, že si našla zaměstnání s předpokládaným výdělkem cca 15.000 Kč. K odvolání předložila Smlouvu o spolupráci uzavřenou podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzavřenou mezi dlužnicí jako prodejcem a společností COMFORT ENERGY Prodej s.r.o., IČ: 24296198 ze dne 27.5.2014. Navrhovala, aby odvolací soud k této nové skutečnosti přihlédl a aby jí bylo oddlužení formou řádného splátkového kalendáře umožněno.

Na výzvu odvolacího soudu dlužnice předložila fakturu č. 65131407, vystavenou dlužnicí dne 31.7.2014 pro odběratele COMFORT ENERGY Prodej s.r.o. na částku 49.100 Kč, na níž je uvedeno, že se jedná o provizi za červenec 2014. Dále soudu předložila fakturu č. FVR-3140669, vystavenou dodavatelem COMFORT ENERGY Prodej s.r.o. dne 31.7.2014 pro dlužnici jako odběratelku na částku 5.414,60 Kč, představující náklady vynaložené na podporu prodeje. K tomu dále předložila dohodu o započtení pohledávek ze dne 15.8.2014, uzavřenou mezi dlužnicí a COMFORT ENERGY Prodej s.r.o., z níž vyplývá, že po započtení vzájemných pohledávek vzniká společnosti COMFORT ENERGY Prodej s.r.o. závazek zaplatit dlužnici částku 43.685,40 Kč, která je splatná 15.8.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 16.4.2014, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 07 uvedla, že je v současné době podnikající fyzickou osobou, ale nemá žádné závazky z podnikání. V kolonce 13 uvedla, že nemá manžela ani žádnou jinou vyživovací povinnost. Dále popsala 10 nezajištěných závazků ve výši celkem 238.000 Kč, u kterých uvedla věřitele, výši závazku a splatnost a dále uvedla, že má 1 zajištěný závazek ve výši 202.000 Kč, který je zajištěn majetkem v hodnotě 80.000 Kč s tím, že žádný jiný majetek nemá. V kolonce 12 uvedla, že od 10.1.2014 je vedena na úřadu práce. V kolonce 11 uvedla, že má příslib nového zaměstnání s příjmem cca 13.000 Kč měsíčně a že jí bude rodina přispívat na oddlužení formou smlouvy o důchodu. V kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) opakovaně popsala 10 závazků uvedených v kolonce 07 s tím, že navíc uvedla u každého jednotlivého závazku, že se nejedná o závazek z podnikání. V kolonce 18 (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedla závazek vůči společnosti ESSOX s.r.o., IČ: 26764652 ve výši 202.000 Kč s tím, že se nejedná o závazek z podnikání. K návrhu též předložila řádný seznam závazků obsahující náležitosti dle ustanovení § 104 odst. 1, písm. b), odst. 3, odst. 4 IZ.

Podle ustanovení § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odstavec 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odstavec 2).

Odvolací soud konstatuje, že dlužnice v odvolacím řízení osvědčila dostatečný příjem potřebný pro účely oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, z něhož je schopna za pět let zaplatit nezajištěným věřitelům potřebných 30 % jejich pohledávek. Za současné situace proto nelze důvodně předpokládat zamítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 395 odst.1, písm. b) o.s.ř.

Odvolací soud dodává, že dlužnicí doložený příjem ve výši 43.685,40 Kč zřejmě není příjmem pouze za červenec 2014, jak je uvedeno na předložené faktuře, ale příjmem za dobu od 27.5.2014 do 31.7.2014, neboť dlužnice byla odvolacím soudem vyzvána k doložení všech příjmů za dobu od 27.5.2014 až dosud, ovšem i za této situace se jedná o příjem dostatečný (ve výši cca 15.000 Kč čistého měsíčně, z něhož je schopna uhradit nezajištěným věřitelům přes 60% jejich pohledávek

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 IZ změnil tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Dále odvolací soud pro úplnost ještě dodává, že Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28.2.2013, sp.zn. 29 NSČR 12/2013, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2013, formuloval a odůvodnil závěr, že lhůta pět let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Po rozhodnutí o povolení oddlužení lze rozhodnout o neschválení oddlužení podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Insolvenční zákon počítá též se zrušením schváleného oddlužení podle ustanovení § 418 odst. 1IZ , jestliže: a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník. Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odstavec 3).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 25.září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu