1 VSOL 852/2012-A-37
KSBR 29 INS 2541/2012 1 VSOL 852/2012-A-37

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Šebetov 173, PSČ 679 35, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2012 č.j. KSBR 29 INS 2541/2012-A-19

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2012 č.j. KSBR 29 INS 2541/2012-A-19 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře ani zpeněžením majetkové podstaty, neboť lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek a souhlas věřitelů s nižším plněním není doložen. K požadavku na oddlužení plněním splátkového kalendáře dále uvedl, že lze počítat pouze s příjmem dlužníka ve výši 16.200 Kč měsíčně, takže by s přihlédnutím k jedné vyživovací povinnosti byl schopen splácet měsíčně částku ve výši 5.977 Kč, což by v pětiletém období stanoveném pro oddlužení plněním splátkového kalendáře činilo celkem 358.620 Kč. Z této částky by bylo třeba ještě odečíst částku na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, která za pětileté období trvání oddlužení činí 64.800 Kč (včetně zákonné sazby DPH ve výši 20 %), takže by ve splátkách bylo nezjištěným věřitelům zaplaceno pouze 293.820 Kč, avšak částka odpovídající 30 % z celkové výše pohledávek nezajištěných věřitelů činí minimálně 397.078 Kč. Soud prvního stupně zvažoval rovněž možnost oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a v této souvislosti uvedl, že dlužník vlastní nemovitosti, které jsou znaleckým posudkem ohodnoceny na částku 655.300 Kč, ovšem z prodeje těchto nemovitostí by museli být nejprve uspokojeni zajištění věřitelé, kteří mají vůči dlužníkovi pohledávky ve výši celkem 210.455,80 Kč. Vzhledem k tomu, že soudu není známa konečná cena, za jakou by bylo možné (reálné) nemovitosti zpeněžit, nelze důvodně očekávat, že z výtěžku zpeněžení, od kterého ještě nutno odečíst náklady na zpeněžení, na odměnu a náklady insolvenčního správce, by došlo k uspokojení alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, ze kterých by zálohu v požadované výši zaplatil. Avizoval, že situaci by mohl vyřešit jedině tak, že mu na tuto zálohu bude přispívat do celkové splátky-pokud bude schváleno oddlužení splácením dle splátkového kalendáře-jeho bratr, a to částkou 2.500 Kč. Za této situace by, na místo vypočtené měsíční splátky ve výši 5.977 Kč, mohlo být zasíláno 8.477 Kč. Takto by za 60 měsíců byla zaplacena částka 508.620 Kč, což by bohatě překročilo limitní částku 397.078 Kč, která představuje 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Avizovanou darovací smlouvu však dlužník do rozhodnutí odvolacího soudu nepředložil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 2.2.2012, doručeným soudu téhož dne, ve znění doplňku ze dne 13.3.2012, doručeného soudu 14.3.2012, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má více závazků vůči více věřitelům ve výši celkem 1.534.012,80 Kč, z toho závazky vůči zajištěným věřitelům ve výši 210.455,80 Kč, které jsou zajištěny nemovitostmi v hodnotě dle znaleckého posudku ve výši 655.300 Kč a dále závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 1.323.557 Kč. Má průměrný příjem ve výši cca 16.200 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, nemá žádný hodnotnější movitý majetek, pohledávky ani pohotové finanční prostředky, jen nemovitosti sloužící jako předmět zajištění. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť při tomto způsobu oddlužení by zajištění věřitelé byli v souladu s ustanovením § 398 odst. 3 poslední věta IZ uspokojeni z výtěžku zpeněžení zajištění a částka, která by po odečtení nákladů na zpeněžení a nákladů na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce zůstala, by musela být vrácena zpět dlužníkovi. Tuto částku by insolvenční správce nemohl použít na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů.

Pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře lze počítat pouze se mzdou dlužníka ve výši cca 16.200 Kč čistého měsíčně, přičemž dlužník by za pět let zaplatil nezajištěným věřitelům, vůči kterým má závazky ve výši celkem 1.323.557 Kč, pouze 23,02 % pohledávek (pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH), případně 22,20 % pohledávek (pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH).

Dále odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužník nesplňuje ani podmínky pro povolení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť při tomto způsobu lze počítat pouze s nemovitostmi dlužníka, které jsou oceněny znaleckým posudkem na částku 655.300 Kč, přičemž nejprve by v plné výši museli být uspokojeni zajištění věřitelé se svými pohledávkami ve výši 210.455,80 Kč, takže by zůstala částka 444.844,20 Kč a je otázkou, zda by skutečně zůstala částka v této výši, neboť nelze odhadnout za jakou částku budou nemovitosti zpeněženy a zda výše pohledávek zajištěných věřitelů, kteří budou přihlášeni nebude vyšší. Lze proto přisvědčit soudu prvního stupně, že po uspokojení zajištěných věřitelů a odpočtu nákladů na zpeněžení a nákladů na odměnu a hotových nákladů insolvenčního správce, nelze důvodně očekávat , že pro nezajištěné věřitele zůstane částka 397.067,10 Kč představující 30% jejich pohledávek.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Totéž platí při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku( § 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci dlužník sám uvádí, že má nemovitý majetek sloužící k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, takže nepřipadá v úvahu stanovení odměny dle § 5 vyhlášky. Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu