1 VSOL 85/2018-B-31
č. j. KSBR 24 INS 6380/2015 1 VSOL 85/2018-B-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci

dlužníků: a) Emanuel anonymizovano , anonymizovano , bytem Pravlov 77, 664 64, b) Jana anonymizovano , narozená 12. 3. 1960, bytem Pravlov 77, 664 64

o odvolání insolvenčního správce z funkce, k odvolání odvolaného insolvenčního správce Mgr. Michala Grubera, sídlem Divadelní 616/4, 602 00 Brno proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, č. j. KSBR 53 INS 6380/2015-B-18

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, č. j. KSBR 53 INS 6380/2015-B-18 se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 31 odst. 4 věta první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) odvolal Mgr. Michala Grubera z funkce insolvenčního správce a novým insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Arnošta Hanáčka (výrok I.), odvolanému insolvenčnímu správci uložil, aby bez zbytečného odkladu řádně informoval nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předal mu všechny doklady související s výkonem jeho funkce a dále, aby do 30 dnů od právní moci usnesení podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval svou odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že odvolanému insolvenčnímu správci bylo pravomocně zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, přičemž právo vykonávat tuto činnost mu zaniklo ke dni 11. září 2017, a to na základě rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 6. března 2017, č.j. MSP-14/2015-LO-SRIS/18 a rozhodnutí Ministra spravedlnosti ČR ze dne 7. září 2017, č. j. MSP-28/2017-ORA-ROZ/53. Odvolaný insolvenční správce soudu sdělil, že proti těmto rozhodnutím podal správní žalobu u isir.justi ce.cz

Městského soudu v Praze s žádostí o odklad účinnosti napadeného rozhodnutí, ale tuto jeho žádost Městský soud v Praze zamítl.

2. Proti tomuto rozhodnutí, a to výslovně proti výroku I., se kterým souvisí též výrok II., podal odvolaný insolvenční správce včas odvolání, ve kterém namítal nicotnost rozhodnutí Ministra spravedlnosti ČR ze dne 7. 9. 2017, č. j. MSP-28/2017-ORA-ROZ/53, kterým byl podle ustanovení § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s ustanovením § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnut rozklad odvolatele a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 6. 3. 2017, č. j. MSP-14/2015-LO-SRIS/ 18, podle něhož se odvolateli zrušuje povolení insolvenčního správce dle ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen ZIS ), jelikož mu byly insolvenčním soudem opakovaně uděleny sankce podle insolvenčního zákona. Nicotnost správní žalobou napadeného rozhodnutí ministra spravedlnosti odvolatel vyvozoval ze skutečnosti, že zákonem č. 64/2017 Sb., účinným od 1. 7. 2017, byla právní úprava ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) ZIS bez náhrady zrušena, přičemž v tomto směru nebylo přijato žádné přechodné ustanovení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu odvolatel dovozoval, že pro rozhodování správního orgánu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, což platí i pro rozhodnutí odvolacího správního orgánu, pročež odvolací správní orgán musel rozhodovat podle současné právní úpravy účinné od 1. 7. 2017, která již zrušení povolení podle skutkové podstaty definované ustanovením § 13 odst. 2 písm. b) ZIS, ve znění účinném do 30. 6. 2017, neumožňuje. Odvolatel s odkazem na judikaturu Ústavního soudu uvedl, že na současné řízení nelze aplikovat současnou právní úpravu ustanovení § 13 odst. 2 IZ s ohledem na princip zákazu zpětné účinnosti (retroaktivity) právních norem. Dále poukazoval na odbornou literaturu, dle které pokud bylo zahájeno správní řízení o zrušení povolení před účinností z. č. 64/2017 Sb., není již možné ve věci rozhodnout jinak, než zastavením řízení, neboť neexistuje zákonný podklad pro vydání rozhodnutí a správní orgán rozhoduje podle skutkového a právního stavu k vydání rozhodnutí. Odvolatel se dovolával aplikace ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. odvolacím soudem s tím, že o nicotnosti si tento může udělat vlastní úsudek, neboť civilní soud není vázán rozhodnutím správního orgánu o prejudiciální otázce.

3. Vyjádření k odvolání nebylo podáno.

4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 5. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 6. V souladu s těmito přechodnými ustanoveními postupoval odvolací soud dle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 při respektování účinků úkonů učiněných v insolvenčním řízení v přezkoumávané věci před tímto datem. 7. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a souvisejícím výroku II., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5, odst. 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům.

9. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením ze dne 29. 4. 2015, č. j. KSBR 24 INS 6380/2015-A-8 byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníků Emanuela anonymizovano a Jany anonymizovano , těmto dlužníkům povoleno oddlužení a insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Michal Gruber.

10. Z výpisu ze seznamu správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti (dostupného na adrese: https://isir.justice.cz/InsSpravci/public/detailFyzOs.jsp?osoba=454), z podání insolvenčního správce Mgr. Michala Grubera ze dne 25. 9. 2017 a jeho doplnění ze dne 1.10.2017, včetně příloh, jakož i z odůvodnění odvolání odvolaného správce ze dne 23. 1. 2018, je nepochybné, že insolvenčnímu správci Mgr. Michalu Gruberovi bylo rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 6. 3. 2017, č. j. MSP-14/2015-LO-SRIS/18 zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce podle ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) ZIS. Proti tomuto rozhodnutí podal správce rozklad, který Ministr spravedlnosti ČR rozhodnutím ze dne 7. 9. 2017, č. j. MSP- 28/2017-ORA-ROZ/53 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Podáním ze dne 1. 10. 2017 insolvenční správce Mgr. Michal Gruber sdělil, že podal dne 29. 9. 2017 u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhá zrušení, resp. vyslovení nicotnosti předmětných rozhodnutí. Současně podal žádost o přiznání odkladného účinku napadeného rozhodnutí, která byla zamítnuta.

11. Podle ustanovení § 31 odst. 4, věta první IZ, insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích, insolvenční soud odvolá z funkce. 12. Podle ustanovení § 31 odst. 5 IZ, odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce z funkce, ustanoví současně nového insolvenčního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné; proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se však lze samostatně odvolat jen z důvodů uvedených v § 26. 13. Podle ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) ZIS, ve znění účinném do 30. 6. 2017, ministerstvo může zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, kterému byla insolvenčním soudem opakovaně

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

udělena sankce podle insolvenčního zákona; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených insolvenčním soudem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností. 14. O zrušení povolení podle shora citovaného ustanovení zákona o insolvenčních správcích rozhoduje v režimu dvoustupňového řízení vedeného podle správního řádu v prvním stupni Ministerstvo spravedlnosti. Řádným opravným prostředkem je rozklad, o kterém rozhoduje ministr spravedlnosti. Po právní moci rozhodnutí ztrácí osoba status insolvenčního správce a tato skutečnost je bezodkladně zapsána do seznamu insolvenčních správců.

15. Odvolatel v doplnění odvolání rozsáhlou argumentací dovozoval nicotnost rozhodnutí, jimiž mu bylo zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce s tím, že tuto nicotnost může odvolací soud vyhodnotit sám, jakožto prejudiciální otázku ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř., dle kterého otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. K tomu odvolací soud uvádí následující:

16. Právní teorie dovodila, že civilní soud není oprávněn jako předběžné otázky řešit ty, o nichž se rozhoduje konstitutivním rozhodnutím, jako je tomu bezesporu v posuzovaném případě (srovnej Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 470 s). Z povahy věci totiž dle názoru odvolacího soudu vyplývá, že jako prejudiciální otázky nemohou být řešeny takové otázky, které jsou oprávněny řešit příslušné orgány státu konstitutivním rozhodnutím. Tuto logiku zákon reflektuje výslovně v ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř., pokud se týká statusových věcí (soud je vázán rozhodnutím o osobním stavu), ve vztahu k ostatním konstitutivním prejudiciálním otázkám je vyvozována výkladem- viz zmíněný komentář výše. Pokud je tedy v řízení zjištěna prejudiciální otázka, o které je nutno rozhodnout příslušným orgánem státu konstitutivně, je obecně na místě postup dle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a je na místě takové řízení přerušit. V insolvenčním řízení je ovšem přerušení řízení zapovězeno ustanovením § 84 odst. 1, věta první IZ.

17. Odvolací soud proto shledal přiléhavým řešením nastalé situace, že bude z podkladového správního rozhodnutí bez dalšího vycházet, neboť o konstitutivní prejudiciální otázce si nemůže udělat vlastní úsudek. V poměrech projednávané věci bylo o zrušení povolení odvolateli vykonávat činnost insolvenčního správce pravomocně rozhodnuto příslušnými správními orgány a odvolací soud proto z jejich rozhodnutí při posuzování podmínek podle ustanovení § 31 odst. 4, věta první IZ vychází.

18. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že soud prvního stupně postupoval správně, když insolvenčního správce odvolal z funkce podle ustanovení § 31 odst. 4, věty první IZ.

19. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I., jakož i souvisejícím výroku II., jako věcně správné potvrdil.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová

Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

Olomouc 8. února 2018

JUDr. Karla Trávníčková, v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová