1 VSOL 846/2014-A-15
KSOS 39 INS 17940/2014 1 VSOL 846/2014-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Zbyszka anonymizovano , anonymizovano , bytem Karviná-Mizerov, Zahradnická 1874/8, PSČ 734 01, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.7.2014, č.j. KSOS 39 INS 17940/2014-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.7.2014, č.j. KSOS 39 INS 17940/2014-A-4 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.2.2010, sp. zn. 35 T 2/2008, který nabyl právní moci 27.5.2010, odsouzen pro trestný čin majetkové povahy, což představuje překážku pro povolení oddlužení, neboť v tomto jednání dlužníka soud spatřuje nepoctivý záměr ve smyslu § 395 odst. 1 IZ, a proto lze očekávat, že návrh na povolení oddlužení bude dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ zamítnut a současně rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytýkal, že ve svém rozhodnutí neuvedl jakoukoliv souvislost mezi odsouzením dlužníka za spáchání trestného činu a jeho současným jednáním spočívajícím v podání návrhu na povolení oddlužení, která by odůvodňovala spatřovaný nepoctivý záměr. Soudu vytýkal, že své rozhodnutí bez dalšího opřel o skutečnost, která nesouvisí se současným stavem dlužníka a není jeho příčinou, čímž neopodstatněně rozšířil obsah zákona a dlužníka poškodil. Tvrdil, že neexistuje přímá souvislost mezi jeho odsouzením za spáchání trestného činu a jeho současnou situaci, či jeho závazky a soudu vytýkal, že nevzal v potaz skutečnost, že k odsouzení došlo před více než čtyřmi lety. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem ze dne 12.6.2014, doručeným soudu dne 30.6.2014, se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Jedná se v pořadí o druhý insolvenční návrh, když první byl podán 23.1.2014 a řízení bylo z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno usnesením ze dne 25.6.2014, které nabylo právní moci 19.7.2014. Návrh byl podán na předepsaném formuláři a dlužník v kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl závazek vůči Krajskému soudu v Ostravě ve výši 6.248 Kč jako nedoplatek č. P-5600010611. Tento závazek pak uvedl též v seznamu závazků, který opatřil prohlášením o správnosti a úplnosti. Soud prvního stupně z výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob zjistil, že dlužník byl odsouzen pro majetkovou trestnou činnost rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.2.2010, sp. zn. 35 T 2/2008, který nabyl právní moci 27.5.2010. Na tomto základě bez dalšího rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud dlužníka vyzval, aby sdělil skutečnosti, na základě nichž vznikl závazek vůči Krajskému soudu v Ostravě ve výši 6.248Kč-nedoplatek č. P-5600010611, který je uveden v jeho insolvenčním návrhu, resp. aby výslovně uvedl, zda tento závazek souvisí s jeho trestním odsouzením. Na tuto výzvu dlužník odvolacímu soudu sdělil, že dlužná částka ve výši 6.248 Kč souvisí s jeho trestním odsouzením, ovšem poslední úhrada části tohoto závazku byla uhrazena v měsíci lednu 2014, tj. před podáním prvního insolvenčního návrhu.

Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.2.2010, sp. zn. 35 T 2/2008 který ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.5.2010, sp. zn. 1 To 19/2010 nabyl právní moci dne 27.5.2010 zjistil, že dlužníkovi nebyla uložena povinnost zaplatit náhradu škody ani peněžitý trest, pouze mu byl uložen trest propadnutí věci, která byla použita ke spáchání trestného činu. Nedoplatek č. P-5600010611 ve výši 6.248Kč zřejmě představuje náklady státu.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 395 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odstavec 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odstavec 2).

Jak již bylo uvedeno shora, rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014, a proto nelze posuzovat nepoctivý záměr podle ustanovení § 395 odst. 3, písm. b) IZ ve znění účinném do 31.12.2014, ve kterém bylo pravomocné odsouzení pro majetkovou trestnou činnost v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu zákonem upravenou skutkovou podstatou nepoctivého záměru. Přes tuto výslovnou úpravu bylo možné oddlužení výjimečně povolit (srov. rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci ze dne 18.12.2008, sen.zn. 2 VSOL 181/2008-A-14 ve věci KSBR 40 INS 3720/2008 , ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že ani pravomocné odsouzení v rozhodné době před podáním návrhu na povolení oddlužení pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy dlužníka zcela nezbavuje možnosti úspěšně se domáhat povolení oddlužení. Musí však tvrdit a prokazovat takové specifické okolnosti, u nichž by bylo možno usuzovat na to, že i přes existenci odsouzení se u něho o nepoctivý záměr nejedná. Obecně lze říci, že takové okolností by mohly spočívat např. v tom, že dlužník uhradil škodu způsobenou trestným činem, zcela výjimečnými okolnostmi případu, jež mohou vyplývat z povahy trestného jednání dlužníka, míry jeho účasti na spáchání činu, následku jeho jednání, výši a druhu uloženého trestu atd., či v chování dlužníka po vynesení odsuzujícího rozsudku.

Promítnuto na poměry projednávané věci, kdy dlužník tvrdí, že jediný závazek z této trestné činnosti, tj. nedoplatek č. P-5600010611 ve výši 6.248 Kč uhradil v lednu 2014 a žádné jiné závazky z této trestné činnosti nebudou podléhat režimu oddlužení, což by bylo nepochybně v rozporu s institutem oddlužení, není důvod-ze samotného odsouzení dlužníka pro majetkovou trestnou činnost-předpokládat, že předmětným insolvenčním návrhem ze dne 12.6.2014, doručeným soudu dne 30.6.2014, dlužník sleduje nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledává důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ.

Soud prvního stupně se s ohledem na zaujatý právní názor nezabýval splněním dalších podmínek pro povolení oddlužení, a proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a o.s.ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í :. Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné

V Olomouci dne 28.srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu