1 VSOL 844/2015-A-35
KSBR 26 INS 11308/2015 1 VSOL 844/2015-A-35

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka WINDSTORM, s.r.o., se sídlem v Brně, Šumavská 416/15, PSČ 602 00 Brno, identifikační číslo osoby: 253 87 511, zastoupeného zmocněncem Pavlem Sedlákem, bytem Zruč nad Sázavou, Mládeže 592, PSČ 285 22, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 11308/2015, o insolvenčním návrhu navrhovatele Sdružení rozhodců, a.s., se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, PSČ 639 00 Brno, identifikační číslo osoby: 634 96 568, o odvolání dlužníka ze dne 27. července 2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. července 2015, č.j. KSBR 26 INS 11308/2015-A-16,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, 97 odst. 5, § 105, § 136 odst. 1 a § 148 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zjistil úpadek dlužníka WINDSTORM, s.r.o. (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. PhDr. Radka Mylbachra (výrok III.), učinil výzvy dle ustanovení § 136 odst. 1 IZ, nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 7. října 2015 a uložil pokyny insolvenčnímu správci (výrok IV.-XII.) a povinnost insolvenčnímu navrhovateli ve stanovené lhůtě zaplatit soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok XIII.).

V důvodech uvedl, že dne 29.4.2015 byl soudu doručen insolvenční návrh navrhovatele spojený s návrhem na prohlášení konkursu. V návrhu uvedl, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1.10.2008, č.j. 19 Cm 52/2007-75 byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit navrhovateli na nákladech řízení částku 9.900 Kč (v právní moci dne 4.6.2010, vykonatelným dne 8.6.2010), dále usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2008, č.j. 36 Cm 86/2006-49 (vykonatelným dne 3.2.2009), byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit navrhovateli náklady řízení ve výši 4.800 Kč. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24.10.2013, č.j. 2108 C 97/2012-238, který se stal vykonatelným 3.3.2015, byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit navrhovateli náklady řízení ve výši 116.124 Kč a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18.12.2014, č.j. 44 Co 361/2014-308, který se stal vykonatelným 3.3.2015, byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit navrhovateli náklady řízení ve výši 27.684 Kč. Dlužník uvedené pohledávky navrhovateli neuhradil. Navrhovatel rovněž označil další dlužníkovy věřitele, připojil též přihlášku pohledávky a doložil uvedená rozhodnutí soudů s doložkou právní moci a vykonatelnosti. Dle listin založených v přihlášce pohledávek navrhovatel existenci jím tvrzených pohledávek doložil a je tedy k podání insolvenčního návrhu aktivně legitimován. Známý věřitel JUDr. Bc. Martin Kulhánek, PhD. podáním ze dne 15.5.2015 sdělil k dotazu soudu, že má za dlužníkem pohledávku spočívající v nákladech řízení ve výši 76.695 Kč, které mu byly přiznány rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 2108 C 97/2012-238 ze dne 24.10.2013, který se stal vykonatelným 3.3.2015; tento rozsudek doložil. Známá věřitelka Mgr. Monika Hrtoňová podáním ze dne 18.5.2015 sdělila k dotazu soudu, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 9.600 Kč z titulu náhrady nákladů řízení přiznanou usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1.10.2008, č.j. 19 Cm 52/2007-75, které se stalo vykonatelným 8.6.2010, dále má za dlužníkem pohledávku ve výši 109.819,20 Kč z titulu náhrady nákladů řízení přiznaných rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24.10.2013, č.j. 2108 C 97/2012-238, který se stal vykonatelným 3.3.2015 a pohledávku ve výši 27.684 Kč z titulu náhrady nákladů řízení přiznaných rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18.12.2014, č.j. 44 Co 361/2014-308, který je vykonatelný od 3.3.2015. Všechny tyto pohledávky jsou vymáhány v exekučním řízení. Uvedená rozhodnutí věřitelka doložila. Soud vyzval dlužníka, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Současně byl poučen o tom, že nevyjádří-li se k insolvenčnímu návrhu, bude tento návrh považován za návrh, kterému nikdo neodporoval a bude o něm rozhodnuto bez nařízení jednání. Dlužník podáním ze dne 29.6.2015 předložil soudu seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, k insolvenčnímu návrhu se však nijak nevyjádřil. Soud proto postupoval dle ustanovení § 133 odst. 1 písm. a) IZ a rozhodl o insolvenčním návrhu bez nařízení jednání. Jelikož bylo navrhovatelem a známými věřiteli osvědčeno, že tito mají vůči dlužníkovi splatné pohledávky, tím byl dle závěru soudu prvního stupně osvědčen úpadek dlužníka v podobě platební neschopnosti, neboť dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají dlouhodobě splatné pohledávky, a dlužník není schopen tyto pohledávky plnit (§ 3 odst. 1 IZ). Proto soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a v souhlasu s ustanovením § 148 odst. 1 IZ současně rozhodl o prohlášení konkursu na jeho majetek, když dlužník insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na prohlášení konkursu neodporoval a současně uvedl, že nemá žádné zaměstnance ani majetek.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že insolvenční návrh podaný JUDr. Martinem Kulhánkem a Mgr. Monikou Hrtoňovou, pokládá od samého počátku za účelové jednání, odporující dobrým mravům. Oběma jmenovaným je totiž známo, že proti platnosti nároků, obsažených v návrhu na prohlášení konkursu, je podáno dlužníkem dovolání k Nejvyššímu soudu ze dne 13.3.2015 a to proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18.12.2014, č.j. 44 Co 361/2014-308 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24.10.2013, č.j. 2108 C 97/2012-238, do všech jeho výroků. Ke svému odvolání zmíněné dovolání přikládá, neboť je v něm podrobně specifikována skutková podstata věci. Tyto jeho závěry mají oporu i v rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 18.11.2008, sp. zn. 19 Cm 52/2007, potvrzené rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.10.2009, sp. zn. 1 Cmo 25/2009, který posuzoval postup Rozhodčího soudu. Shora jmenovaným je rovněž známo, že v případě kladného rozhodnutí Nejvyššího soudu, reálně hrozí zaplacení škody značného rozsahu, specifikované v dovolání, která několikanásobně převýší uplatněné nároky v insolvenčním řízení. Proto je podání insolvenčního návrhu účelové, ve snaze předejít rozhodnutí dovolacího soudu. Navrhl, aby napadené usnesení bylo v bodě II. zrušeno.

Navrhovatel v písemném vyjádření k tomuto odvolání uvedl, že jde o námitky, které jsou pro posouzení insolvenčního návrhu nevýznamné, navíc dlužník žádný z těchto důvodů v řízení před soudem prvního stupně neuplatnil, ač tak jistě mohl učinit. Navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212a odst. 1, 2 a 5 a § 221a o.s.ř.) a po té, kdy věc projednal u odvolacího jednání, na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Pokud jde o tvrzení navrhovatele v insolvenčním návrhu a vyjádření označených věřitelů, odvolací soud v tomto směru zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení. Ze spisu soudu prvního stupně se dále podává, že usnesením ze dne 12.5.2015 (A-4) byl dlužník vyzván, aby se ve stanovené lhůtě k insolvenčnímu návrhu vyjádřil a předložil listinné důkazy, kterých se dovolává, dále mu bylo v souladu s ustanovením § 3 odst. 2 písm. d) a § 104 IZ uloženo, aby předložil seznam svého majetku, závazků a zaměstnanců a byl poučen o náležitostech těchto seznamů, včetně poučení, že tyto seznamy musí být dlužníkem podepsány a výslovně v nich musí být uvedeno, že jde o seznamy správné a úplné. Pokud jde o seznam závazků, dlužník byl rovněž mj. poučen i o tom, že v něm má uvést, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu a výše a proč. V neposlední řadě bylo dlužníku poskytnuto poučení, že pokud se k insolvenčnímu návrhu nevyjádří, bude tento návrh považován soudem za návrh, kterému nikdo neodporoval a bude o něm rozhodnuto bez nařízení jednání. K žádosti ze dne 1.6.2015 (A-11), byla dlužníku lhůta ke splnění této povinnosti prodloužena usnesením ze dne 10.6.2015 (A-14) do 30.6.2015. Podáním doručeným soudu 2.7.2015 dlužník předložil seznam majetku, pohledávek, závazků a zaměstnanců, které byly sice dlužníkem podepsány, avšak prohlášení o jejich správnosti a úplnosti zde uvedeno není. V tomto podání dlužník uvedl, že nemá žádný majetek, ani zaměstnance, že má pohledávky vůči JUDr. Bc. Martinu Kulhánkovi, Ph.D., vůči Sdružení rozhodců, a.s. a Mgr. Monice Hrtoňové z titulu náhrady škody ve výši 2.102.919 Kč s příslušenstvím. V seznamu závazků uvedl, že eviduje závazky vůči 7 věřitelům v celkovém rozsahu 1.839.343,20 Kč, z toho vůči JUDr. Bc. Martinu Kulhánkovi, Ph.D. ve výši 76.695 Kč s příslušenstvím, vůči Sdružení rozhodců, a.s. ve výši 158.508 Kč s příslušenstvím a vůči Mgr. Monice Hrtoňové ve výši 147.103,20 Kč s příslušenstvím, vůči všem z titulu náhrady škody , aniž uvedl, zda tyto své závazky popírá co do důvodu a výše a proč. Jako další své věřitele uvedl mj. společnost ELPLAST-KPZ Rokycany, spol. s r.o. a vůči němu závazek 1.156.702 Kč s příslušenstvím-z titulu zálohy na elektrárnu z prosince 2005, vůči Finančnímu úřadu Brno III ve výši 233.418 Kč s příslušenstvím a 371.570 Kč s příslušenstvím, oba splatné v roce 2007. K insolvenčnímu návrhu navrhovatele se dlužník výslovně nevyjádřil. Na to vydal soud prvního stupně odvoláním napadené usnesení.

Podle ustanovení 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, se má za to (jde o vyvratitelnou právní domněnku), že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku, nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit i její přihlášku.

Ustanovení § 148 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle ustanovení § 128a odst. 1, odst. 2 IZ dále platí, že insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.

Konečně podle ustanovení § 143 odst. 3 IZ platí, že není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků.

Jelikož soud prvního stupně v dané věci rozhodl bez nařízení jednání (přičemž dle závěru odvolacího soudu k tomu měl splněny podmínky dle ustanovení § 133 odst. 1 písm. a), odst. 3 IZ), odvolací soud u odvolacího jednání provedl dokazování obsahem přihlášky P1, P2 a P5 a zjistil:

-z listin obsažených v přihlášce P1 věřitele JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., že v řízení vedeném u Krajského soudu Brně pod sp.zn. 19 Cm 52/2007, se dlužník (žalobce), zastoupený JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, žalobou ze dne 13.3.2007 domáhal proti žalovaným č. 1 Mgr. Monice Hrtoňové, č. 2 Sdružení rozhodců, a.s. a č. 3 WINDTOWER spol. s r.o. jednak vyloučení žalovaných č. 1 a 2 z rozhodčího řízení, zrušení rozhodčího nálezu, vydaného žalovanou č. 1 a odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Úkonem ze dne 29.9.2008 vzal žalobce (dlužník) žalobu proti žalovaným č. 1 a 2 zpět. Usnesením ze dne 1.10.2008, č.j. 19 Cm 52/2007-75 Krajský soud v Brně řízení vůči žalovaným č. 1 a 2 zastavil (výrok I.) a žalobce (dlužníka) zavázal k povinnosti zaplatit na nákladech tohoto řízení ve stanovené lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení žalované č. 1-9.600 Kč a žalovanému č. 2-9.900 Kč (výrok II. a III.). Toto rozhodnutí nabylo právní moci v nákladových výrocích 4.6.2010, stalo se vykonatelné 8.6.2010. Dále v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 86/2006 se dlužník (žalobce), zastoupen JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, domáhal žalobou doručenou 5.4.2006 proti žalovaným č. 1 WINDTOWER spol. s r.o., č. 2 Mgr. Monice Hrtoňové, č. 3 Sdružení rozhodců, a.s., určení neplatnosti rozhodčí doložky. Podáním doručeným tomuto soudu dne 29.9.2008 vzal žalobu zpět. Usnesením ze dne 30.10.2008, č.j. 36 Cm 86/2006-49 bylo řízení zastaveno (výrok I.), žalobce (dlužník) byl zavázán k povinnosti zaplatit na nákladech tohoto řízení ve stanovené lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení žalovanému č. 3-4.800 Kč (výrok II) a žalovaným č. 1 a 2 náhrada nákladů řízení nebyla přiznána (výrok I.). Toto usnesení nabylo právní moci ve výroku I. dne 27.11.2008 a ve výroku II. 29.1.2009, stalo se vykonatelným 3.2.2009. Dále v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2108/2012 se dlužník (žalobce), zastoupen JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, domáhal žalobou podanou proti žalovaným č. 1 JUDr. Bc. Martinu Kulhánkovi, Ph.D., č. 2 Sdružení rozhodců, a.s. a č. 3 Mgr. Monice Hrtoňové, zaplacení 2.102.919 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24.10.2013, č.j. 2108 C 97/2012-238 byla žaloba dlužníka zamítnuta a dlužník byl zavázán k povinnosti zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení a to žalovanému č. 1 ve výši 76.695 Kč, vůči žalovanému č. 2 ve výši 116.124 Kč a vůči žalované č. 3 ve výši 109.819,20 Kč. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18.12.2014, č.j. 44 Co 361/2014-308 a dlužník (žalobce) byl zavázána k povinnosti zaplatit žalovaným č. 2 a 3 náklady odvolacího řízení každému 27.684 Kč; žalovanému č. 1 náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána nebyla;

-přihláškou P2, doručenou insolvenčnímu soudu dne 29.6.2015, přihlásil věřitel JUDr. Jaromír Peške, soudní exekutor, vůči dlužníku svou pohledávku ve výši 7.865 Kč na základě Příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 4.5.2015, č.j. 064EX-233/08-20 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17.7.2008, č.j. 69 Nc 3632/2008-6, splatnou 22.5.2015;

-přihláškou P5 přihlásil věřitel Finanční úřad pro Jihomoravský kraj vůči dlužníku své vykonatelné pohledávky z titulu dani z přidané hodnoty a dani z příjmu právnických osob ve výši jistiny 604.988, a ve výši úroku z prodlení, pokut a nákladů řízení ve výši 537.306,04 Kč (celkem 1.142.306,04 Kč) postupně splatné od 2.7.2007 -26.10.2011, pohledávky jsou doloženy výkazem nedoplatků.

Dlužník u odvolacího jednání shora uvedené pohledávky insolvenčního navrhovatele z titulu náhrady nákladů řízení přiznaných usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1.10.2008, č.j. 19 Cm 52/2007-75 a usnesením téhož soudu ze dne 30.10.2008, č.j. 36 Cm 86/2006-49 (v celkové výši 14.700), dále pohledávku Mgr. Moniky Hrtoňové z titulu nákladů řízení přiznaných usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1.10.2008, č.j. 19 Cm 52/2007-75 (ve výši 9.600 Kč) nezpochybnil. Rovněž nezpochybnil splatné pohledávky věřitele JUDr. Jaromíra Peške a Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, a také to, že nemá žádný majetek ani zaměstnance. Nicméně opětovně namítal, že navrhovatel podal insolvenční návrh zcela účelově, a to jako reakci na hrobu dlužníkem uplatněné náhrady škody (pozn. v rozsahu 2.102.919 Kč s příslušenstvím) a zejména v době, kdy z jeho strany bylo podáno dovolání ze dne 13.3.2015 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18.12.2014, č.j. 44 Co 361/2014-308 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24.10.2013, č.j. 2108 C 97/2012-238, o kterém dosud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto. Dále argumentoval, že pokud by byl se svou žalobou na náhradu škody úspěšný, pak v případě, že by rozhodnutí o konkursu na jeho majetek bylo pravomocné, hrozí zde reálná možnost, že insolvenční navrhovatel tuto pohledávku, ať již sám nebo prostřednictvím třetí osoby, odkoupí za nižší částku a tím se vyhne náhradě celé škody a dlužníku přiznaná částka nebude moci být celá použita pro uspokojení věřitelů.

Odvolací soud na základě všech shora uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení a to i přes námitky dlužníka dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dlužník se nachází ve stavu úpadku přinejmenším z důvodu insolvence ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť v řízení bylo prokázáno, že dlužník má více věřitelů, vůči nim má dlouhodobě splatné závazky, které není schopen hradit, neboť jak sám dlužník uvádí, nemá žádný majetek ani zaměstnance a proto s největší pravděpodobností již neprovozuje ani žádnou výdělečnou činnost.

K tomuto závěru dospěl odvolací soud bez ohledu na dosud běžící dovolací řízení před Nejvyšším soudem ČR, neboť dlužníkovi splatné závazky vůči insolvenčnímu navrhovateli, věřitelce Mgr. Hrtoňové, jež byly přiznány shora uvedenými usneseními Krajského soudu v Brně a především závazky dlužníka vůči věřitelům JUDr. Jaromíru Peške a Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, vznikly zcela nezávisle na vzpomínaném řízení, v němž se dlužník domáhá náhrady škody. Z důvodů doložených splatných pohledávek insolvenčního navrhovatele (ve výši nejméně 14.700 Kč), věřitelky Mgr. Hrtoňové (ve výši 9.600) a věřitelů JUDr. Jaromíra Peške a Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, nelze proto učinit závěr, že by insolvenční návrh navrhovatele byl zjevně bezdůvodný (§ 128a IZ), nebo že by zde byl důvod k postupu dle ustanovení § 143 odst. 3 IZ, neboť majetková situace dlužníka nasvědčuje tomu, že dlužník je v úpadku i z důvodu předlužení (§ 3 odst. 3 IZ).

Je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že úpadek dlužníka nelze řešit jinak než konkursem, neboť dlužník nesplňuje podmínky pro povolení reorganizace ve smyslu ust. § 316 IZ, a rovněž oddlužení u něj nepřichází v úvahu. Soud prvního stupně proto nepochybil, když současně s rozhodnutím o úpadku dlužníka spojil též rozhodnutí o prohlášení konkursu na jeho majetek (§ 148 odst. 1 IZ).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně, včetně všech závislých výroků, jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu navrhovateli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 9. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu