1 VSOL 844/2013-A-17
KSBR 26 INS 16747/2013 1 VSOL 844/2013-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Jany Pospíšilové, nar. 21.7.1968, bytem Brno, Zemědělská 89/17, PSČ 613 00, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.9.2013, č.j. KSBR 26 INS 16747/2013-A-12,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční návrh), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), zastavil insolvenční řízení.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 2.8.2013, č.j. KSBR 26 INS 16747/2013-A-8, uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a poučil dlužnici dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ o tom, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, soud insolvenční řízení zastaví. Toto usnesení nabylo právní moci dne 21.8.2013, posledním dnem lhůty k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení tedy bylo pondělí 26.8.2013. Dlužnice však zálohu ani ke dni 27.8.2013 nezaplatila. Na tomto základě insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že postup soudu prvního stupně je nelogický, když po ní požaduje zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, ačkoliv sama v poslední naději podala návrh na povolení oddlužení z důvodu neschopnosti splácet své závazky věřitelům. Uvedla, že nedisponuje částkou 50.000 Kč a nemá ani možnost si tuto částku zajistit prostřednictvím rodiny, navíc sama pečuje o studující děti s tím, že pokud by měla takovou částku k dispozici, použila by ji k úhradě závazků dvou svých věřitelů a závazek vůči poslednímu věřiteli by splácela. Poukázala na skutečnost, že právě z důvodu nedostatku finančních prostředků si zajistila smlouvu o důchodu na částku 3.000 Kč měsíčně, kterou předložila soudu prvního stupně dne 22.8.2013 a uvedla, že je zaměstnaná, má stálou práci a poslední naději vkládala právě do návrhu na povolení oddlužení.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 14.6.2013 se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2.8.2013, č.j. KSBR 26 INS 16747/2013-A-8, uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenční řízení ve výši 50.000 Kč a poučil dlužnici, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, soud insolvenční řízení zastaví. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 2.8.2013 a dne 5.8.2013 bylo doručeno zvláštním způsobem dlužnici. Toto usnesení nabylo právní moci dne 21.8.2013. Dne 9.8.2013 byla doručena soudu prvního stupně žádost dlužnice o prodloužení lhůty s tím, že žádá o prodloužení lhůty k uhrazení zálohy do 23.8.2013 z důvodu léčebního pobytu-pracovní neschopnosti. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 22.8.2013 dlužnice soudu zaslala smlouvu o důchodu, kterou uzavřela dne 21.8.2013 s Lubomírem Macko. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením. Dlužnice ani do rozhodnutí odvolacího soudu v této věci zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací námitky dlužnice nepovažuje odvolací soud za důvodné. Vzhledem k tomu, že usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je v právní moci, nelze již napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení podrobit přezkumu ohledně odvolacích námitek dlužnice směřujících proti důvodům pravomocného usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu. Z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí je významné pouze to, že dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení uloženou jí pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu nezaplatila, a to ani v rámci odvolacího řízení (což ostatně dlužnice ani netvrdí) a dále to, že dlužnice byla v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu ve smyslu ustanovení § 108 odst. 3 IZ poučena o možnosti zastavení řízení pro nezaplacení zálohy. Jsou-li splněny tyto předpoklady, insolvenční soud má právo insolvenční řízení zastavit, přičemž mu nelze důvodně vytýkat, že nepřikročil k druhé možnosti, a to k vymáhání nezaplacené zálohy v rámci výkonu rozhodnutí, když je věcí insolvenčního soudu, kterou variantu v případě nezaplacení zálohy zvolí. Nutno zdůraznit, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel. V případě dlužníka je totiž za trvání konkursu dlužníka podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či je umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví, což ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 24. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu