1 VSOL 841/2015-A-10
KSBR 33 INS 14997/2015 1 VSOL 841/2015-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Ladislavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Svratka, Radešínská 134, PSČ 592 33, adresa pro doručování písemností: Žďár nad Sázavou, Okružní 94, PSČ 591 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2015, č. j. KSBR 33 INS 14997/2015-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje podstatné náležitosti dle ustanovení § 103 odst. 1, odst. 2 IZ, § 3 odst. 1, odst. 2 IZ, neboť dlužnice konkrétně netvrdila skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že její závazky jsou po splatnosti více než 30 dnů. Dlužnice sice v návrhu označila závazky vůči třem věřitelům jako vykonatelné a označila čísla jednací rozhodnutí, avšak z návrhu není patrné, zda se jedná o meritorní rozhodnutí, zda a kdy tato rozhodnutí nabyla právní moci a vykonatelnosti a zda závazky jsou po splatnosti více jak 30 dnů. Tyto údaje nejsou uvedeny ani v připojeném seznamu závazků. Jelikož uvedené nedostatky brání pokračování v řízení a insolvenční zákon vylučuje postup dle ustanovení § 43 o.s.ř., soud prvního stupně insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně vůči ní postupoval příliš striktně a bez dalšího její návrh odmítl, aniž by učinil výzvu k odstranění vad podání. Dále namítala, že její návrh obsahoval veškeré náležitosti, neboť označila 5 svých věřitelů včetně dlužných částek a u některých věřitelů označila i probíhající vykonávací či nalézací řízení, z čehož je patrné, že závazky nebyla a není schopna splácet a je v dlouhodobém prodlení s jejich plněním. Nadto tuto skutečnost v insolvenčním návrhu výslovně prohlásila. V odvolání dlužnice uvedla údaje o splatnosti dvou závazků s tím, že k dalším věřitelům nemá doklady. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 9.6.2015 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že má 5 peněžitých závazků, které není schopna splácet po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a byla nucena zastavit podstatnou část plateb svých peněžitých závazků a na základě těchto skutečností se domnívá, že je v úpadku. V bodu 17 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedla 2 závazky vůči 2 věřitelům, závazky označila jejich výší a důvodem vzniku, u jednoho závazku uvedla, že je věc řešena nepravomocným rozsudkem Okresního soudu Žďár nad Sázavou. V bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) označila další 3 závazky vůči 3 věřitelům, závazky označila jejich výší, důvodem vzniku a rozhodnutím příslušného orgánu, v jednom případě uvedla platební výměr VZP ze dne 28. 5. 2015, ve druhém případě označila rozsudek Okresního soudu Žďár nad Sázavou ze dne 18. 2. 2015, č. j. 14 C 493/2013-113 a ve třetím případě uvedla rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. j. ČTÚ-146381/2012. K návrhu připojila seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž označila 5 závazků vůči 5 věřitelům, závazky označila výší a důvodem vzniku. U tří závazků uvedla, že jsou vykonatelné, u jednoho závazku uvedla, že neví, zda je vykonatelný a u jednoho závazku uvedla, že věc je řešena Okresním soudem Žďár nad Sázavou a rozsudek dosud není pravomocný. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu podaného insolvenčního návrhu dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje úplné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, nutno vyjít ze závěrů, které Nejvyšší soud ČR formuloval ve svém rozhodnutí ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 88/2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).

Z insolvenčního návrhu dlužnice ani ve spojení se seznamem závazků nelze úpadek dlužnice ke dni vydání napadeného rozhodnutí dovodit. Ze skutkových tvrzení v návrhu sice vyplývá mnohost věřitelů dlužnice a mnohost jejích peněžitých závazků, nelze však dovodit, že alespoň 2 peněžité závazky vůči 2 věřitelům byly ke dni vydání napadeného rozhodnutí po lhůtě splatnosti déle jak 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ), ani neschopnost dlužnice tyto závazky plnit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2

IZ). Dlužnice v insolvenčním návrhu ani v seznamu závazků neuvedla údaj o splatnosti svých peněžitých závazků, přičemž pouze u jediného vykonatelného závazku, u něhož dlužnice označila rozsudek ze dne 18.2.2015, lze dovodit, že byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí po lhůtě splatnosti déle jak 30 dnů a déle jak 3 měsíce (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ). Obecná tvrzení dlužnice v insolvenčním návrhu o tom, že není schopna splácet své závazky po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, a že byla nucena zastavit podstatnou část plateb, je nedostatečné.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužnice dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm). Postup dle ustanovení § 43 o.s.ř., tj. výzvu dlužníku k odstranění vad insolvenčního návrhu, insolvenční zákon v ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčnímu soudu výslovně zapovídá.

K tvrzením, jež dlužnice doplnila v rámci odvolání, odvolací soud nemůže přihlížet, neboť je vázán stavem ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 146 odst. 2, § 142 písm. a/ IZ).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu