1 VSOL 838/2015-A-13
KSBR 27 INS 10055/2015 1 VSOL 838/2015-A-13

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , IČ 61449113, se sídlem Brno-Pisárky, Kamenomlýnská 124/2, PSČ 603 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2015, č. j. KSBR 27 INS 10055/2015-A-7,

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2015, č. j. KSBR 27 INS 10055/2015-A-7 se p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 10dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout první nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné majetkovou podstatu zpeněžit. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Dlužník sice uvádí, že vlastní majetek v hodnotě 536.000 Kč, ovšem v současné době nelze usuzovat dobu, pravděpodobnost zpeněžení předmětného majetku, a ani na jeho možný výtěžek. Minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč bez DPH.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že záloha je neúměrně vysoká, neboť počáteční náklady insolvenčního správce do doby, než bude možné majetkovou podstatu zpeněžit, nebudou dosahovat takové výše a odměna insolvenčního správce bude hrazena z výtěžku zpeněžení jeho majetku v hodnotě 536.000 Kč. Zopakoval a zdůraznil, že vlastní tři osobní automobily, které lze reálně zpeněžit za cenu, kterou dlužník stanovil na podkladě informací ze serveru sauto.cz. Navíc má dlužník příjem z pracovního poměru ve výši cca 11.000 Kč čistého měsíčně, která bude (mimo nezabavitelnou částku) odváděna insolvenčnímu správci. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, případně změnil tak, že zálohu stanoví v zásadně menší výši.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 16. 4. 2014, doručeným soudu téhož dne, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na jeho majetek, neboť je osobou, u které insolvenční zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. V návrhu uvedl, že má závazky ve výši celkem 3.331.334,07 Kč a souhrn těchto závazků jednoznačně převyšuje hodnotu majetku dlužníka, který činí 536.000 Kč. Dále uvedl, že má příjem ve výši 10.500 Kč čistého, je ženatý a má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Ke struktuře svého majetku v návrhu a připojeném seznamu majetku uvedl, že vlastní tři osobní automobily (Ford Escort 1.8, 16 V, v odhadované ceně 1.000 Kč, Renault Megane Scenic v odhadované hodnotě 30.000 Kč a Citroen C4 Picasso 1.6 HDi v odhadované hodnotě 290.000 Kč), vybavení prodejny v OC Letmo v Brně v hodnotě 100.000 Kč, figuríny na prezentaci a oblečení 6 kusů v odhadované hodnotě 9.000 Kč, vybavení obchodu v hodnotě 14.500 Kč a běžné vybavení domácnosti 14.000 Kč. Dále má registrovanou ochrannou známku e-lady v odhadované hodnotě 20.000 Kč a pohledávku vůči

Aleši Vojtíškovi ve výši 55.000 Kč, která je vymáhána v exekučním řízení a dále pohledávku vůči AXA penzijní společnost a.s. ve výši 2.500 Kč. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Na základě údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu a povinných přílohách lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku, který bude nutno řešit konkursem. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky na výkon činnosti insolvenčního správce do doby, než bude dosaženo výtěžku zpeněžení. Odvolací soud zdůrazňuje, že po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady platil zálohově ze svého. Složení zálohy je proto nezbytné na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku, se soupisem majetkové podstaty, s jejím oceňováním a zpeněžováním. Pokud dlužník namítá, že insolvenční správce bude mít na tyto náklady k dispozici nezabavitelnou část jeho měsíčního příjmu, odvolací soud upozorňuje, že nesrazitelná částka v případě dlužníka, který je ženatý a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, činí 10.707 Kč měsíčně. S ohledem na strukturu majetku nelze konstatovat, že výše uložené zálohy je zcela nepřiměřená.

Odvolateli lze přisvědčit pouze v tom, že výtěžek zpeněžení by mohl být dostačující pro odměnu insolvenčního správce, která při konkursu činí minimálně 45.000 Kč bez DPH, neboť dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů činí odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele 25 % z částky od 0 do 500.000 Kč, takže odměna by mohla být pokryta i za situace, že výtěžek bude jen ve výši 50% částky, kterou předpokládá (odhaduje) dlužník.

Uložení zálohy ve výší 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť v posuzované věci nutno počítat s náklady na soupis majetkové podstaty, oceňování a zpeněžování nemovitého a movitého majetku a další počáteční náklady, přičemž dlužník sám uvádí, že v majetkové podstatě pohotové finanční prostředky nemá.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Olomouci 24. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu