1 VSOL 838/2013-A-14
KSBR 27 INS 32300/2012 1 VSOL 838/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka L&A Company s.r.o., identifikační číslo: 253 20 726, se sídlem Brno, Moravské nám. 3, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitelky Marty anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Jaroslava Foglara 867/14, PSČ 639 00, právně zastoupené Mgr. Helenou Lehkou, advokátkou, se sídlem Brno, Příkop 8, PSČ 602 00, rozhodl o odvolání věřitelky Marty anonymizovano ze dne 27.8.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.8.2013, č.j. KSBR 27 INS 32300/2012-A-8, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.8.2013, č.j. KSBR 27 INS 32300/2012-A-8, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon -dále jen též IZ ) uložil věřitelce (dále jen též navrhovatelka ), aby ve stanovené lhůtě zaplatila na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu 20.12.2012, se navrhovatelka domáhala rozhodnutí soudu o zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Jelikož v této fázi řízení nemá soud prokázáno, že jsou zde pohotové finanční prostředky, proto vyplývá nezbytnost složit zálohu na náklady řízení. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude rozhodnuto o způsobu řešení. Za takové výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu a ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Nelze spravedlivě požadovat po insolvenčním správci, aby tyto výdaje nesl ze svého a následně pak zatěžovaly tyto útraty rozpočtové prostředky Krajského soud v Brně. V projednávané věci (pokud by bylo vyhověno návrhu a byl prohlášen konkurs) lze očekávat hotové výdaje a náklady insolvenčního správce-cestovné, náklady na zjištění, sepsání, ocenění a zpeněžení majetkové podstaty, náklady správních, administrativních, bankovních, telekomunikačních poplatků, archivní služby, apod. Navrhovatelka není od platby zálohy osvobozena. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 IZ a okolností případu a uložil navrhovatelce zaplacení zálohy na náklady řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání. Namítala, že má za to, že složení zálohy není v daném případě potřebné, neboť prostředky lze k tomu zajistit jinak. Z katastru nemovitostí vyplývá, že dlužník vlastní řadu nemovitostí, zapsaných na LV č. 616, vedeného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Vyškov, kat. úz. Rychtářov a dále je vlastníkem podílu ve výši 4/8 na parcelách č. 809/6 a č. 809/13 vedených a LV č. 651 u téhož úřadu, nacházejících ve stejném katastrálním území. Zároveň nelze navrhovatelce přičítat k tíži nečinnost dlužníka, který nesplnil povinnosti dle ust. § 128 odst. 4 IZ na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 9.1.2013 (A-5). Odvolatelka má za to, že dlužník disponuje i movitým majetkem. Proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se jí zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Dlužník se k podanému odvolání nevyjádřil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávaném případě ze spisu soudu prvního stupně odvolací soud především zjistil, že insolvenční návrh navrhovatelky je projednatelný. Navrhovatelka v něm tvrdí svou pohledávku za dlužníkem v řádech několika milionů Kč, splatnou od roku 2010 a označila dalšího věřitele se splatnou pohledávkou rovněž v řádech několika milionů Kč, splatnou postupně od roku 2005 z titulu smlouvy o dílo. Z toho navrhovatelka dovozuje, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a není schopen plnit své splatné závazky pod dobu delší 3 měsíců.

Usnesením ze dne 9.1.2013 (A-5) soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby se k insolvenčnímu návrhu navrhovatelky vyjádřil a dále, aby předložil ve stanovené lhůtě 15 dnů seznamy svých závazků, majetku a zaměstnanců dle ust. § 104 IZ s tím, že nesplní-li dlužník tuto povinnost, bude soud usuzovat dle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, že u něj nastala domněnka úpadku. Podáním ze dne 25.3.2013 dlužník požádal o prodloužení lhůty o 30 dnů, požadované seznamy však dosud nepředložil. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Na základě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že vše nasvědčuje tomu, že pokud se tvrzení navrhovatelky v insolvenčním návrhu potvrdí, bude nutno rozhodnout o úpadku dlužníka a pokud zůstane dlužník v dalším řízení i nadále pasivní, bude nutno jeho úpadek řešit konkursem. Ohledně majetku dlužníka a především o jeho hodnotě však soud nemá v současné době potřebné informace, kromě tvrzení navrhovatelky. Rozsah a hodnotu majetku bude zjišťovat v případě zjištění úpadku dlužníka insolvenční správce. V této fázi řízení nelze rovněž spekulovat, za jakou částku bude případně majetek dlužníka zpeněžen.

Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě je složení zálohy v požadované výši potřebné, neboť požadovaná částka poslouží ustanovenému insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka k úhradě výdajů správce a je rovněž zárukou pro úhradu jeho odměny (§ 38 odst. 2 IZ) pro případ, že majetek dlužníka se nezdaří zpeněžit alespoň v rozsahu potřebném na úhradu těchto nákladů a odměny správce, která při řešení úpadku konkursem, je-li zpeněžováno, činí minimálně 45.000 Kč.

Dále je třeba souhlasit se soudem prvního stupně, že jestliže by se v dalším řízení, po rozhodnutí o úpadku ukázalo, že nebude možno dohledat a zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu (alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení), pak by při nezaplacení zálohy (kterou je možno požadovat pouze do rozhodnutí o úpadku) veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně, čímž by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovatelce se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. září 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu