1 VSOL 837/2014-A-31
KSBR 33 INS 3798/2014 1 VSOL 837/2014-A-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Michala Gajdůška, nar. 15. prosince 1979, bytem Prakšice 188, PSČ 687 56, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 3798/2014, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 15.7.204, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. července 2014, č.j. KSBR 33 INS 3798/2014-A-24,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. července 2014, č.j. KSBR 33 INS 3798/2014-A-24, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka s odůvodněním, že usnesením ze dne 17.3.2014, č.j. KSBR 33 INS 3798/2014-A-13 uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti v pokladně soudu, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V tomto usnesení byl dlužník poučen o možnosti zastavení insolvenčního řízení v případě, že záloha nebude ve stanovené lhůtě zaplacena.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, nicméně usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.5.2014, č.j. 1 VSOL 436/2014-A-20 bylo toto usnesení soudu prvního stupně potvrzeno a nabylo právní moci dne 23.6.2014. Dle sdělení účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 2.7.2014 nebyla záloha zaplacena. Proto postupoval soud prvního stupně dle ust. § 108 odst. 3 IZ a řízení pro nezaplacení zálohy zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl pouze to, že ke dni podání odvolání změnil zaměstnavatele a jeho příjem se navýšil. Ke svému odvolání žádné listinné důkazy ke svým tvrzením nedoložil.

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 3 IZ platí, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací soud především konstatuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a úplná, rovněž odvolatel je ve svém odvolání nezpochybnil. Není tedy pochyb o tom, že rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nabylo právní moci dne 23.6.2014 a že dlužník dosud požadovanou zálohu nezaplatil. S ohledem na znění ust. § 108 odst. 3 IZ, dle něhož zákon ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodů nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví nebo přikročí k jejímu vymáhání, však bylo povinností odvolacího soudu prověřit, zda bylo možno v tomto insolvenčním řízení pokračovat i bez uhrazení zálohy.

V tomto směru nutno odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, který ve svém rozhodnutí ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (1 VSOL 20/2013, KSOL 10 INS 21861/2012), jež je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz., formuloval právní závěr, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné (např. prokáže-li se, že v mezidobí došlo ke změně majetkové situace dlužníka natolik, že již disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje a předpokládanou odměnu insolvenčního správce) nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

V přezkoumávaném případě, v intencích shora citovaných závěrů Nejvyššího soudu, dospěl odvolací soud k závěru, že trvat na zaplacení zálohy není v této věci nadbytečné. To proto, že řešení dlužníkova úpadku oddlužením není možné (k tomu viz závěry Vrchního soudu v Olomouci v předchozím usnesení v této věci ze dne 29.5.2014, č.j. 1 VSOL 436/2014-A-20), jeho úpadek by bylo nutno řešit pouze konkursem a následně by bylo nezbytné provést zjištění rozsahu a ocenění majetku dlužníka, zpeněžit jej, což si nepochybně vyžádá nemalé náklady. Není přitom pochyb, že v konkursu (na rozdíl od oddlužení formou plnění splátkového kalendáře-což je v praxi převažující forma oddlužení, kterou v daném případě žádal i dlužník) nejsou náklady řízení hrazeny postupně, nýbrž vznikají v převážné míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty, ve které ovšem v daném případě pohotové finanční prostředky nejsou. Kromě toho by dále bylo nutné hradit i hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměnu. Přitom i z důvodové zprávy k ust. 108 a § 38 a § 39 IZ se podává, že k úhradě výdajů a odměny správce státem by mělo docházet jen zcela výjimečně a to pouze v případě, že je nelze hradit ani z majetkové podstaty, ani ze zálohy na náklady insolvenčního řízení.

V neposlední řadě odvolací soud uzavírá, že v případě dlužníka nebyly rovněž shledány takové okolnosti, pro něž je řešení jeho úpadku nezbytné nebo obecně žádoucí.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu