1 VSOL 835/2016-B-33
KSOS 22 INS 20675/2015 1 VSOL 835/2016-B-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby 73905917, bytem Kylešovská 111, 747 81 Otice, o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, o námitce podjatosti vznesené dlužnicí vůči insolvenční správkyni, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.5.2016, č.j. KSOS 22 INS 20675/2015-B-25,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2016, č.j. KSOS 22 INS 20675/2015-B-25, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně nevyhověl návrhu dlužnice na vyloučení insolvenční správkyně Mgr. Ing. Evy Hepperové z insolvenčního řízení dlužnice pro podjatost dle ustanovení § 24 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen též IZ ), neboť neshledal žádný důvod, který by zakládal pochybnost o nepodjatosti insolvenční správkyně, pro který by měla být z předmětného insolvenčního řízení vyloučena. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž uvedla, že soud nepřihlédl k žádnému argumentu o podjatosti insolvenční správkyně, proto navrhovala, aby odvolací soud znovu posoudil její argumenty dokazující podjatost insolvenční správkyně a následně rozhodl o jejím odvolání.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 24 odst. 1 IZ insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle ustanovení § 14 odst. 1, 4 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení, lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými ustanovením § 14 odst. 1 o.s.ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení, dlužníkům či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku (§ 14 odst. 1 IZ), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§ 16 IZ), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (srovnej usnesení NS ČR ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být prokázána (viz. usnesení NS ČR sp. zn. 29 NSCR 110/2014).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že -dlužnice v předmětné věci vznesla námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Petře Kostelňákové Petříkové; o níž rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 21.4.2016 č.j. 1VSOL 483/2016-B-21 tak, že tato soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. -Dlužnice podáním ze dne 16.2.2016 č.d. B-10 navrhla změnu insolvenční správkyně pro podjatost, kterou spatřovala v neustálém vyvíjení tlaku správkyně na dlužnici, aby se nechala pro svou nemoc zastupovat svým manželem, v neprofesionálním chování správkyně, která neumožnila přítomnost manžela u jednání s dlužnicí a kontaktovala insolvenční správkyni manžela dlužnice Ing. Dobrou, aby ji informovala, že podá návrh na zamítnutí splátkového kalendáře v insolvenční věci manžela. Rovněž rozhodnutí správkyně, který z věřitelů dlužnice je zajištěný a který nezajištěný, neodpovídá skutečnosti. -Ve vyjádření k námitce podjatosti insolvenční správkyně uvedla, že komunikace s dlužnicí je obtížná, neboť dlužnice údajně nemá k dispozici telefon a po celou dobu se manžel dlužnice snaží komunikovat za dlužnici. Do kanceláře správkyně se dlužnice dostavila s manželem a na jí kladené otázky odpovídal převážně manžel. Stejně tak vyjádření k jednotlivým pohledávkám dlužnici výslovně diktoval. Na přímé otázky správkyně dlužnice buď neodpoví, nebo odpoví tak, že se musí poradit s manželem. Po přezkumném jednání konaném dne 26.1.2016 insolvenční správkyně telefonicky sdělila dlužnici (na telefonní číslo manžela) výsledek přezkumného jednání, jehož se dlužnice neúčastnila z důvodu nemoci, a to že soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Na dotaz, z jakého důvodu dlužnice podala námitku podjatosti soudkyně a zda na tomto návrhu trvá i poté, co jí bylo soudem schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, jak dlužnice požadovala, dlužnice pouze odpověděla, že neví a že se musí poradit s manželem. Následně již správkyni kontaktoval pouze manžel s tím, že chce osobní schůzku se správkyní. Poté, co manželovi dlužnice sdělila, že bude komunikovat pouze s dlužnicí, oznámil, že nadále bude dlužnice se správkyní komunikovat pouze písemně. Dne 4.2.2016 se dlužnice dostavila k jednání u insolvenční správkyně. Toto jednání bylo po krátké chvíli přerušeno slovní a fyzickou agresí jejího manžela, které vyústilo v přivolání příslušníků PČR, neboť manžel dlužnice fyzicky napadl správkyni v její kanceláři, a to tak, že ji odhodil na stěnu chodby, kde se správkyně zastavila zády o dřevěný botník a poté upadla na zem. Potvrdila, že dlužnici nabídla pomoc, neboť okolnosti, že dlužnice sama neodpoví na žádnou otázku, pokud nedostane výslovný souhlas manžela, kontaktovat ji je telefonicky možné jen, když to manžel dovolí a půjčí jí svůj mobilní telefon a osobně s ní nelze hovořit o samotě, neboť manžel se vždy dožaduje přítomnosti, vedly insolvenční správkyni k závěru, že by dlužnice mohla být psychicky týraná, nikoli však narušená, jak uvádí dlužnice. Po zkušenostech s agresí jejího manžela však insolvenční správkyně dospěla k závěru, že nebude sebe ani své zaměstnance vystavovat takovému riziku napadení a s dlužnicí již nadále bude komunikovat pouze písemně. O šetření PČR, jehož předmětem je fyzické napadení manželem dlužnice, informovala správkyně insolvenční správkyni dlužníka pana Romana Rychtra. Při přezkumu přihlášek věřitelů je vázána zákonem a námitky dlužnice v tomto směru vychází pouze z její neznalosti.

Na tomto skutkovém základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že nebyl shledán žádný důvod, který by zakládal pochybnost o nepodjatosti insolvenční správkyně, pro který by měla být z předmětného insolvenčního řízení vyloučena. Námitky dlužnice směřují proti postupu insolvenční správkyně a podle ust. § 14 odst. 4 o.s.ř. nemohou být důvodem pro vyloučení insolvenční správkyně z projednávání a rozhodnutí věci. Naopak, z obsahu vznesené námitky podjatosti a z vyjádření insolvenční správkyně je zřejmé, že nevyšly najevo žádné jiné skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnost o nepodjatosti insolvenční správkyně Mgr. Ing. Evy Hepperové.

Proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné .

V Olomouci 21. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu