1 VSOL 835/2015-A-11
KSBR 33 INS 12753/2015 1 VSOL 835/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Richarda Kůřila, nar. 7. května 1960, identifikační číslo osoby:124 41 759, bytem Archlebov 2, PSČ: 696 33, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 12753/2015, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka ze dne 30.6.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. května 2015, č.j. KSBR 33 INS 12753/2015-A-5,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. května 2015, č.j. KSBR 33 INS 12753/2015-A-5, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) a ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., odměně insolvenčního správce a náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhlášky č. 313/2007 Sb.), uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle odůvodnění se dlužník svým insolvenčním návrhem (soudu doručeným 18.5.2015) domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, spolu s tímto návrhem předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník má pohledávku ve výši 88.000 Kč, jejíž splatnost nastala v roce 2012 a dále vlastní movité věci, jejichž hodnota není v současné době známa. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník má vůči 5 věřitelům závazky ve výši celkem 517.927 Kč, všechny jsou po splatnosti déle jak 30 dnů, ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník nemá žádné zaměstnance. Na základě těchto údajů lze proto uzavřít, že dlužník je v úpadku, když má více věřitelů a vůči nim peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto peněžité závazky není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Nicméně přestože bylo zjištěno, že dlužník vlastní movité věci a dále má pohledávku ve výši 88.000 Kč, o jejíž dobytnosti lze, s ohledem na její splatnost pochybovat, dospěl soud prvního stupně k závěru, že v daném případě je záloha na náklady insolvenčního řízení nezbytná, neboť hodnota movitých věcí není soudu známa a nadto je soudu z jeho činnosti známo, že movité věci bývají obtížně zpeněžitelné a výtěžek nebývá vysoký. Soud proto s ohledem na předpokládané náklady insolvenčního řízení stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. V další části svého rozhodnutí soud prvního stupně vysvětlil účel a smysl zálohy, včetně její výše.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že s ním nelze souhlasit, neboť v návrhu uvedl, že má movitý majetek (televizor, hifi věž, 2 reprobedny, klimatizer, ventilátor, 2 zdravotní sedačky, 4 pisoáry, 4 umývadla, 35 ks dveří) a dále pohledávku za dlužníkem Jurakem Jurifem Jurijovičem (bytem Ukrajina), která se stala splatnou 31.12.2012. Jde dle něj o majetek, který je pro uspokojení nákladů insolvenčního řízení a částečné uspokojení věřitelů, naprosto dostačující, když lze očekávat, že náklady spojené se zjišťováním, správou a zpeněžováním jeho majetku, budou minimální a názor soudu, že jde o majetek obtížně zpeněžitelný a pohledávka zřejmě nedobytná, považuje dlužník za nepodložený a spekulativní. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, případně je změnil tak, že požadavek na zálohu odpovídajícím způsobem sníží.

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Především odvolací soud konstatuje, že zjištění soudu prvního stupně, jak byla uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná, mají v předloženém spise plnou oporu a lze proto uzavřít, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný a na základě údajů v něm uvedených lze dovodit, že dlužník je v úpadku, neboť tvrdí své od roku 2007-2012 postupně splatné závazky vůči více věřitelům ve výši celkem 517.927 Kč a vzhledem k tomu, že se jedná pohledávky věřitelů vykonatelné, ohledně nichž jsou vedeny exekuce a dále též s ohledem na rozsah majetku dlužníka, lze rovněž učinit závěr, že dlužník není schopen tyto své závazky hradit, neboť je nehradí déle jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti a uspokojení pohledávek těchto věřitelů nebylo dosud možné dosáhnout ani výkonem rozhodnutí či exekucí (§ 3 odst. 1-2 IZ). Je zde tedy důvodný předpoklad, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, jak to konečně i samotný dlužník navrhuje (případně nepatrným konkursem (viz ust. § 314-315 IZ).

Jak již uvedl soud prvního stupně ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ stanoví, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Ze shora citovaného ustanovení tedy vyplývá, že lze po insolvenčním navrhovateli, včetně dlužníka, zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadovat, pokud tyto prostředky, zejména pohotové finanční prostředky na počáteční činnost insolvenčního správce, nelze zajistit jinak, což je i přezkoumávaný případ.

Dle návrhu i předloženého seznamu majetku, dlužník vlastní toliko shora vyjmenované movité věci, u nichž není známo jejich stáří ani hodnota, dále má pohledávku za svým dlužníkem ve výši 88.000, splatnou v roce 2012. Podle návrhu i seznamu majetku, dlužník nemá v současné době ve své dispozici žádné bezprostředně použitelné finanční prostředky a z návrhu rovněž není patrno, zda dlužník někde pracuje a zda má jakýkoliv příjem.

Jen pro úplnost dlužno dodat, že odvolacímu soudu je z insolvenčního rejstříku, z jeho úřední činnosti a též z výpisu z živnostenského rejstříku známo, že dlužník byl v minulosti zapsán jako podnikatel (od roku 1990), dle výpisu z živnostenského rejstříku je zřejmé, že dlužník živnost sám ukončil v roce 2006. Dále je odvolacímu soudu známo, že vůči dlužníku bylo v minulosti vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 26 K 9/98 konkursní řízení dle zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, konkurs na jeho majetek byl prohlášek usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23.10.1998 a ke zrušení tohoto konkursu došlo usnesením téhož soudu ze dne 26.4.2006 (v právní moci 11.7.2006) z důvodu, že majetek podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu (§ 44 odst. 1 písm. d) ZKV). Vůči dlužníku bylo rovněž u Krajského soudu v Brně vedeno (na základě jeho návrhu) insolvenční

řízení, a to pod sp. zn. KSBR 29 INS 27315/2014, toto řízení bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud na základě těchto zjištění uzavírá, že pokud jde o tvrzení dlužníka, že má dostatek movitého majetku, který bude zcela postačovat k úhradě nákladů tohoto insolvenčního řízení, pak především v rovině jeho vlastní argumentace vskutku nelze v této fázi řízení spekulovat nad tím, zda vůbec a kdy se movitý majetek dlužníka podaří správci zpeněžit, případně v jakém rozsahu a s jakým výtěžkem a nelze rovněž odhadnout, zda vůbec a kdy se správci podaří vymoci a v jakém rozsahu pohledávku dlužníka za jeho dlužníkem, splatnou od roku 2012; jinými slovy, zda jde vůbec o pohledávku dobytnou. Je přitom třeba opět zdůraznit, že pohotové finanční prostředky jsou potřebné především pro počáteční činnost správce (poštovné, případné znalečné, inzerci, cestovné, náklady na vedení exekuce proti dlužníku dlužnice apod.), jak již bylo dlužníku vysvětleno i v předchozím insolvenčním řízení.

Proto dospěl odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně k závěru, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v přezkoumávaném případě nutné a to včetně požadované výše, neboť v případě, že po zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek bude insolvenční správce zpeněžovat, pak tomu nutně předchází jednak soupis tohoto majetku, jeho zajištění, ocenění, což si vyžádá bezprostřední náklady. Dále je nutno přisvědčit soudu prvního stupně, že bude-li správce zpeněžovat, pak jen odměna správce ze zpeněžení bude činit dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč (k tomu DPH, je-li správce jejím plátcem) a zcela nepochybně správci vzniknou i hotové výdaje či náklady konkursu. Dále s účinností od 1.1.2014 má správce nárok, při řešení úpadku konkursem, na další odměnu a to z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele 1.000 Kč (§ 2a uvedené vyhlášky). V případě, že je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení žádného majetku (nebyl získán žádný výtěžek), pak náleží správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, nejméně však opět 45.000 Kč, k tomu DPH, je-li správce jejím plátcem (opět § 2a vyhl. č. 313/2007 Sb., § 38 odst. 1, odst. 2 IZ v platném znění).

Jak již bylo uvedeno shora, smyslem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek pohotových finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a dále rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by musel hradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, pokud by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu a nelze rovněž po správci spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svých prostředků. Nelze rovněž přehlédnout, že dle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze do rozhodnutí o úpadku, kdy zpravidla hodnota majetku a jeho zpeněžitelnost, včetně dobytnosti pohledávek dlužníka, není soudu známa.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Miroslava Kupková předsedkyně senátu