1 VSOL 832/2015-A-14
KSBR 33 INS 17205/2015 1 VSOL 832/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Tererova 1865/3, PSČ 612 00, IČ 63376989, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.7.2015, č.j. KSBR 33 INS 17205/2015-A-8,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužníku, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník se domáhá rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkurzem. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník má pohledávky v celkové výši 1.008.751,50 Kč, vlastní nemovitosti-ornou půdu v katastrálním území Skalička u Tišnova-zatížené zástavním právem a několik nákladních automobilů a osobních aut. U pohledávek přitom není zřejmé, zda se insolvenčnímu správci podaří vypomoci a v jakém časovém rozmezí, navíc k jejich vymáhání bude insolvenční správce potřebovat finanční prostředky, dokud nebude možné tyto náklady krýt z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Stejně tak výtěžek ze zpeněžení nemovitostí bude sloužit především k uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů a k úhradě nákladů spojených se správou a zpeněžením tohoto majetku. Jelikož nelze spravedlivě požadovat po insolvenčním správci, aby výdaje spojené s konkursem hradil z vlastních zdrojů, případně aby se následně hradily z rozpočtových prostředků, je třeba dlužníku uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Výši zálohy soud prvního stupně odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkurzem, jež činí dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč bez hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že k pokrytí prvotních nákladů insolvenčního řízení je dostatečná částka 15.000 Kč až 20.000 Kč. Uvedl, že soud prvního stupně nezohlednil skutečnost, že je podnikající fyzickou osobou-živnostníkem, která se ocitla ve vážných finančních potížích v důsledku druhotné platební neschopnosti, což vyústilo v podání insolvenčního návrhu, a proto je nepřiměřené požadovat zaplacení tak vysoké zálohy v tak krátké lhůtě. Poukázal na skutečnost, že se v majetkové podstatě nachází likvidní aktiva (nemovitosti, pohledávky, automobily), z jejichž zpeněžení bude sanována odměna insolvenčního správce, a proto není důvod, proč by složená záloha měla garantovat právě úhradu této odměny. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se mu ukládá záloha ve výši 15.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 30.6.2015 insolvenčním návrhem dlužníka, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkurzem. Dlužník uvedl, že je fyzickou podnikající osobou dle živnostenského zákona, popsal důvody svého úpadku a uvedl, že eviduje závazky vůči třetím osobám ve výši přesahující 8.000.000 Kč, které není schopen vzhledem ke svým příjmovým poměrům hradit a je v prodlení déle jak 30 dnů, resp. déle jak 3 měsíce po lhůtě jejich splatnosti. V návrhu označil příkladmo 5 věřitelů s peněžitými závazky, jejichž splatnost nastala nejpozději v roce 2014. Z těchto skutečností dovozoval, že je v úpadku. K návrhu připojil seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl movité věci, mimo jiné 5 nákladních a osobních automobilů, nemovitost-ornou půdu nacházející se v katastrálním území Skalička u Tišnova a pohledávky vůči společnosti Siemens Electric Machines s.r.o., se sídlem Drásov 126, PSČ 664 24, v celkové výši 1.008.751,50 Kč. U všech pohledávek uvedl, že je dlužník odmítá uhradit. Jiný majetek neuvedl. K návrhu dále připojil seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl mimo jiné pět zajištěných závazků na svém nemovitém a movitém majetku. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podá insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy úpadek dlužníka bude řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu vznikají náklady řízení ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Jedná se zejména o náklady spojené se zjištěním a oceněním majetku dlužníka, náklady na poštovné, správní poplatky, cestovní výdaje insolvenčního správce, náklady spojené se zpeněžením dlužníkova majetku apod.

Je sice skutečností, že dlužník vlastní movité věci, nemovitost a pohledávky, nutno však uvést, že v této fázi řízení nelze předjímat, zda a za jakou částku se podaří tento majetek zpeněžit, zda výtěžek ze zpeněžení bude postačovat také k úhradě nákladů řízení, nadto za situace, kdy část majetku je zatížena zástavním právem, a proto z jeho výtěžku budou přednostně uspokojeny pohledávky zajištěných věřitelů a náklady spojené se správou a zpeněžením tohoto majetku. Pokud se týká pohledávek dlužníka, nelze v této fázi insolvenčního řízení předjímat, zda jsou dobytné a v jakém časovém horizontu, obzvlášť za situace, kdy jsou sporné. Pohotové peněžní prostředky dlužník nemá.

V případě, že by pak výtěžek ze zpeněžení nebylo možno použít také pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

S ohledem na shora uvedené je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce, přičemž složená záloha správci umožní hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5, § 2a vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených odvolací soud považuje zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč za přiměřenou a proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu