1 VSOL 832/2013-A-28
KSBR 24 INS 32260/2012 1 VSOL 832/2013-A-28

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Markéty Peřinové, nar. 26. listopadu 1972, bytem ve Vyškově, Puškinova 24, PSČ 682 01, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 25.7.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. července 2013, č.j. KSBR 24 INS 32260/2012-A-23 t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. července 2013, č.j. KSBR 24 INS 32260/2012-A-23, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 389 odst. 1, § 396 odst. 1 a § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí se dlužnice insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu 20.12.2012 domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením. Z insolvenčního návrhu, jeho příloh a doplnění vyplývá, že dlužnice má spolu se svým manželem vůči 40 věřitelům 56 nezajištěných závazků v celkové výši 3.979.471,41 Kč (převážně vykonatelných), dlužnice v současné době vykonává pro Českou pojišťovnu a.s. činnost penzijního specialisty na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1.5.2013 a tipaře na základě smlouvy o spolupráci ze dne 1.5.2013, za měsíc květen obdržela příjmy ve výši 11.045 Kč. Dlužnice byla trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4.11.2011, sp. zn. 2T 211/2011 (v právní moci 23.11.2011), odsouzena za trestné činy podvodu a zpronevěry k trestu odnětí svobody na 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 30 měsíců. K tomu dlužnice uvedla, že návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr, trestné činy spáchala z důvodu tíživé finanční situace (neměla na splácení svých závazků ani na běžný chod domácnosti), veškeré peníze použila na úhradu svých závazků a na zajištění základních potřeb rodiny, svého jednání velice lituje, poškozené společnosti se zavázala škodu uhradit, což dosud v rámci svých možností činí. Dále soud zjistil, že dlužnice má vyživovací povinnost ke svému manželovi a dvěma dětem, majetek dlužnice představují movité věci ve společném jmění manželů v odhadované hodnotě dle dlužnice 25.600 Kč. Dlužnice požádala o spojení svého řízení s insolvenčním řízení ve věci svého manžela Petra Peřiny (vedeno pod sp. zn. KSBR 24 INS 32258/2012). Z tohoto insolvenčního návrhu, jeho příloh a doplnění vyplývá, že manžel dlužnice je zaměstnán u obchodní společnosti Izol-roof, s.r.o., jeho průměrná čistá mzda činí částku 25.050 Kč (soud vycházel z příjmů za měsíce duben a květen 2013, v přecházejících měsících byly příjmy manžela dlužnice nižší z důvodu pracovní neschopnosti). Manželu dlužnice nebude poskytován důchod ve výši 10.000 Kč na základě smlouvy o důchodu (založena na čl. A-3 ve spisu sp. zn. KSBR 24 INS 32260/2012), jelikož tento příjem má být nahrazen příjmy dlužnice dle sdělení manžela dlužnice na čl. A-12 shora uvedeného spisu. Závazky manžela dlužnice pocházející z jeho předcházejícího podnikání činí celkem 134.388,77 Kč.

Insolvenční soud po zjištění, že insolvenční návrh dlužnice splňuje náležitosti a jsou k němu připojeny zákonem vyžadované přílohy, nejprve posuzoval, zda je osvědčen úpadek dlužnice a dospěl k závěru, že jelikož dlužnice má 40 věřitelů, vůči nimž má 56 závazků, z nichž 41 je vykonatelných a jsou již vymáhány v rámci exekučních řízení (postupně zahájených od roku 2006), pak úpadek dlužnice je osvědčený. Dále soud zkoumal, zda je dlužnice je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení a na základě zjištění a argumentaci v tomto rozhodnutí uvedených dospěl k závěru, že dlužnici nelze odpírat možnost řešit její úpadek formou oddlužení, neboť její závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, dlužnice sice obnovila podnikatelskou činnost, avšak jen proto, aby získala příjmy k zapravení svých závazků, přičemž lze předpokládat, že bude mít pravidelný příjem. Dále soud posuzoval, zda dlužnice návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Po zhodnocení tvrzení dlužnice ohledně jejího odsouzení, dospěl soud k závěru, že dlužnice návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr; trestných činů se dopustila pod tíhou napjaté finanční situace (viz exekuce již od roku 2006), přičemž peněžní prostředky použila k zapravení svých předchozích dluhů a pro zajištění základních potřeb rodiny, svého činu lituje a zavázala se poškozenému škodu uhradit.

Nicméně v intencích ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud, poté, kdy posuzoval návrhy dlužnice a jejího manžela společně a kdy zjistil, že dlužnice spolu s manželem má nezajištěné závazky v celkové výši 3.979.471,41 Kč, z příjmů dlužnice ve výši 11.045 Kč činí měsíční srážky pro oddlužení částku 287 Kč (tj. za pět let částka 17.220 Kč) a z příjmů manžela dlužnice v průměrné výši 25.050 Kč činí měsíční srážky pro oddlužení částku 11.403 Kč (tj. za pět let 684.180 Kč), celkem tedy lze z příjmů dlužnice a jejího manžela za pět let získat částku 701.400 Kč, od níž je nutno odečíst zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 54.000 Kč (resp. 65.340 Kč, včetně 21% daně z přidané hodnoty) a za pět let by se tak nezajištěným věřitelům dostala částka 647.400 Kč, tj. 16,26 % nezajištěných pohledávek, resp. částka 636.060 Kč, tj. 15,98 % nezajištěných pohledávek, že dlužnice podmínky pro povolení oddlužení nesplňuje, neboť nezajištěným věřitelům se nedostane částka odpovídající nejméně 30 % jejich pohledávek. Jediným možným řešením úpadku dlužnice je tedy prohlášení konkursu na její majetek, a proto je pro další řízení nezbytné složení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Smyslem této zálohy je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce, záloha mu umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, který bude patřit do majetkové podstaty, za takovéto nutné výdaje lze zejména považovat poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky apod. Institut zálohy slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možné tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužnice. Minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí při konkursu 45.000 Kč. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, nelze-li je uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Insolvenční soud proto s ohledem na rozsah majetku dlužnice a k předpokládaným nákladům řízení stanovil zálohu v požadované výši, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že soudu prvního stupně musí být zřejmé, že požadovanou částku není schopna uhradit, nemá pohotové finanční prostředky ani peníze na účtu, je předlužena. I pokud by tuto částku uhradila (přičemž by jí vznikl další závazek), nastala by situace, kdy bude zjištěn její úpadek, který bude řešen konkursem. Ze zálohy bude zaplacen jen správce, nikoliv její věřitelé. Je proto zřejmé, že soud rozhodl tak, aby tuto povinnost nebyla schopna splnit, jejím záměrem však bylo, aby mohla splácet své závazky, což je možné pouze formou oddlužení. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Co se týče skutkových zjištění z insolvenčního návrhu dlužnice, včetně návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh, dále skutkových zjištění z insolvenčního spisu manžela dlužnice a to ohledně počtu a rozsahu nezajištěných závazků obou manželů (jež spadaní do společného jmění manželů), počtu vyživovaných osob, příjmů a celkové majetkové situace obou dlužníků, odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na úplná a správná skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, neboť tato zjištění mají v insolvenčních spisech obou dlužníků (manželů) plnou oporu. K těmto skutkových zjištěním není třeba ničeho dodávat; konečně ani dlužnice tato skutková zjištění ničím nezpochybňuje.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužnice a její manžel z dosavadních příjmů a na základě jejich celkové majetkové situace a počtu vyživovaných osob, nejsou schopni podmínkám oddlužení, jak jsou dány v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, dostát, to je uhradit za 5 let svým nezajištěným věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek. Proto spojení obou řízení (dlužnice a jejího manžela) není možné a je správný závěr soudu prvního stupně, že úpadek dlužnice bude možno řešit toliko konkursem, pokud ovšem dlužnice na svém insolvenčním návrhu setrvá. Zde je nutno dlužnici upozornit, že svůj insolvenční návrh může vzít zpět jen do rozhodnutí insolvenčního soudu o jejím úpadku (§ 129 odst. 1, § 130 odst. 3 IZ).

Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že v daném případě je pro další řízení složení zálohy v požadované výši potřebné, neboť tato částka poslouží ustanovenému insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužnice k úhradě jeho výdajů a je rovněž zárukou pro úhradu jeho odměny

(§ 38 odst. 2 IZ) pro případ, že majetek dlužnice se nezdaří zjistit a zpeněžit v potřebném rozsahu, přičemž jen odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí, je-li zpeněžováno, minimálně 45.000 Kč.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 15. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu