1 VSOL 831/2012-A-9
KSBR 40 INS 23024/2012 1 VSOL 831/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Tasov 118, Hroznová Lhota, PSČ 696 63, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 40 INS 23024/2012-A-4 ze dne 21.9.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 40 INS 23024/2012-A-4 ze dne 21.9.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrhu dlužnice doručený insolvenčnímu soudu dne 20.9.2012. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužnice je neurčitý a neobsahuje všechny náležitosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1a odst. 2 insolvenčního zákona, neboť v něm nejsou dostatečně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice, z jejího insolvenčního návrhu není patrno, čeho se dlužnice dovolává, a nejsou v něm označeny důkazy, kterých se dlužnice dovolává. Nedostatky návrhu způsobují jeho vadnost a brání pokračování v insolvenčním řízení, soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Uvedla, že podle jejího názoru návrh na zahájení insolvenčního řízení je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 103 odst. 1, věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 20.9.2012 insolvenční návrh, ve kterém se označila jako navrhovatel-insolvenční dlužník. V návrhu uvedla, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a po zodpovědném posouzení situace dospěla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat. Stav jejího úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť její závazky převyšují její pohledávky. Má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. Současně uvedla, že ke dni podání návrhu nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohla hradit náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a že pro tyto nedostatky nelze v insolvenčním řízení pokračovat.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010).

Závěry formulované v usnesení sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem. U dlužníka, který je podnikatelem, se však (navíc) rozhodujícími skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí i vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků (lhostejno, zda splatných nebo nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010

(publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 26/2011).

V přezkoumávané věci byť dlužnice uvedla, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem, se tato insolvenčním návrhem domáhá zjištění svého úpadku a k tomu tvrdí, že je v úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Dlužnice však ve svém insolvenčním návrhu uvedla pouze obecnou definici úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ a § 3 odst. 3 IZ, však neuvedla žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit její platební neschopnost, tj. že má více věřitelů (nejméně dva), vůči kterým má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Dlužnice v insolvenčním návrhu konkrétně neoznačila žádného věřitele a jeho pohledávku, neuvedla ani žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývala její neschopnost plnit peněžité závazky. Z insolvenčního návrhu dlužnice tak není zřejmá jedna ze základních podmínek osvědčujících úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, a to mnohost věřitelů. V tomto směru lze zcela přisvědčit správnému závěru soudu prvního stupně. Nedostatečná jsou i skutková tvrzení dlužnice ohledně předlužení, když i k předlužení dlužnice neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že souhrn jejích závazků převyšuje hodnotu jejího majetku, ke kterému dlužnice v návrhu neuvedla rovněž vůbec ničeho.

Insolvenční návrh dlužnice tak trpí vadami, které způsobují jeho neprojednatelnost, a proto soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bude usnesení doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu