1 VSOL 825/2015-B-54
KSOL 16 INS 10598/2014 1 VSOL 825/2015-B-54

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Mikasa plus s.r.o., identifikační číslo osoby: 247 84 184, se sídlem Přerov-Přerov IV-Kozlovice, Záhumení 51/1, PSČ 750 02, zastoupeného Mgr. Jakubem Jančovičem, advokátem, se sídlem Přerov-Město, Čechova 1184/2, PSČ 750 02, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 10598/2014, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Olomouc, Tř. 17. listopadu 44, o námitce podjatosti vůči insolvenčnímu správci Ing. Jiřímu Hanákovi vznesené věřiteli 1) č. 1 Jiřího Podhajského, narozeného 10.8.1988, bytem Zlín, Valy II/5165, PSČ 760 01, zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, se sídlem Kroměříž, Tovačovského 2784/24, PSČ 767 01 2) č. 11 GRAMBRIENS s.r.o., identifikační číslo osoby: 289 89 597, se sídlem Praha 1, Staré Město, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, 3) č. 10 Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Moštěnice, Nádražní 291/35, PSČ 751 17, 4) č. 3 PREMIUM LINE LLC, se sídlem Rosecrans Street 3802, 92110 San Diego, USA, věřitelé ad 2)-4) zastoupeni Mgr. Davidem Frankem, advokátem se sídlem Přerov I-Město, Bartošova 1660/16, PSČ 750 02, o odvolání věřitelů ad 1)-4) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 23. dubna 2015, č.j. KSOL 16 INS 10598/2014-B-29,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v soudu Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 23. dubna 2015, č.j. KSOL 16 INS 10598/2014-B-29, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl, že insolvenční správce Ing. Jiří Hanák není vyloučen z tohoto insolvenčního řízení.

V důvodech uvedl, že v průběhu řízení přihlášení věřitelé č. 1, 3, 10 a 11 vznesli námitku podjatosti vůči správci Ing. Jiřímu Hanákovi a ve svých námitkách uvedli, že: -správce má blízký poměr k dlužníkovi a veškeré jeho úkony směřují k tomu, aby v rozporu s jeho povinnostmi, věřitele vůbec neuspokojil, až na zjevné výjimky,-cílem správce je díky jeho těsné provázanosti s dlužníkem prostřednictvím právního zástupce HSP & Partners v.o.s., neuhradit žádnému z věřitelů nic, naopak po nich žádat bez bližšího odůvodnění další úhradu, což by znamenalo, že dlužník vůbec nesplňoval podmínky pro prohlášení konkursu s tím, že návrh byl podán účelově s cílem neuhradit žádné závazky a to ve spolupráci s insolvenčním správcem,-z toho plyne, že Ing. Jiří Hanák je podjatý, svou funkci vykonává v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1, 32 odst. 1 IZ a je vyloučen podle § 24 odst. 1 IZ,-je zarážející, že při tak těsné provázanosti správce s dlužníkem, došlo při určení osoby správce dle § 25 odst. 6 IZ, zrovna této osoby. V neposlední řadě namítli, že správce spolupracuje při vymáhání pohledávek dlužníka s advokátní kanceláří dlužníka HSP & Partners v.o.s., která jej (pozn. míněno dlužníka) zastupovala v době před podáním insolvenčního návrhu.

K těmto námitkám se správce podrobně vyjádřil a pro jeho obsáhlost soud na tato jeho vyjádření pro stručnost rozhodnutí odkazuje (č.d. B-24, B-26 spisu). Pokud byl soudu zaslán doplněk námitky podjatosti ze dne 15.4.2015, pak v něm nejsou uvedeny žádné nové skutečnosti.

Z obsahu insolvenčního spisu soud dále zjistil, že insolvenční správce v celém rozsahu popřel pohledávky přihlášených věřitelů, kteří podali námitku podjatosti, tj. věřitelů č. 1, 3, 10 a 11, a to v celém rozsahu, přičemž důvody těchto popření jsou uvedeny v přezkumných listech a insolvenční správce na ně odkazuje ve svých vyjádřeních, včetně zdůvodnění svého jednání a postupu.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nezjistil, že by insolvenční správce byl podjatý z důvodu jeho poměru k věci nebo k osobám účastníků řízení, proto zde nejsou důvody pochybovat o jeho nepodjatosti. Pokud jde o rozhodnutí správce v celém rozsahu popřít přihlášené pohledávky věřitelů č. 1, 3, 10 a 11, potom příčiny tohoto svého rozhodnutí podrobně popisuje ve svém vyjádření k námitkám podjatosti a soud na tyto důvody odkazuje. Soud nepovažuje za důvod podjatosti insolvenčního správce ani to, že byla podána vzájemná trestní oznámení, a to jak proti správci, tak proti věřiteli č. 1. Taktéž námitka věřitele č. 1, že insolvenční správce činí veškeré úkony směřující k tomu, aby v rozporu s jeho povinnostmi nebyli věřitelé uspokojeni , a má tím pravděpodobně na mysli popření jejich přihlášených pohledávek, potom samotné popření přihlášených pohledávek, přičemž jejich popření je řádně odůvodněno, nemůže být v rozporu s povinnostmi insolvenčního správce a jen z této skutečnosti nelze dovodit, že by insolvenční správce měl v úmyslu neuspokojit věřitele. K další námitce věřitele č. 1 týkající se určení osoby správce Ing. Hanáka, soud dodává, že v této projednávané věci-stejně jako ve všech jiných insolvenčních věcech-je insolvenční správce soudem ustanovován vždy na základě ustanovení § 25 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) tj. tak, že je na základě požadavku rozhodujícího soudce správce určen prostřednictvím počítačového programu ISIR a to předsedou insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jeho sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců (§ 25 odst. 2 IZ). Tímto způsobem určování insolvenčních správců je vyloučeno, aby mohl být určen insolvenční správce právě způsobem, který popisuje ve své námitce podjatosti věřitel č. 1. Soud žádná pochybení nebo tvrzenou činnost insolvenčního správce, která má být v rozporu s jeho povinnostmi, kontrolou insolvenčního spisu neshledal. Z uvedených důvodů považuje soud námitku podjatosti vůči správci Ing. Jiřímu Hanákovi za nedůvodnou.

Proti tomuto usnesení podali věřitelé č. 1, 3, 10 a 11 včasná odvolání. Věřitel č. 1 Jiří Podhajský podáním ze dne 13.5.2015, doplněným podáním ze dne 22.5.2015, sdělil, že v usnesení spatřuje vady dle ust. § 205 odst. 2, písm. b), d) a g) o.s.ř. Svým návrhem, podaným u insolvenčního soudu, jednak vznesl námitku podjatosti a jednak dal podnět insolvenčnímu soudu ve smyslu § 32 odst.1 IZ. Soud ve svém rozhodnutí však rozhodl o části jeho návrhu a nikoliv o celku. Napadeným usnesením vyslovil, že Ing. Jiří Hanák, insolvenční správce, není vyloučen z insolvenčního řízení, není tedy patrno, dle jakého ustanovení IZ postupoval. Z obsahu napadeného usnesení lze však dovodit, že rozhodoval v intencích § 24 odst. 1 IZ k vznesené námitce, ve smyslu § 25 IZ. Nezabýval se však návrhem ve smyslu § 32 odst. 1 IZ, o němž měl bezodkladně rozhodnout k návrhu věřitele, nebo bez tohoto návrhu a měl provést slyšení insolvenčního správce. Vzhledem k tomu, že funkci věřitelského orgánu v této věci vykonává soud, byl podán podnět věřitele č. 1 ke změně v osobě insolvenčního správce, tímto se však soud nezabýval vůbec. Je nesporné a prokázané, že Ing. Jiřího Hanáka, jako insolvenčního správce, ve všech sporech, vzniklých z insolvenčního řízení, zastupuje advokátní kancelář Hajduk a partneři, kromě úpadce Mikasa plus s.r.o., který je dlouholetým klientem advokátní kanceláře HSP&Partners, v.o.s., a úpadce Mražené potraviny Everest s.r.o., které spojuje osoba Ing. Ondřeje Marka, jak již věřitel uvedl ve svém vyjádření z 15.4.2015. V této provázanosti volí insolvenční správce jako právního zástupce právě kancelář HSP&Partners a je zjevné, že tak činí proto, aby úpadci poskytl maximální výhody. Osoba insolvenčního správce, musí být osobou, splňující zákonné podmínky výkonu této funkce a musí být osobou, u níž neexistuje důvod, a to ani v náznaku, že by měl bližší vztah k věci, nebo k úpadci, nebo k věřitelům. Tyto podmínky nestrannosti však jmenovaný insolvenční správce nesplňuje, neboť již způsob vykonávání funkce tohoto správce je nestandardní a nevykonává ji s péčí

řádného hospodáře. Například správce u přezkumného jednání dne 9.10.2014, zcela popřel pohledávku věřitele 11, ve výši 341.946 Kč, stejně, jako ji popřel dlužník-jednalo se o neuhrazené nájemné, dle smlouvy o nájmu nebytových prostor, insolvenční správce pak úkonem ze dne 7.4.2015, toto popření vzal zpět, aniž by přihláška byla jakkoliv doplněna a pohledávku, ve výši 341.946,-Kč uznal. Dosud však neuznal pohledávku z titulu neuhrazeného nájemného (tentýž titul, pouze jiné období, vedenou jako č. přihlášky P10). Zpětvzetí popření pohledávky učinil správce v době, kdy bylo rozhodováno o jeho zproštění. Tyto skutečnosti musely být soudu prvního stupně známy, proto jde o rozhodnutí neúplné a tudíž zcela nepřezkoumatelné. Proto věřitel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl o vyloučení Ing. Jiřího Hanáka, jako insolvenčního správce (§ 24 odst. 1IZ), případně aby tohoto správce zprostil (§ 32 IZ).

Věřitelé č. 3, 10 a 11 ve svém odvolání vznesli shodné námitky jako věřitel č. 1 a zdůraznili, že dle jejich názoru se soud nezabýval námitkou podjatosti tak, jak by se zabývat měl, když je nesporné a prokázané, že Ing. Jiřího Hanáka, jako insolvenčního správce, ve všech sporech vzniklých z tohoto insolvenčního řízení, zastupuje advokátní kancelář Hajduk a partneři, přitom úpadce Mikasa plus s.r.o., který je dlouholetým klientem advokátní kanceláře HSP&Partners, v.o.s., stejně jako úpadce Mražené potraviny Everest s.r.o., které spojuje osoba Ing. Ondřeje Marka. Rovněž navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že rozhodne o vyloučení Ing. Jiřího Hanáka, jako insolvenčního správce ve smyslu § 24 odst. 1 IZ nebo dospěje k závěru, že jsou dány důvody pro zproštění Ing. Jiřího Hanáka jako insolvenčního správce podle § 32 odst. 1 IZ.

Insolvenční správce Ing. Jiří Hanák v písemném vyjádření k odvolání věřitelů uvedl, že i když věřitel č. 1 neprokázal oprávněnost přihlášeného nároku a nedoložil požadované informace a dokumenty v souladu s výzvou insolvenčního správce ze dne 23. června 2014, přesto správce nepředložil jeho přihlášku pohledávky soudu k jejímu odmítnutí. Tímto mu správce umožnil uplatnit své tvrzené právo žalobou proti správci. Správce rovněž opakovaně vyzval věřitele č. 1, aby vydal motorová vozidla sepsaná do majetkové podstaty dlužníka, přičemž mu i současně sdělil požadované číslo bankovního účtu, aby věřitel mohl provést úhradu za užívání vozidel. Věřitel č. 1 vozidla nevydal, úhradu nájmu z nájemních smluv neprovedl a podal žalobu na neplatnost výpovědi k Okresnímu soudu v Ostravě (sp. zn. 59 C 196/2014). Správce svůj nárok na vydání vozidel uplatnil proti věřiteli č. 1 žalobou na vydání věci, která je předmětem soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Zlíně, pod sp. zn. 19 C 316/2014. Dále správce podal k Okresnímu státnímu zastupitelství ve Zlíně na věřitele č. 1 trestní oznámení, pro podezření z trestné činnosti; toto řízení bylo Krajským ředitelstvím policie Zlínského kraje odloženo se zdůvodněním, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, k podané stížnosti státní zástupkyně rozhodla, že odložení věci bylo předčasně, když nebyly dostatečně objasněny veškeré skutečnosti, proto toto rozhodnutí zrušila a současně byly policejnímu orgánu samostatným pokynem uloženy úkony, které je nutné provést. Správce dále eviduje pohledávku za věřitelem

č. 1 z titulu užívání motorových vozidel bez právního důvodu, která je v soupisu majetkové podstaty dlužníka uvedena pod poř. č. 12. Ve všech soudních sporech (sp. zn. 19 C 316/2014, sp. zn. 19 C 346/2014, sp. zn. 59 C 196/2014), které jsou vedeny s věřitelem č. 1 je insolvenční správce zastoupen JUDr. Piotrem Adamczykem, advokátem Advokátní kanceláře Hajduk a partneři s.r.o., se kterým insolvenční správce dlouhodobě spolupracuje v rámci insolvenčních řízení. Věřitel č. 1 namítá podjatost insolvenčního správce z důvodu, že tento spolupracuje s advokátní kanceláří HSP & Partners advokátní kancelář v.o.s., která zastupovala dlužníka již v době před zahájením insolvenčního řízení. K tomu insolvenční správce uvádí, že spolupráce s touto advokátní kanceláří je ryze ekonomická, když s ohledem na stav majetkové podstaty dlužníka (nezajištěný movitý a nemovitý majetek nulové hodnoty; peněžní prostředky, které stěží pokryjí pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky na roveň postavené; pohledávky významné hodnoty), se insolvenční správce s touto advokátní kanceláři dohodl na zastupování v aktivních sporech (vymáhání pohledávek majetkové podstaty dlužníka) a v některých incidenčních sporech. Ekonomický přínos pro podstatu dlužníka je v tom, že nárok na odměnu advokátní kanceláře vznikne vymožením přísudku v úspěšném soudním sporu. Advokátní kancelář při vymáhání pohledávek postupuje podle pokynu insolvenčního správce. Do zahájení tohoto insolvenčního řízení správce s danou advokátní kanceláři profesně nespolupracoval. Správce odmítá tvrzení věřitele č. 1 o podjatosti, naopak správce postupuje v tomto řízení v souladu s insolvenčním zákonem a dalšími právními předpisy. Jak z dosavadního řízení vyplývá, je to právě věřitel č. 1, který nectí zásady insolvenčního řízení a který svým postupem ztěžuje zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, když neustále zadržuje motorová vozidla, které již mohl insolvenční správce zpeněžit, a získat tak peněžní prostředky do majetkové podstaty.

Vrchního státní zastupitelství v Olomouci v písemném vyjádření k odvolání uvedlo (s poukazem na ustanovení § 24, § 31 odst. 1 a § 32 odst. 1 IZ), že odvolání odvolatelů se koncentruje do hlavní námitky, že soud prvního stupně nerozhodl o jejich podnětu ke zproštění správce a dále, že se nedostatečně zabýval vznesenou námitkou podjatosti a že jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné. Z formulace výroku napadeného usnesení, včetně odůvodnění, lze dovodit, že soud rozhodl jen o námitce podjatosti a nerozhodl o podnětu ke zproštění správce. Dle ustanovení § 32 odst. 1 IZ, však k vydání rozhodnutí soudu o zproštění správce může dojít jen na návrh věřitelského orgánu (v dané věci ji vykonává soud) nebo dlužníka nebo i bez takového návrhu. Jednotliví věřitelé tedy nejsou k takovému návrhu oprávněni. Zproštění přichází do úvahy, pokud správce neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu funkce s odbornou péčí, anebo porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem. Komentář (autorů, na které je v tomto podání odkázáno) k ustanovení § 32 odst. IZ uvádí, že případný podnět věřitelů ke zproštění správce funkce by neměl soud přejít bez povšimnutí. Shledá-li jej důvodným, měl by správce neprodleně zprostit, v opačném případě o tom nevydává žádné rozhodnutí. Jde-li o odvolání správce ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 IZ, pak oprávnění k takovému návrhu má jen správce, věřitelský výbor (zde tuto funkci vykonává soud) nebo tak může rozhodnout soud i bez návrhu a to ovšem z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností správce. Z uvedeného vyplývá, že ani zde nejsou věřitelé oprávněni k podání návrhu na odvolání správce. Pokud byl návrh věřitelů na odvolání správce přesto podán, jde jen o podnět, o kterém, neshledá-li jej soud důvodným (stejně jako v případě ustanovení § 32 odst. 1 IZ), nemusí vydávat žádné rozhodnutí. Jde-li o vyloučení správce podle ustanovení § 24 IZ, pak důvodem k pochybnostem o nepodjatosti správce pro jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků, by byla skutečnost, že by správce byl dlužníkovi osobou blízkou, sám by byl věřitelem dlužníka, jeho dlužníkem či ručitelem, event. by svým majetkem zajišťoval pohledávku věřitele dlužníka, pokud by se účastnil podnikání dlužníka, byl jeho společníkem, zaměstnancem apod. Žádný takový důvod však v dané věci zjištěn nebyl. Byla-li namítána nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, pak až na některé chyby v psaní a skutečnost, že soud v něm neodkázal na žádné zákonné ustanovení, tuto nelze shledat, když z odůvodnění je zřejmé, že soud rozhodoval dle ustanovení § 24 IZ. Proto za situace, kdy soud prvního stupně neshledal důvod k pochybnostem o nepodjatosti insolvenčního správce pro jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků insolvenčního řízení, a kdy v napadeném rozhodnutí uvedl, z jakých důvodů nepovažuje insolvenčního správce v této insolvenční věci za podjatého, lze mít výrok rozhodnutí za věcně správný. Proto Vrchní státní zastupitelství v Olomouci navrhlo, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitelů nejsou důvodná.

Podle ustanovení § 24 odst. 1 IZ insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Ustanovení § 31 odst. 1 IZ stanoví, že z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle ustanovení § 32 odst. IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

V daném případě se spisu soudu prvního stupně se podává, že odvolatelé přihlásili do insolvenčního řízení své pohledávky, které u přezkumného jednání správce popřel, dodatečně uznal pohledávku věřitele č. 11 (viz podání správce ze dne 7.4.2015, č.d. B-27) a učinil tak až po té, kdy věřitel podal žalobu na určení své pohledávky, věc byla vedena pod sp. zn. 16 ICm 3864/2014, v uvedeném řízení byl správce jako žalovaný zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Piňosem a z tohoto uvedeného spisu vyplývá i to, proč správce pohledávku tohoto věřitele popřel a proč ji dodatečně uznal. Dále z předmětného spisu vyplývá, že správce od počátku, kdy byl ustanoven do funkce, podává soudu pravidelné zprávy, v nichž soud informuje o svém postupu, řádně připravil přezkumná jednání, předložil soupis majetkové podstaty a přistoupil k vymáhání pohledávek dlužníka, včetně toho, že se vůči věřiteli č. 1 domáhá vydání vozidel, která jsou v majetkové podstatě zapsána a která věřitel č. 1 zadržuje.

Lze proto na základě obsahu spisu uzavřít, že důvod k odvolání správce dle ustanovení § 31 odst. 1, avšak ani k jeho zproštění dle ustanovení § 32 odst. 1 IZ, neshledal ani odvolací soud. Jelikož odvolatelé nejsou legitimování k podání návrhu na odvolání či zproštění správce, jak správně poukázalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci (na jehož vyjádření odvolací soud zcela odkazuje) pak za situace, kdy soud prvního stupně neshledal důvod k odvolání či ke zproštění správce ve smyslu těchto ustanovení, nemusel v nyní napadeném usnesení o tomto podnětu vydávat žádné rozhodnutí. Potud nejsou námitky všech odvolatelů opodstatněné.

Pokud jde o vznesenou námitku podjatosti, nutno především uvést, že ze shora citovaného ustanovení § 24 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr věci nebo k osobám účastníků, je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Důvody, pro něž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení pro pochybnost o své nepodjatosti, odpovídají důvodům, pro něž jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni soudci: ve smyslu ustanovení § 14 o.s.ř. se poměrem k věci rozumí především případný zájem soudce na projednávané věci i to, že soudce má předem o věci poznatky, které by měl získat až za řízení a které mohou ovlivnit jeho nestrannost; jeho poměr k účastníkům a jejich zástupcům může být založen buď příbuzenským či jemu obdobným vztahem, vztahem přátelským či zjevně nepřátelským, popřípadě vztahem vzájemné závislosti.

Nicméně důvody, které odvolatelé uvádí, nejsou těmi skutečnostmi, pro které by bylo nutno Ing. Jiřího Hanáka z projednávané věci vyloučit. Především tímto důvodem není skutečnost, že správce i dlužník popřeli pohledávky věřitelů, že správce vymáhá pohledávky dlužníka, ani to, že se domáhá vydání věcí, které jsou sepsány v majetkové podstatě. K povinnostem správce patří nejen spolupráce se soudem a s věřitelským orgánem, ale v rámci nutnosti i spolupráce s dlužníkem. Není výjimkou, že dlužník je právně zastoupen, a že správce při zjišťování majetkové podstaty a vymáhání pohledávek využívá všech informací, včetně informací od tohoto zástupce.

Rovněž blíže neodůvodněné pochybnosti odvolatelů ohledně okolností, za kterých byl správce do své funkce v tomto řízení soudem ustanoven, jsou pouhou spekulací, která důvodem k vyloučení tohoto správce není.

Jelikož z celého obsahu spisu nelze dovodit, že správce Ing. Jiří Hanák má s dlužníkem či jeho advokátem nadstandardní vztah (který by překračoval běžný pracovní vztah a je nutný pro každé insolvenční řízení) a že v řízení postupuje ke škodě majetkové podstaty či věřitelů, proto rovněž odvolací soud uzavírá, že důvod k vyloučení tohoto správce není v daném případě dán.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a odvolatelům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 1. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu