1 VSOL 821/2012-A-17
KSOS 39 INS 16232/2012 1 VSOL 821/2012-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem Partyzánská 1087, Rožnov pod Radhoštěm, PSČ 756 61, IČ: 73091057, o insolvenčním návrhu věřitele Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Mendlova 584/14, Odry, PSČ 742 35, zastoupeného JUDr. Danuší Jurkovou, advokátkou se sídlem Slezská 1129, Rožnov pod Radhoštěm, PSČ 756 61, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 39 INS 16021/2012-A-3 ze dne 17.7.2012, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 39 INS 16232/2012-A-12 ze dne 19.12.2012,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele ze dne 3.7.2012 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že věřitel se svým insolvenčním návrhem domáhal zjištění úpadku dlužníka s odůvodněním, že má za dlužníkem pohledávky představující mzdové nároky za období prosinec 2009 až červen 2010 v celkové výši 50.000 Kč, které dlužník písemně uznal dne 9.7.2010 a zavázal se dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6.250 Kč do července 2010, avšak ke dni podání insolvenčního návrhu ničeho neuhradil. Dále uvedl, že je mu známo, že dlužník není schopen splácet své další závazky (jednotlivé věřitele a výši závazků dlužníka vůči těmto věřitelům specifikoval) s tím, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů se závazky déle než 30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit, když je v prodlení déle než 3 měsíce. V insolvenčním návrhu věřitele tak nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, neboť z jeho skutkových tvrzení lze učinit toliko závěr, že dlužník má více věřitelů, nikoli však, že by měl vůči více věřitelům peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že by je nebyl schopen plnit. Vzhledem k tomu, že věřitel neuvedl žádný konkrétní údaj o splatnosti pohledávek dalších věřitelů a pouze konstatoval, že další věřitelé existují, nelze z jeho tvrzení dovodit závěr o platební neschopnosti dlužníka. Obecné tvrzení, že věřiteli je známo, že dlužník má další věřitele, a vyčíslení jejich pohledávek požadavek na vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka nesplňuje. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a insolvenční návrh věřitele jako neprojednatelný (pro jehož vady nelze pokračovat v řízení) odmítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), dle kterého navrhovatel je povinen nahradit ostatním účastníkům řízení náklady, jestliže soud odmítne jeho návrh na zahájení řízení, avšak z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníkovi žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl, že se dozvěděl o neschopnosti dlužníka splácet závazky v první polovině roku 2010, kdy mu dlužník nevyplácel mzdu, a při této příležitosti mu dlužník sdělil, že má další nesplacené závazky a že dluží mimo jiné Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín, Finančnímu úřadu v Rožnově pod Radhoštěm, Všeobecné zdravotní pojištovně a GE Money Bank a.s. Namítl, že před podáním návrhu se snažil získat údaje od dlužníka, který mu je však odmítl upřesnit, konkrétní údaje o výši dluhu a jeho splatnosti tak není schopen získat, když dlužník s ním přerušil kontakt a jinou možnost získání těchto údajů nemá.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel podal u soudu prvního stupně dne 3.7.2012 insolvenční návrh, kterým se domáhal zjištění úpadku dlužníka s odůvodněním, že byl u dlužníka zaměstnán na základě pracovní smlouvy, mzdu měl sjednánu ve výši 8.200 Kč měsíčně, kterou mu dlužník jako zaměstnavatel pravidelně poskytoval do prosince 2009. Pracovní poměr ukončil dohodou ke dni 30.6.2010, k tomuto datu mu dlužník nevyplatil na mzdách částku 50.000 Kč za období od prosince 2009 do června 2010. Dlužník tento dluh uznal dne 9.7.2010, na tento dluh dle splátkového kalendáře v rámci uznání dluhu mu ničeho neuhradil. Dále uvedl, že dlužník má další závazky, a to vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín ve výši 135.922 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně, pobočce Vsetín ve výši 43.325 Kč, Finančnímu úřadu v Rožnově pod Radhoštěm ve výši 233.984 Kč a GE Money Banka a.s. ve výši 686.000 Kč, přičemž specifikoval sídla těchto věřitelů.

Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ, tedy skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a) až c) IZ). K tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011). V insolvenčním řízení tedy platí, že je nutno posoudit, zda insolvenční návrh (lhostejno, zda věřitelský nebo dlužnický) má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ustanovení 128 odst. 1 IZ. Přitom požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007), jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 (uveřejněného pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). V tomto stanovisku Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Věřitelský insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o splatné pohledávce navrhujícího věřitele vůči dlužníku a konkrétní údaje o dalších věřitelích (dalším věřiteli) dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Přitom takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Podstatné je, že údaje obsažené ve věřitelském insolvenčním návrhu musí vytvářet v konkrétní skutkové rovině takový obraz věci, z nějž by bylo lze logicky dovodit (kdyby byla tvrzení uvedená ve věřitelském insolvenčním návrhu shledána pravdivými) skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku. Údaje o tvrzené výši pohledávek dalších věřitelů a o době jejich splatnosti přitom nelze nahrazovat opisováním textu insolvenčního zákona nebo skutkovým shrnutím, k němuž na základě uvedených tvrzení nelze logickým úsudkem dospět. K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A ze dne 21.12.2011 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 44/2012).

Na základě shora uvedeného odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh věřitele není projednatelný z důvodu nedostatečného vylíčení skutkových okolností osvědčujících úpadek dlužníka. Věřitel ve svém insolvenčním návrhu sice uvedl dostatečně konkrétní vylíčení skutkových tvrzení ohledně svých splatných pohledávek za dlužníkem. Dále v návrhu taktéž označil další čtyři věřitele dlužníka, avšak neuvedl žádný konkrétní údaj o jejich splatných pohledávkách za dlužníkem. Z insolvenčního návrhu věřitele tak lze dovodit toliko mnohost věřitelů dlužníka (§ 3 odst. 1 písm. c) IZ), avšak není zřejmé, zda dlužník má vůči těmto věřitelům závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že tyto závazky dlužník není schopen plnit (§ 3 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ). Insolvenční návrh věřitele tak trpí vadami, které brání v pokračování v insolvenčním řízení (je neprojednatelný). Soud prvního stupně proto zcela správně insolvenční návrh věřitele podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Pokud věřitel namítal, že je těžko splnitelný požadavek na uvedení konkrétních údajů o splatnosti dalších závazků dlužníka, odvolací soud považuje za nutné uvést, že zahájení insolvenčního řízení je tak závažným zásahem do postavení dlužníka, že je rozumné očekávat, že insolvenční navrhovatel bude při jeho podání postupovat s náležitou pečlivostí. Jde-li o osobu natolik nedbalou, že není způsobilá podat projednatelný insolvenční návrh, je plně opodstatněné na danou situaci neprodleně reagovat odmítnutím takového návrhu tak, aby újma způsobená podáním vadného insolvenčního návrhu byla co nejmenší (viz shora citované rozhodnutí č. 44/2012).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné, včetně správného výroku o nákladech řízení, podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Věřitel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, a proto by měl hradit dlužníku náklady odvolacího řízení, avšak tomuto dle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 13. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu