1 VSOL 820/2014-A-45
KSBR 24 INS 28044/2013 1 VSOL 820/2014-A-45

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Ing. Rudolfa anonymizovano , anonymizovano , bytem Dobšice, Brněnská 70, PSČ 671 82, o insolvenčním návrhu věřitele Česká spořitelna, a.s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČ: 452 44 782, a o způsobu řešení úpadku, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.5.2014, č.j. KSBR 24 INS 28044/2013-A-22

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.5.2014, č.j. KSBR 24 INS 28044/2013-A-22 se ve výrocích II., III. a V. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ust. § 136 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) zjistil úpadek dlužníka Ing. Rudolfa anonymizovano (výrok I.), zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (výrok II.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok III.) s tím, že bude veden jako nepatrný (výrok IV.) a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Evu Procházkovou, nar. 28.6.1961, se sídlem Zlín, nám. Svobody 1548/5, PSČ 669 02, IČ: 48919268. V odůvodnění uvedl, že návrh na povolení oddlužení zamítl, neboť se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek a souhlas věřitelů s nižším plněním doložen nebyl (§ 395 odst. 1, písm. b), § 392 odst. 1, písm. c), odst. 2 IZ), když navíc dlužník není osobou, která může insolvenčnímu soudu v souladu s ustanovením § 389 odst.

1, písm. b), odst. 2, písm. a) IZ navrhnout, aby jeho úpadek řešil oddlužením, neboť má dluhy z podnikání a v návrhu na povolení oddlužení netvrdil, že věřitelé vůči kterým má dluh z podnikání, souhlasí s řešením dlužníkova úpadku oddlužením. Proto na majetek dlužníka prohlásil konkurs s tím, že bude v souladu s ustanovením § 314 odst. 1, písm. b) IZ veden jako nepatrný. Osoba insolvenčního správce byla určena opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 25.2.2014.

Proti tomuto rozhodnutí, a to výslovně proti výroku II., o zamítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení, souvisejícímu výroku III., o prohlášení konkursu na jeho majetek, a proti výroku V., o ustanovení Ing. Evy Procházkové insolvenční správkyní, podal dlužník včas odvolání. Proti rozhodnutí o zamítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení namítal, že pro počty soudu prvního stupně, na základě nichž uzavřel, že dlužník nesplňuje podmínku pro povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b), jsou neaktuální, neboť od podání návrhu uplynula doba půl roku a dlužník získal možnost zvýšit svůj příjem dvěma dohodami a později smlouvami na předpokládaný příjem cca 40.000 Kč čistého měsíčně. Dále dlužník namítal, že závazky, které soud prvního stupně posoudil jako závazky z podnikání, ve skutečnosti nejsou závazky, které vzešly z podnikání, a to ani v případě Okresní správy sociálního zabezpečení Znojmo a Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, neboť vznikly po daňovém přiznání, kde byla řada jiných příjmů a hlavně ze závislé činnosti. Souhlas věřitelů, jejichž pohledávky jsou soudem považovány za pohledávky vzešlé z podnikání, si neopatřoval, neboť je nekvalifikoval jako dluh z podnikání. Tyto souhlasy proto soudu předloží dodatečně. Proti ustanovení Ing. Evy Procházkové insolvenční správkyní namítal, že není nepodjatá, neboť je ustanovena insolvenční správkyní též společnosti Daruel, s.r.o., v níž je dlužník jediným společníkem a jednatelem. Správkyni vytýkal, že se spolupodílela na likvidaci této firmy, když fakticky došlo k převzetí trhu společnosti bývalým společníkem a odběratelem veškeré produkce společností EUROCORP s.r.o., a to prostřednictvím své dceřiné společnosti FRITEX s.r.o. Insolvenční návrh na společnost Daruel, s.r.o. byl podán společností ProfiFirmy CZ s.r.o. dne 6.4.2012 a první úkon insolvenční soud provedl až 22.6.2012, čímž došlo k propadu tržeb. Insolvenční návrh na dlužníka Daruel, s.r.o. považuje nadále za spekulativní a vysoce nestandardní proces insolvenčního řízení, na kterém neměl nikdo jiný kromě společnosti EUROCORP s.r.o. zájem. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, ve kterém též rozhodne o jiném insolvenčním správci.

Insolvenční navrhovatel Česká spořitelna, a.s. ve vyjádření k odvolání dlužníka uvedla, že se s jeho odvolacími důvody neztotožňuje.

Insolvenční správkyně ve vyjádření k odvolání dlužníka uvedla, že na průběhu a výsledku tohoto insolvenčního řízení nemá jiný zájem, než ten, který vyplývá z příslušných ustanovení insolvenčního zákona, tj. zájem na korektním jednání vůči všem účastníkům, zpeněžení majetkové podstaty podle pokynů zajištěného věřitele, a to s co nejvyšším výtěžkem umožňujícím maximální uspokojení přihlášených věřitelů. K žádnému účastníku řízení nemá žádný jiný vztah než nezaujatý vztah insolvenčního správce, a to ani k dlužníku, který namítá její podjatost, a to zřejmě s ohledem na její sice nekompromisní, ale nutný postoj v insolvenčním řízení dlužníka Daruel, s.r.o. Žádného z účastníků a ani z jejich zástupců obou řízení neznala a není schopna nijak zjistit, jestli se navrhovatel konkursu na majetek dlužníka Daurel, s.r.o. domluvil s formou EUROCORP s.r.o. na podání návrhu na prohlášení konkursu. K námitce dlužníka ohledně zmanipulování konkursu uvedla, že do konkursu na majetek dlužníka Daruel, s.r.o. se přihlásilo 29 věřitelů s pohledávkami ve výši celkem 7.849.780,98 Kč, a to včetně Finančního úřadu, který přihlásil pohledávku ve výši 2.940.526 Kč.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že věřitel Česká spořitelna, a.s. se návrhem ze dne 7.10.2013, doručeným soudu dne 9.10.2013, domáhala rozhodnutí o úpadku dlužníka a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na jeho majetek. Usnesením ze dne 10.10.2013, č.j. KSBR 24 INS 28044/2013-A-4 byl dlužník mimo jiné poučen, že dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 a násl. insolvenčního zákona, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne (výrok VI.). Na tuto výzvu doručenou dne 21.10.2013 reagoval dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení doručeným soudu dne 20.11.2013, ve kterém navrhoval, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty. V kolonce 18 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl mimo jiné závazek z titulu sociálního pojištění vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Znojmo a závazek z titulu zdravotního pojištění vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR. V průvodním dopise uvedl, že většina závazků vznikla v souvislosti s činností firmy Daurel, s.r.o., která byla brutálním mafiánských způsobem v rámci konkurenčního boje zlikvidována v době svého vrcholu. Insolvenční návrh na tuto firmu byl zorganizován firmou EUROCORP s.r.o., která pak po nečinnosti Krajského soudu v Brně převzala svoji firmou FRITEX s.r.o. veškerý trh, který firma Daruel, s.r.o. budovala několik roků. Hlavní položkou jsou půjčky od fyzických osob a ručení za úvěry, vše pro činnost firmy Daurel, s.r.o. Současně též uvedl, že vzdává práva účasti na projednání insolvenčního návrhu a souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Usnesením ze dne 29.5.2014, č.j. KSBR 24 INS 28044/2013-A-24, které nabylo právní moci dne 24.6.2014, soud ustanovil odděleným insolvenčním správcem dlužníka Mgr. Martina anonymizovano , anonymizovano se sídlem Brno, Svatopeterská 35/7, PSČ 617 00, IČ: 87008131 s tím, že je ustanoven pro veškeré úkony vůči věřitelům, u kterých vykonává funkci insolvenčního správce dlužníka Ing. Eva Procházková; zejména pro přezkoumávání přihlášených pohledávek těchto věřitelů a úkony ve sporech o pravost, výši a pořadí jimi přihlášených pohledávek. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 4.7.2014, č.j. KSBR 24 INS 28044/2013-A-25 uložil věřitelům dlužníka Raiffeisenbank a.s., IPB Invest, a.s., České republice-České správě sociálního zabezpečení, pobočka Znojmo, Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště ve Znojmě, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a Daruel, s.r.o., aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení soudu sdělili, zda: a) jejich pohledávka vznikla z titulu podnikatelské činnosti dlužníka, případně zda se jedná o dluh vzešlý z dlužníkova podnikání ve společnosti Daruel, s.r.o., b) a pokud ano, zda souhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením. Na tuto výzvu reagovala ČR-Česká správa sociálního zabezpečení sdělením, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásila pohledávky v celkové výši 29.243 Kč, které souvisí s dlužníkovou samostatnou výdělečnou činností a věřitel nesouhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením. Dále reagovala Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, která uvedla, že pohledávky vznikly z podnikatelské činnosti. Pohledávka je vyměřena na základě neuhrazeného přehledu za rok 2010 o příjmech a výdajích OSVČ. Neuhrazené pojistné se mohlo týkat pouze podnikání dlužníka, protože pojistné za zaměstnance odvádí zaměstnavatel. Věřitel nesouhlasí s řešením závazku vůči VZP ČR a dalším věřitelům formou oddlužení. Naopak věřitel IPB Invest, a.s. sdělil, že jeho pohledávka vůči dlužníkovi nevznikla z podnikatelské činnosti dlužníka. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a Raiffeisenbank a.s. soudu sdělili, že pohledávky vůči dlužníkovi vznikly z podnikatelské činnosti a oba tito věřitelé souhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením.

Podle ustanovení § 389 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1, písm. c/). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (odstavec 2, písm. a/). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat (odstavec 3).

Podle ustanovení § 136 odst. 2, písm. b) IZ rozhodnutí o úpadku musí obsahovat výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2, písm. a) IZ), a proto je nezbytné, aby dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl, že má potřebné souhlasy všech věřitelů, vůči kterým má dluhy z podnikání, a že tudíž je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení Pokud toto skutkové tvrzení v návrhu schází, nelze postupovat podle shora citovaného ustanovení § 397 odst.1 IZ, neboť pochybnosti o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení lze mít jen když dlužník souhlasy tvrdí, ale zatím nedokládá. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužník má dluhy z podnikání, které brání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, neboť dlužník v návrhu netvrdil, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, tedy že má souhlas všech věřitelů, vůči kterým má dluhy z podnikání, přičemž s ohledem na následné sdělení věřitelů ČR-Okresní správa sociálního zabezpečení a VZP ČR, je nepochybné, že dlužník nesplňuje zákonné požadavky pro řešení jeho úpadku oddlužením, neboť s tímto řešením úpadku nesouhlasí minimálně 2 věřitelé. Tím jsou pochybnosti o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení odstraněny, takže nepřipadá v úvahu postup podle § ustanovení §397 odst.1 IZ, tedy rozhodnutí o povolení oddlužení.

Za této situace bylo důvodné již z tohoto důvodu navrhované oddlužení nepovolit a současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem podle ust. § 396 IZ, a proto se odvolací soud nebude pro nadbytečnost zabývat důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst.1, písm. b) IZ, tedy přezkoumávat závěr soudu prvního stupně o tom, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek.

Odvolací soud se dále zabýval důvody, které vedly dlužníka k tvrzení o tom, že ustanovená insolvenční správkyně není nepodjatá.

Podle ustanovení § 26 IZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle ustanovení § 24 odst. 1 IZ insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Ze shora citovaného ustanovení § 24 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Důvody, pro něž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení pro pochybnost o své nepodjatosti, odpovídají důvodům, pro něž jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni soudci: ve smyslu ustanovení § 14 o.s.ř. se poměrem k věci rozumí především případný zájem soudce na projednávané věci i to, že soudce má předem o věci poznatky, které by měl získat až za řízení a které mohou ovlivnit jeho nestrannost; jeho poměr k účastníkům a jejich zástupcům může být založen buď příbuzenským či jemu obdobným vztahem, vztahem přátelským či zjevně nepřátelským, popřípadě vztahem vzájemné závislosti. Důvodem pro vyloučení soudce (v posuzované věci insolvenční správkyně) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (v posuzované věci insolvenční správkyně) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 14 odst.3 o.s.ř.).

Odvolací soud dospěl k závěru, že v okolnostech, které dlužník popisuje, nelze spatřovat podjatost insolvenční správkyně. Dlužník netvrdí nic konkrétního o propojenosti insolvenční správkyně s insolvenčním navrhovatelem ve věci dlužníka Daruel, s.r.o., a ani se společnostmi, které-dle tvrzení dlužníka-díky zmanipulovanému insolvenčnímu návrhu-převzaly trh společnosti Daruel, s.r.o. . Insolvenční správkyni nelze klást za vinu, že insolvenční soud byl-jak tvrdí dlužník-ve věci insolvenčního řízení na společnost Daruel, s.r.o. 77 dní nečinný. Podjatost insolvenční správkyně dlužník namítá především z důvodu, že se nesmířil s prohlášením konkursu na majetek společnosti Daruel, s.r.o., ovšem ani toto rozhodnutí insolvenčního soudu nelze přičítat k tíži insolvenční správkyně.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II., III. a V. jako věcně správné dle ust. § 219 potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky

hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 23.října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu